Město mrtvých

Někde jsou hřbitovy prosté, jednoduché náhrobní kameny v trávníku, jako ve Skandinávii, jinde si potrpí na pompu. Minulou neděli jsem se byl po delším čase podívat na Olšanských hřbitovech na pražském Žižkově. Opravena je vstupní část (arch. F. X. Nevole, 20. léta XX. stol.), postupně dochází k rekonstrukci hřbitova v jeho severovýchodní partii, kde jsou nejstarší náhrobky. Nejcennější hrobky zůstávají, ale nevím, zda se na volných místech objeví nové hroby, nebo zůstane prostor prázdný.Velké hrobky při zdech hřbitova jsou většinou v dezolátním stavu a stále se dál rozpadají. Architektonicky jsou velmi zajímavé, pojednané v historických slozích. Opraven je jen velký náhrobek Karla Havlíčka Borovského. Zaujmou i zvoncovitá hrobka buditele Hněvkovského nebo srdceryvná naturalistická scéna z carrarského mramoru na monumentálním náhrobku rodiny Hrdličkovy. Mne zajímaly hrobky secesní - díla zakladatele naší moderní architektury Jana Kotěry nebo Josefa Zascheho (o něm jsem psal kdysi zde). Jsou nádherné, s krásnou sochařskou dekorací (Stanislav Sucharda, Jan Štursa), ale často poničené, řada původních detailů (zejména kovových) je nenávratně pryč (třeba lucerna na hrobce Vojty Slukova). K raritám patří německý hrob se sepjatýma rukama (snad od sochaře Franze Metznera) nebo nedaleký kubistický náhrobek (najdete je při zdi do Olšanské ulice).Na hrobech člověk narazí na pozoruhodné detaily - kované ozdoby, intarzie, mozaiky, leptané obrázky o vyšisované fotky v keramických elipsovitě tvarovaných paspartách. A mnoho dobrých výtvarných děl, je to taková galerie sepulkrální plastiky. Vstup je zadarmo, ale pohled na stav některých soch není moc radostný. Přesto doporučuji návštěvu i mimo pochmurný čas dušičkový… Psáno pro Neviditelného psa.