Jak se rozbíjejí parohy
Srub, který jsme navštívili, zprostředkovává svým obyvatelům zvláště v zimě, kdy se u krmelce na zahradě schází zvěř, atrakci připomínající safari. Okna zase nabízejí výhled na lázeňské město Rajecké Teplice, půvabné podhůří i stráně Malé Fatry. Za seznámení však stojí i samotný dům, který se v mnohém podstatně liší od klasických dřevostaveb.
EARCH.CZ , 20. 10. 2008
Na srubu již na prvý pohled zaujme atypická zelenkavá barva smrkové kulatiny. Tradici se však vymykají i velká okna, prostorná terasa s pergolou z rákosu a tvar půdorysu objektu.
Návrat ke kořenům Rodina naší hostitelky má v tomto půvabném koutě Slovenska hluboce zapuštěny kořeny. Její předci žili v nedalekém městečku Rájec po čtyři staletí. Také Viera Groznerová zde prožila celé dětství. Na sklonku šedesátých let se celá rodina odstěhovala do Izraele. Zpátky se její členové vraceli už v roli turistů až po listopadu 1989. Vzhledem domu, že rekonstrukce vlastního domu se ukázala být nereálná, zakoupili manželé pozemek v malé vesnici nedaleko zmíněného městečka. Jak to všechno začalo Přestože Groznerovi měli k dispozici pozemek, se stavbou domu stále váhali a možná by se do ní ani nepustili, kdyby... Motiv, který nakonec rozhodl, bude nejspíše všem, kteří nikdy neměli psa, který se pro ně stal jedním z členů rodiny, asi zdát nepochopitelný. Naopak všichni milovníci psů mu budou dobře rozumět. „Když umřel náš foxteriér, za dvacetistupňového mrazu jsme ho pochovali na této parcele. Tehdy jsme si řekli, že ho tu nenecháme samotného,“ vzpomíná hostitelka. A bylo rozhodnuto. Projekt po internetu O tom, že dům, který si postaví, bude srub, rozhodl především vztah investorů ke dřevu. Také o dispozici domu měli jasné představy. Avšak vzhledem k tomu, že v té době pobývali v Praze a autor projektu žil na Slovensku, finální podoba projektu, který musel respektovat pro stavbu ne zrovna ideální tvar sice rozlehlého, ale značně úzkého pozemku, přicházela na svět po internetu. Jak se stavělo Srub našich hostitelů je postavený ze dřeva stromu, který tvoří porosty úbočí okolních kopců – smrku. Zvenčí je srub ošetřen ekologickou vodovou zelenkavou barvou, která ho nejen chrání, ale zároveň mu dodává zajímavý vzhled. Dodavatelem stavby byla v tomto případě firma z Rájce, která se výstavbou těchto klasických dřevostaveb zabývá a má s nimi bohaté zkušenosti. Nosné zdi jsou vyrobeny z řádně ošetřené kulatiny přímo v provozovně. Když bylo vše hotovo, zdi se rozložily a dopravily na místo určení, kde pak k již opětovnému složení tohoto dřevěného „Lega“ stačilo pouhých několik dní. Mnohem více času pak zabralo výstavba krovů a střechy. Co se týče příček – jsou na přání investorů ze sádrokartonu. Typické není ani podbití stropů, které bývá ve většině srubů ze dřeva. „Nechtěla jsem, aby bylo z palubek,“ říká investorka, která se nakonec rozhodla pro rákos, který vyhlíží velmi zajímavě. Velká okna jsou dřevěná, střechu kryje betonová taška.“ Její váha urychluje sesednutí stavby,“ říká Viera Groznerová. Podlahy jsou v celém domě s výjimkou zimní zahrady a obývacího pokoje, kde jsou z terakotové dlažby, dřevěné. Dům je vytápěn pomocí elektrického ústředního topení, přičemž ve zmíněných dvou místnostech je podlahové topení, v ostatních radiátory. Dispoziční řešení Srub se svými 280 m2 domu maximálně splňuje potřeby svých majitelů. Do domu se netradičně vstupuje přes zimní zahradu, propojenou s ústředním obytným prostorem – obývacím pokojem, jídelnou kuchyní a fitcentrem. V přízemí se nachází ještě pokoj pro hosty, koupelna, sauna a fitcentrum, které bylo na přání majitele do projektu zakomponováno až dodatečně, kotelna, rozlehlá terasa a garáž. Most mezi přízemím a podkrovím představuje jednoduché dřevěné schodiště. Na patře se nachází ložnice majitelky, dvě koupelny, malá ložnice a místnost, s níž se v projektu rovněž nepočítalo. Je to pracovna. K jejímu pořízení vedlo investory zjištění, že pokud by spodní ústřední obytný prostor byl celý otevřen až do štítu, měl by výšku osm metrů a nepůsobil by útulně. Z toho důvodu se podkroví rozšířilo o galerii s pracovnou, která ale neplní roli pouhé „vycpávky“. Kromě toho, že nabízí příjemné pracovní prostředí, propojuje přízemí s podkrovím, plní roli galerie. Od módy k interiérům To, co však srubu vtiskuje jeho originalitu, jedinečnost, je především jeho originální vybavení a barevné ladění. „Snažila jsem se rozbít parohy,“ říká s úsměvem hostitelka, v tomto případě i bytová architektka. Tuto roli si nevyzkoušela poprvé. První její realizací plnou barev, které tenkrát ještě „nenosily“, byl vlastní rodinný dům manželů na mořském pobřeží v Izraeli. Ale i tenkrát jako módní návrhářka, která musí mít cit pro barvy, materiály, měla k dispozici podstatně větší výbavu než běžný laik. U interiérů Viera Groznerová již zůstala. Do dnešní doby již vtiskla konečnou podobu například hotelu na Starém Městě, ale především řadě obytných objektů. Zvláště ráda se podílí na proměně půd v příjemné bydlení s jedinečnou atmosférou. Co zaujme Nejen na exteriéru, ale i interiéru vás v prvé řadě zaujmou barvy a jejich vzájemné kombinace. Viera Groznerová se jich nebojí. V domě bez sebemenších obav kombinuje pastelové tóny červené, modré a žluté. „Dnes už se pastelové barvy v interiéru používají celkem běžné, ale když jsme navrhovala interiér srubu, to ještě tomu tak nebylo,“ říká. Pastelové barvy mají rolety,nábytek, ale i trámy a jiné komponenty interiéru. Vybavení domu však zaujme i z jiného důvodu. Vládne zde dokonalá souhra mezi starým a novým vybavením. To tvoří například sedačka z Ikea, tvarově i barevně extravagantní kuchyňská sestava, prvorepublikový nábytek i klasická ručně vyřezávaná skříň původem z venkovské chalupy. Jednotlivé prvky interiéru nejenže si neubližují, ale maximálně se doplňují. „Myslím, že mám pro to cit,“ krčí rameny naše hostitelka. Při bližším pohledu zjistíte, že ke zmíněné souhře napomohla tím, že veškerému čalouněnému nábytku nechala pořídit nové potahy, že části starého nábytku se s novým vybavením sblížily tím, že jejich části byly přetřeny pastelovou barvou... Tím však výčet zajímavých nápadů zdaleka nekončí. Konečnou podobu interiéru dotvářejí i vhodně vybrané dekorace. Ve fitcentru je to například portrét foxteriéra upevněný ve starém dřevěném malířském stojanu, na zdi kresby dětí z umělecké školy. „Hodily se sem, nejen barevně, ale i proto, že jde o naivní umění,“ podotýká Viera Groznerová. Člověk by měl plánovat Investorka se podílí i na vzhledu zahrady, přestože ji zakládal zahradní architekt. „Někdy ty mé pokusy vyjdou, jindy ne. Ale víte, cítím to tak, jak už řekl někdo jiný přede mnou: Nebudu sice sedět pod stromy, které sázím, ale stejně mi jejich sázení působí radost,“ přibližuje svoji životní filosofii Viera Groznerová. Na originálním vzhledu zahrady nemá zásluhu pouze samotná zeleň, ale například i ostrůvek pocházejících z části domu, ve kterém rodina bydlela. Samotná hostitelka se dnes se stále ještě cítí doma v Izraeli. Ale časem, kdo ví... K domu by se měl přistavět bazén… „Až se budu moc nudit a přitom budu mít dost energie, chtěla bych zde zřídit malé rehabilitační centrum a ekologickou farmu, na které budou slepice snášet ekologická vajíčka. Myslím, že by si člověk měl plánovat stáří,“ říká naše hostitelka s úsměvem.
Viera Groznerová majitelka a bytová architektka Nemám ráda nové věci. Na rozdíl od starých postrádají atmosféru, nemají o čem vyprávět. Co se týče barev – miluji je, ale zároveň si myslím, že člověk nemusí vždy pracovat se základními barvami, proto se je snažím je využít tak, aby byly pokaždé jiné.
