P

Pumphouse Point

Stavby, které můžeme dohromady označit jako“Pumphouse Point” se nacházejí v srdci Tasmánie, v chráněné oblasti, která je součástí světového dědictví, a původně zde vznikla jako součást tasmánského schématu vodních elektráren. Před současným využitím se budovy více než dvacet let nevyužívaly.

Rekonstrukce, díky níž se místo stalo významným projektem tasmánského turismu, zahrnovala přestavbu dvou již existujících budov ve stylu art deco, které byly na seznamu památkově chráněných objektů, a sice stavby na hladině jezera (Pumphouse), která původně sloužila jako prostor pro vodní turbíny, a druhé správní budovy na břehu jezera (Shorehouse), k rekreačním účelům.

Pumphouse, třípodlažní budova, postavená ve 40. letech minulého století, sloužila jako místo pro vodní turbiny, a na jezeře Lake St. Clair stojí na konci 250 metrového betonového vodního žlabu, který je jediným spojením se zemí. Druhý objekt – Shorehouse – stojí na začátku betonového vodního žlabu a byl postaven ve stejné době jako Pumphouse. Původně zde byly kanceláře a dílny, kde probíhala údržba turbin. Do stávajících betonových zdí bylo umístěno osmnáct nových místností pro návštěvníky – dvanáct do “Pumphous(u)” a zbývajících šest do “Shorehous(u). V “Shorehous(u)” je též kuchyň na přípravu pokrmů a prostor, který slouží jako společenská místnost a jídelna.

Do exteriéru staveb bylo zasaženo jen minimálně. Tak tvůrci reagovali na záměr uchovat vysokou hodnotu kulturního dědictví obou budov a naopak ještě zdůraznit kontrast mezi novými interiéry a divokou okolní přírodou.

Přístup k objektu “Pumphouse“, obklopenému horami a vodou, jen zvyšuje očekávání a dojem z příjezdu na místo. Hosté procházejí mohutnými kovovými dveřmi do vstupní haly – jakési přechodové zóny, která zavádí něžně návštěvníky z venkovní divočiny do jejich pohodlných apartmá. Dvanáct jednopokojových apartmá leží vedle sebe ve dvou vnějších křídlech, zatímco centrální prostor je ve všech podlažích věnovaný společenským místnostem, na obou stranách je otevřený, a díky tomu může tedy světlo, které vychází z betonového vodního žlabu, pokračovat napříč celou budovou.

V objektech byly použité jednoduché přirozené neutrální barvy, které měly za úkol charakterizovat jednoduchost a bezkonfliktnost pohodlí místa, kam se návštěvníci uchýlili. Neošetřené nahrubo nařezané tvrdé dřevo a přiznané rozvody ve vstupní hale a ostatních společenských prostorách zcela nenásilně přecházejí do jemnějšího dýhového obkladu z tasmánských dřevin a instalací v mědi v jednotlivých apartmá. I takové detaily nepřímo připomínají historii celého místa, kde dřív vévodily dřevěné konstrukce, beton a celým objektem byla hnána jezerní voda.

Projekt se podařilo zrealizovat s velmi nízkým rozpočtem, a to i přesto, že se jedná o odlehlou lokalitu, která vyžadovala náročnou infrastrukturu a servis na stavbě. Byly zde ale použité jednoduché konstrukční technologie a využity standardní a prefabrikované truhlářské výrobky i kování. Práce v rámci stávajících nosných stěn budov, které byly původně navržené ke zcela odlišným účelům, s sebou nesla nutnost vynaložit velké úsilí při navrhování interiérů tak, aby byl vyvážený poměr mezi veřejnými a soukromými prostorami. V neposlední řadě se zde muselo významně přihlížet k nutnosti zajistit v jednotlivých apartmá nezbytný vysoký akustický komfort.

Díky relativně konzistentní teplotě jezera a tepelné kapacitě stávajících betonových budov se uvnitř dá využívat přirozené ventilace a pouze v zimě je využíváno lokální vytápění. Spíš než u běžného hotelu, kde jsou všechny místnosti klimatizované na stejnou úroveň, přistoupili tvůrci ke koncepci, kdy dochází k rozdělení celého prostoru na tři kategorie – neklimatizovanou (vstupní prostory), částečně klimatizovanou (haly a společné prostory) a klimatizovanou (apartmány hostů). Znamená to tedy, že zde dochází k různým druhům vytápění (např. ve společenských prostorách můžete vidět krby, zatímco v apartmánech přímotopné panely.) a vzniku přechodových zón mezi vnějšími prostorami a pokoji.

Pokud jde o použité materiály a výrobky, jde především o reakci na místní dostupné zdroje, tedy tasmánské dřevo, které je ve veřejných prostorách použito ve své neopracované formě, a v jednotlivých pokojích ve formě dýhového obložení.

Autor projektu: Cumulus studiowww.cumulus-studio.netwww.facebook.com/CumulusStudioIstagram: @cumulus_studioTwitter: @cumulus_studio

Generální partner
Hlavní partneři