recenze knihy | Meziválečné garáže v Čechách

Čtvrtek, 14. Červen 2012 - 2:00
| Napsal:

Automobil změnil svět. (...) Změnil pojetí času, prostoru, osobní svobody. Akceleroval globalizaci i průmyslovou revoluci. Vtiskl nesmazatelnou stopu do struktury měst a krajiny. A zásadně ovlivnil i východiska moderní architektury.

Slova otištěná v úvodu knihy Ing. arch. Petra Vorlíka lapidárně shrnují východiska jeho badatelské činnosti na poli stavební kultury a jejích proměn v souvislosti s rozmachem motorismu. Nástup automobilismu na začátku 20.století znamenal nejen velkou proměnu životního stylu obyvatel v tehdejším Československu, ale s rostoucím provozem na silnicích přinesl také nutné urbanistické změny krajiny a měst. Pro potřeby motorismu začaly vznikat zcela nové druhy staveb - rozsáhlé výrobní areály, karosářské dílny, autoservisy, prodejny automobilů, čerpací stanice a v neposlední řadě rovněž garáže. Právě jejich typologií a vývojem se publikace zejména zabývá.

název Garáže. Meziválečné garáže v Čechách
autor Petr Vorlík
vydal Výzkumné centrum průmyslového dědictví a Fakulta architektury ČVUT v Praze
rok 2011
počet stran 135
ISBN 978-80-01-04924-2

V úvodních kapitolách se autor věnuje rozvoji automobilismu, jeho vlivu na utváření architektury a osídlení. Cituje z dobových textů, ve kterých domácí i zahraniční architekti a urbanisté reflektují nárůst počtu motorových vozidel a předkládají své (někdy až utopické) představy o dopravním fungování měst. V rámci situace v Československu je největší pozornost zaostřena na poměry v Praze, kde byly dopravní problémy nejpalčivější. Vhodná dopravní řešení pro hlavní město byla hledána v řadě prvorepublikových urbanistických soutěží, které kniha zmiňuje. Pozoruhodné projekty přinesla například první soutěž na Nuselský most z let 1924–1925. Heroickým činem bylo pak zejména vypsání soutěže na vyřešení všeobecného dopravního programu pro Velkou Prahu a okolí v roce 1931. Svou aktuálností překvapí kupříkladu soutěžní návrh Jaromíra Krejcara a Josefa Špalka, kteří přišli s myšlenkou vyloučení soukromé dopravy z historického jádra Prahy. Místo úprav centra s ohledem na soukromou dopravu doporučovali umístit po jeho obvodu záchytné garáže a vnitřní část města zpřístupnit sítí veřejných dopravních prostředků.

Jádro knihy a její nejobsáhlejší část tvoří kapitoly o typologii garážových prostor, jejich vlivu na výstavbu nových budov i adaptaci stávajících objektů. Autor se z hlediska garážování automobilů zabývá různými druhy staveb, od rodinných a bytových domů přes veřejné a administrativní budovy až po objekty hotelové a rekreační. Dozvídáme se tak například o řešení v prvorepublikové éře tak populárních městských obchodních a polyfunkčních paláců. Tyto budovy, stavěné často v duchu meziválečného funkcionalismu, bývaly na dobových fotografiích nezřídka zachycovány spolu s nejnovějšími automobily, aby tak vynikla jejich pokroková koncepce. S plochami pro garážová stání se však v rámci palácových dispozic kupodivu příliš nepočítalo. Pokud se garáže do prostoru přeci jen dostaly, zpravidla se tak dělo v rámci hospodářského dvora či průjezdu a jen pro malý počet automobilů. Zajištěno tak bylo většinou pouze parkování zásobovacích vozidel a několika automobilů vedoucích pracovníků. Tento nedostatek garážových stání spolu s úředním omezováním dlouhodobého parkování v ulicích města a rostoucí poptávka po systematické péči o vůz vedly k výstavbě samostatných objektů nájemních hromadných garáží. Tomuto zcela novému typologickému druhu je v textu věnován velký prostor, vyložena je provozní struktura objektů, i jejich začlenění do organizmu města. V příloze je také uvedeno přes dvacet příkladů konkrétních garážových objektů napříč Čechami včetně detailního popisu okolností jejich vzniku, konceptu a typologie. Závěrečná kapitola, tzv. „apendix“ se pak ve stručnosti věnuje ještě dalším stavebním strukturám, jež souvisí s automobilismem – čerpacím stanicím, autoservisům a garážím pro nákladní vozy.

Celý text je doprovázen obsáhlou fotografickou a plánovou dokumentací, dobovou atmosféru pak zprostředkují reprodukce letáků a reklamních sdělení v prvorepublikovém tisku. Ve svém závěru obsahuje kniha také několik příloh – již zmíněný soupis dvaceti příkladů nájemních hromadných garáží, dále pasáž reflektující výskyt tématu automobilismu a garáží v našem i zahraničním dobovém tisku a další literatuře a nakonec přepis prvorepublikových stavebních předpisů týkajících se zřizování a užívání garáží. Přílohy a zejména dobové materiály pomáhají dotvořit nastíněnou představu o meziválečné automobilové kultuře jejím vlivu na stavitelství. Téma architektury ve vztahu k motorismu se zatím dočkalo jen několika málo interpretací a kniha Petra Vorlíka tak nabízí ojedinělou možnost, jak nahlédnout problematiku stavební kultury z nestandardního a dosud neprávem opomíjeného úhlu pohledu.

Klára Brůhová
článek vznikl za podpory SGS ČVUT č.: SGS12/201/OHK1/3T/15