Dům pro děti i dospělé. Komunitní centrum od studia Projektil sází na variabilitu užívání

Sál v jídelně

Přednost tu mají chodci před automobilovou dopravou. Dá se tu bezpečně pobíhat, hrát fotbálek nebo jen tak vysedávat na čerstvém vzduchu. V okolí se navíc nachází několik školních budov. Zkrátka ideální místo pro výstavbu nového komunitního centra. Jeho podobu určila architektonická soutěž z roku 2016, do které devítitisícové Mnichovo Hradiště ve spolupráci se svým tehdejším městským architektem Jakubem Chuchlíkem vyzvalo 4 architektonická studia. První cenu si odneslo známé studio Projektil architekti.

Budova měla propojit různá zařízení: školní kuchyni a jídelnu s domem dětí a mládeže. „Zároveň je ale kusem hřiště pro školní a školkovou zahradu a může sloužit jako městský sál pro přednášky a společenské akce,“ popisují autoři návrhu.

Důležitou roli hrála proto při návrhu budovy variabilita venkovních i vnitřních prostor. Školní jídelna tak může klidně posloužit jako víceúčelový sál pro pořádání různých společenských či vzdělávacích akcí.

Více k tématu

A Architektura

Motýlům navzdory. Rekonstrukce fasády Máje je příkladná

26. 7. 2024

A Architektura

Nejzajímavější budova olympiády v Paříži. Plavecký stadion ze dřeva

25. 7. 2024

Budova hrou

Komunitní centrum má při pohledu zvenčí více tváří. „Do uličky Mírová je to důstojný městský dům, který dotváří rozvolněný zelený vnitroblok s řadou školních budov v okolí. Do zahrad a dvorů je to herní krajina s pobytovou terasou,“ představují architekti budovu, pro kterou navrhli také dřevěnou terasu na rovné zelené střeše.

Budova se do okolí otevírá prosklenou stěnou jídelny. Kubus kuchyňského zázemí naopak tvoří pevná záda, která současně představují podnož horního patra. Jídelnu rozdělili architekti na dva navzájem oddělitelné prostory s různou proporcí, kapacitou i světelnou atmosférou. Velký sál i kavárna nabízejí přímé propojení s ulicí samostatným vstupem i dveřmi v prosklené fasádě. Na komunitní centrum by zároveň měly navázat další úpravy okolí, tak aby se celá ulička Mírová proměnila na dětskou oázu mezi školkami a školami.

Vstup do světa her v patře zajišťuje schodiště s pobytovou terasou, která je prodloužením veřejného prostoru. Z terasy je přístupný vnitřní flexibilní prostor, dělený lehkými dřevěnými příčkami a nábytkem. Střed dispozice tvoří hala prosvětlená světlíky, která má nejen komunikační funkci, ale může sloužit i různým aktivitám.

Na vstupní terasu navazuje nízkoprahové centrum, které tím získalo určitou samostatnost. Místnost pro pohybové aktivity umístili architekti v návaznosti na hernu s výhledem do hlavní ulice. Aktivity v interiéru tak zároveň lákají kolemjdoucí vstoupit. Směrem do boční uličky jsou situovány dílny. Hlavní schodiště na terasu navrhli autoři jako pobytové – je možné je využít k sezení a být tak součástí aktivit v hlavní ulici. Boční stěnu pod terasou pojali architekti nápaditě jako hřiště, které mohou využívat děti z mateřské i základní školy.

Dřevo v hlavní roli

Vnější obálku budovy komunitního centra charakterizuje kombinace surového betonu a modřínového dřeva. Hlavní nosné konstrukce v přízemí tvoří železobeton, v patře pak masivní dřevěný CLT systém NOVATOP. Obvodové stěny představují velkoplošné panely z křížem lepeného dřeva. Panely není nutné dále upravovat, čehož architekti využili a v interiéru ponechali ve velké míře přiznaný přirozený povrch dřeva, jen ošetřený nátěrem. Rovněž konstrukce stropu je řešena jako celodřevěná, a sice z velkoplošných panelů s žebrovou konstrukcí. Výběr tohoto řešení umožnil rozpony téměř 9 metrů i bezproblémové osazení střešních kruhových světlíků. Z vnější strany je stavba obložena modřínovou biodeskou bez další povrchové úpravy, takže fasáda bude přirozeně stárnout a šednout.

Dispozici stavby rozdělují sloupy a stěny. Materiálem dominujícím interiéru je jednoznačně dřevo. Vnitřní dřevěné stěny ze smrkového dřeva zachovali autoři ve své přirozené podobě pouze s barevnou povrchovou úpravou. Různorodou barevností se snažili zvýraznit možnost jejich flexibilního uspořádání. Barevné dřevěné stěny doplňují podlahy v neutrálním odstínu, který autoři volili i s ohledem na různorodost herních aktivit.

Rovněž použitá okna jsou dřevěná a svou barevností odpovídají materiálům podlaží: v betonových stěnách přízemí nalezneme okna šedá, v patře přirozeně dřevěná s bílou lazurou.

Kvalita vnitřního prostředí, udržitelnost a uhlíková neutralita

Architekti od samého počátku přistupovali k návrhu budovy v souladu s principy udržitelné architektury. Kladli důraz na vytváření kvalitního vnitřního prostředí, což zohlednili jak při tvorbě dispozičního rozvržení, tak při návrhu technologického řešení i výběru materiálů. Budovu tvoří základní nosná konstrukce s vloženými dělícími prvky, což umožňuje variabilní úpravy podle proměny požadavků v čase. Důležité bylo již prvopočáteční rozhodnutí sdružit dva rozdílné provozy do jednoho objektu, čímž se spoří náklady na vytápění. Technologické řešení není nijak přetechnizované, ale rozumně používá již ověřené prvky. Teplo ze vzduchu odváděného z provozu školní kuchyně a jídelny se znovu využívá díky rekuperaci. Velké prosklené plochy zajišťují pasivní tepelné zisky vítané v zimním období, v létě naopak přehřátí interiéru brání venkovní textilní rolety a trojskla s optimálním solárním faktorem.

Jak již bylo řečeno, dominantním materiálem, který se uplatňuje jak na nosných, tak pohledových konstrukcích, je dřevo. Po dřevě sáhli architekti i při řešení optimální prostorové akustiky, kterou zajišťují stropní perforované akustické panely NOVATOP z masivního dřeva.

Podstatnou součást návrhu tvoří i zelená střecha s extenzivní zelení, v jejíž části vytvořili architekti pobytovou dřevěnou terasu. Retenci střechy doplňuje podzemní vsakovací objekt vyplněný štěrkem.