Loděnice určená rekreaci recykluje starý materiál

Středa, 20. Prosinec 2017 - 1:50
| Napsal: | Zdroj: Autorská zpráva

Loděnice patří mezi nejdůležitější stavební typologie norského pobřeží. Jejich využívání bylo dříve čistě praktické, dnes se ovšem proměnilo. Norští architekti TYIN tegnestue nahradili původní objekt z loděnice z poloviny 18. století novým objektem pro rekreování majitelů. Důraz přitom kladli na tradiční formu a využití starých materiálů.

Loděnice Naust paa Aure, TYIN tegnestue © Pasi Aalto
Fotoalbum: 
Katalogový list: 
Ateliér TYIN tegnestue
Světadíl Evropa
Země Norsko
Město Aure Kommune
Datum realizace 2011

Loděnice je typický kulturní a historický znak norských přímořských regionů, kde rybolov platil za hlavní zdroj obživy. Tradičně byly využívány k uskladňování lodí a rybářského vybavení. Dnes je ovšem řada z nich přestavována pro rekreaci v letním období. Tato konkrétní loděnice se nachází na nejvzdálenějším konci pobřeží Moere a pochází z poloviny 18. století.  Byla v tak špatném stavu, že se jí majitel rozhodl zbourat a postavit novou. Jednoduchost původní stavby, její dobré umístění a přiznané materiály se staly klíčovými zdroji inspirace pro návrh nové budovy. Velký důraz byl kladen na hlavní konstrukci, vrata štítové stěny a adaptabilní dlouhou fasádu.

Odlehlá a těžce přístupná parcela si vyžádala recyklaci materiálů. Došlo proto například k použití starých oken z nedaleké farmy. Umístění těchto oken se pak stalo klíčovou složkou v rozhodování o vzdálenosti mezi jednotlivými pilíři a konstrukcí.

Během demolici staré loděnice se zjistilo, že stavba stála na nestabilním jílovém podloží. Nová budova proto leží na nosnících I profilu o délce 8 metrů, které překonávají pukliny skalního podloží. Bíle natřená hlavní konstrukce nové loděnice byla postavena přímo na místě. Aby bylo usnadněné celkové zakládání stavby, leží části stěn konstrukce přímo na zemi.

Obklad je vyroben z norské borovice. Vnější vrstva nevyžadují žádnou údržbu a z čas dodají loděnici stříbřitě šedou patinu. Bavlněné plátno vytváří příjemné světlo, zatímco ocelová střecha staré loděnice ochraňuje vchody od opotřebení vlivem drsného podnebí.

Materiály původní loděnice staré 150 let jsou použity k obkladu některých vnitřních povrchů, za nimiž lze najít většinu výztuh konstrukce. Pracovní deska o délce pěti metrů se pak hodí ke zpracování ryb nebo uložení nejrůznějších pracovních nástrojů a pomůcek.

Pro celkový výsledek projektu byla klíčová především snaha o adaptabilní návrh a flexibilitu procesu výstavby spolu s častou přítomností přímo na pozemku. Racionální rozhodnutí co se týče použití materiálu, metod výstavby a práce s detaily propůjčily loděnice charakteristické architektonické prvky. Budova zůstává pravdivá vzhledem k historickému a kulturnímu dědictví norských přímořských oblastí a přitom přispívá novým způsobům užívání.