Pražské mosty přes Vltavu II.
Navazuji na minulý díl o mostech. V roce 1870 byl dokončen další most - Palackého, spojující tentokrát Nové Město se Smíchovem. Opět šlo o most kamenný, zabarvení kamenných kvádrů mělo upomínat na slovanskou trikoloru. Byla tu také čtyři mohutná Myslbekova sousoší Záboj a Slavoj, Lumír a píseň, Ctirad a Šárka a Přemysl a Libuše. Most byl poškozen při bombardování Prahy a sochy jsou po opravě deponovány do parku na Vyšehradě, což je škoda, lépe by jim to slušelo na mostě. Autorem architektonického řešení mostu byl Bedřich Münzberger, který o pár let na to navrhne známý Průmyslový palác na Výstavišti.
Zdeněk Lukeš , 24. 3. 2005
Další most je dokončen v roce 1901. Jde o nový most, který nahradil řetězový most Františka I. Nesl nejdřív stejné jméno, po roce 1918 se stal mostem Legií (za komančů mostem 1. máje). Šlo opět o kamennou konstrukci. Architektonické řešení bylo dílem prof. Antonína Balšánka, známého spoluautora Obecního domu, technickou stránku věci řešil ing. Jiří Soukup. Výzdoba: sochař Zoula. V roce 1901 získal definitivní podobu druhý železniční most přes Vltavu - tentokrát od Vyšehradu na Smíchov. Byl postaven o třicet let dřív, ale stará konstrukce už nevyhovovala. Šlo o železnou příhradovou konstrukci, autor je dnes už neznámý. Trochu opomíjený most, kterému by prospělo natření rezavých partií. Po mostě lze přejít také pěšky, jsou tu lávky. Další most - Svatopluka Čecha - byl dokončen v roce 1908. Spojuje Holešovice a Staré Město. Patří k nejhezčím, byť je nejkratší a navíc s šikmou mostovkou - břehy nejsou stejně vysoko. Konstrukce je kamenná (pilíře) a železná, autory výzdoby jsou sochaři Klusáček, Wurzel, Popp a Amort (všimněte si krásných bronzových reliéfů nebo draků po stranách!). První pražský secesní most projektovali ing. Soukup a prof. Jan Koula, známý autor České chalupy na Jubilejní výstavě (má teď výstavu v NTM). Koula chtěl v prodloužení osy na holešovické straně vybudovat průkop přes Letenskou pláň (nebo tunel). Vypracoval mnoho návrhů, účastnil se řady soutěží, ale nebylo z toho nic. V letech 1910-12 se stavěl další most - Hlávkův, který spojil holešovické nábřeží s ostrovem Štvanice. Šlo o první celobetonový most takového rozsahu a známý architekt Pavel Janák (ve spolupráci s ing. Františkem Menclem) také nechal nový materiál náležitě vyniknout. Na mostě ve stylu moderny jsou reliéfy a portréty od Gutfreunda a Mařatky, na předmostí dvě Štursova sousoší (nikoli na původních místech, most byl později rozšířen). V roce 1914 bylo pak dokončeno pokračování mostu ze Štvanice na Nové Město (Těšnov) podle projektu Mečislava Petrů. Byla to železná konstrukce, později byla nahrazena novou betonovou. Ve stejném roce byl otevřen další most - Mánesův, spojující Staré Město a Malou Stranu (viz též Rudolfova lávka). Projektoval ho opět přednosta stavebního úřadu Mečislav Petrů. Konstrukce byla kamenná a betonová (ing. Mencl). Autory výzdoby (reliefy na pilířích) byli František Bílek, Josef Mařatka a Jan Štursa, kubistická kašna na staroměstském břehu je dílem Emila Halmana. Tolik pro dnešek, pokračování zase příště. Psáno pro Neviditelného psa. Pražské mosty přes Vltavu I. Pražské mosty přes Vltavu II. Pražské mosty přes Vltavu III.
