Zdeněk Lukeš | NL Architects vystavují v Praze
Holanďané dokazují, že projektovat se dá inteligentně, ale i se smyslem pro humor
Zdeněk Lukeš , 26. 10. 2011
Více k tématu
A to je něco, co naší architektonické scéně až na výjimky zcela chybí. Čeští projektanti totiž přistupují ke každému zadání se smrtelnou vážností, možná tou příslovečnou „českou přísností“ slovy teoretika Rostislava Šváchy. Snad je to tím, že na našich školách řeší studenti jasně daná témata, ale neprobíhá žádná širší rozprava o zadání a různých alternativách, jak je tomu běžně u zahraničních učilišť. Něco podobného se sem pokoušeli přinést hostující kantoři ze zahraničí, ale jejich českým kolegům to přišlo výstřední a nepraktické. Ale právě na různých abstraktních tématech, někdy i absurditách nebo hříčkách si lze leccos ověřit. Možná chybí i hlubší filosofická průprava, zkrátka vše je u nás příliš usedlé a praktické nebo spíš pragmatické. Samozřejmě znám výjimky, třeba někteří žáci Čechošvýcara Miroslava Šika si tohle vyzkoušeli. Šik je vláčel po perifériích a učil je vnímat i stavby, které jsou zdánlivě nedůležité, ale spoluvytvářejí fascinující atmosféru metropole. Takovou může být třeba i strážní domek v areálu nádraží. Tak vznikla možná provokativní, ale inspirující díla. Mám na mysli třeba návrhy dnes už neexistujícího studia HŠH. Nebo některé projekty výtvarníka Davida Černého, který se nebojí atakovat město. Začalo to zdánlivě nevinně Růžovým tankem (pro českého měšťáka však nestravitelné, a proto rychle odstraněno) a pokračovalo už nerealizova(tel)nými projekty, z nichž připomínám třeba zauzlovaný tubus trasy metra na pražském Jihozápadním městě nebo ještě výstřednější nápad zaplavit novou úřední čtvrť v prostoru Masarykova nádraží vodou a vytvořit tak obří akvárium plné žraloků (možná by se postarali o pozvolnou redukci přebujelé administrativy).
O architektonické tvorbě Holanďané říkají: „Architektura je médium, které, jak doufáme, přispívá k pochopení současné kultury a jejímu rozvoji. Chápeme architekturu jako proces bádání, zkoumání, odhalování a přestavování úžasné složitosti světa, v kterém žijeme. Můžeme přeměnit banalitu v krásu, získat ušlechtilost z fádního? Jak můžeme změnit, zkroutit, ohnout, nakupit, roztáhnout, vylepšit nebo znovu sestavit součásti, které tvoří naše životní prostředí, do nové a lepší konfigurace? Používáme to, co je okolo nás nějakým vtipným způsobem nebo kouzelnickým trikem J“.
Studio NL Architects se rovněž zúčastnilo velké mezinárodní urbanistické soutěže na řešení prostoru Černá louka v Ostravě. Tam se drželo dost při zemi, zatímco v návrhu Cruise City přestavělo dvojici letadlových lodí na zábavní park včetně středověkého hradu a ruského kola. Ve studii MAP zase proměnili amsterodamský kanál na plavecký závodní bazén s drahami. To jsou ovšem vtipné vize, ale obytné soubory budov se zprohýbanými střechami, na nichž vznikla krajina, se už staví. A svéráznou krajinku přesně v intencích své tvorby připravili Holanďané i pro pražskou výstavu: Gen Yamamoto vytvořil na nádvoří mezi galerií a Betlémskou kaplí pěkný lesík ze stromků, zasazených do vozíků ze samoobsluhy.
NL Architects-Basket Bar
Expozici Made in NL / NL Architects si můžete ve Fragnerově galerii prohlédnout do 27. listopadu. Třeba bude mladé české projektanty inspirovat k nějakým odvážným činům, které naši poněkud zastydlou metropoli probudí z nostalgie, a současnou originální architekturu tu nebude zastupovat jen pomalu stárnoucí Tančící dům, když už jsme jisté zelené potvůrce nedali příležitost…
Psáno pro Neviditelného psa