Kresby českých architektů

Mnoho význačných italských architektů se přesunulo do Čech, zejména do Prahy, aby se ujali vedení důležitých staveb. Nový styl, který sebou přivezli, zjemnil svou původní podobu, přizpůsobil se místním podmínkám a dále se vyvíjel.Tento článek není zaměřen na architekturu, ale soustřeďuje se na architekty samotné a jejich kresby architektury. Konkrétně se zaměříme se na příchod dvacátého století, protože v té době architektonická kresba dosáhla svého vrcholu a výlety do Itálie se staly součástí osobního rozvoje.Od roku 1999 na Fakultě architektury ČVUT probíhá výzkum v oblasti historické architektury, zaměřený na architektonickou kresbu časově ohraničenou obdobími historismu a moderny. Cílem výstavy Kresby českých architektů na jejich cestách do Itálie 1820 - 1908 je představit některé kresby z těch, které jsou předmětem výzkumu. Je však možné zde představit pouze ty práce architektů, které nám jsou dostupné. Pražské povodně v roce 2002 poničily značnou část archivu Národního technického musea a bude trvat poměrně dlouhou dobu než se dočkáme jejich zrestaurování. Byly to právě povodně, které se staly impulsem pro to, aby byla na jaře 2003 v Praze svolána konference zaměřená na restaurování historických dokumentů. Právě na této konferenci se zrodila myšlenka ukázat veřejnosti v Itálii práce, které unikly ničivým účinkům povodní.Architektonická kresba tvoří, a také vždy tvořila, nezávislou složku umění. Důvodem pro to je, že není založena na volné volbě zobrazovaného objektu, ale podává informaci o zamýšlené stavbě. Je určena pro budoucího klienta, tedy její cíl je čistě praktický, a tím je jasně zobrazit myšlenku jejího autora – umělce. Ta se může lišit od konečné realizace.Z tohoto důvodu je architektonická kresba živá a zaznamenává neutuchající popularitu. Její atraktivita spočívá v tom, že představuje původní myšlenky, které se samy přímo demonstrují. Proto autoři výstavy věří, že je žádoucí představit v Itálii české práce, které nejsou příliš známé na veřejnosti, ve kterých ale můžeme nalézt kvality srovnatelné s pracemi z ostatních evropských zemí.Byl to Dagobert Frey, který se věnuje termínu „architektonická kresba“ v příspěvku „Architekturzeichnung“ v prvním čísle „Reallexikon zur deutschen Kulturgeschichte“ z roku 1937. Dagobert Frey říká, že hodnota architektonické kresby nespočívá v kvalitě uměleckého řešení, ale v představované stavbě, jejíž genetická kvalita je nezbytná pro pochopení architektova tvůrčího procesu. Frey rozděluje architektonickou kresbu do několika kategorií: první skica, předběžný návrh, výsledná kresba, pracovní skica, ideální návrh, teoretický návrh a fantasie.V následujícím textu si utvoříme základní klasifikaci toho, jakou architektonickou kresbu používáme. Tato klasifikace není založena na typech, ale na příčinách, které se staly určujícími pro vznik kresby. V podstatě ji můžeme rozdělit do dvou základních kategorií: studie a kresby pro presentaci na veřejnosti.Umělecká hodnota studie je závislá na osobě autora a jeho vyškolení. Je obvykle více originální a spontánní. Tato definice je již méně použitelná pro kresby určené k presentaci, které sledují měnící se, ale již dlouhodobě předdefinované principy.Zhodnocením změn, které provází proměnu studie na kresbu, přicházíme k následujícím myšlenkám: Umělecký aspekt je mnohem originálnější při prvních skicách, méně ve výsledných kresbách. Stojí na samém počátku myšlenky návrhu a jejich poselství není vždy naplněno. Není náhodou, že jsou publikovány nebo zveřejněny pouze jednou.Před zahájením práce na návrhu se jeho autor snaží vytvořit dokumentační skicy a průzkum. Tyto kresby nemohou jít za hranici reality a jejich hodnota není umělecká. Dokumentační skica se pohybuje na pomezí výkresu včetně půdorysu, řezů a ruční skicy, je určena čistě k zaznamenání architektury. Pro její jasné vyjádření je často používána místo fotografie. Průzkum je nedílnou součástí práce architekta. Na první pohled v něm nemusíme spatřovat výtvarnou hodnotu, ale nesporně i toto kresebné vyjádření ji obsahuje. Doplňuje schopnost přesně objekt vystihnout, to vše samozřejmě ovlivňuje i místo a čas, kdy byla kresba pořízena.Tím se dostáváme až k architektonickým plánům. Ty je možné rozdělit na rysy, architektonické kresby a pracovní skicy. Do této kategorie je možné zařadit také díla pořízená při cestování jako zvláštní způsob procvičení kresby, tím se stane téma, kterým se zabýváme.V kategorii kreseb určených pro presentaci na veřejnosti, to znamená kreseb vytvořených za účelem představení podstaty návrhu klientovi nebo veřejnosti, můžeme rozlišit následující možnosti: skica, presentace návrhu, výkresy určené pro architektonické soutěže a pro výstavy. Výukové pomůcky je pak možné zařadit do zvláštní kategorie.Na výstavě Kresby českých architektů se představily zejména kresby z období příchodu dvacátého století, které užívají takové techniky, které později během dvacátého století doznaly značných změn. Tyto změny nebyly ovlivněny pouze stylem v dané době, ale také novými technikami vnesenými do presentace návrhu a do návrhu samotného. V té době byla úroveň architektova uměleckého vzdělání vysoká. Někteří z architektů, kteří jsou na výstavě představeni, dokonce váhali mezi kariérou umělce a architekta. Historická architektura byla v té době základem architektonického vzdělání a byla studována do nejmenších detailů. Mladí architekti si doplňovali své vzdělání při studijních cestách na místa, která byla centry architektury a umění. Nejvíce ceněným místem se pak stala Itálie.V té době existovaly dvě možnosti jak se do Itálie dostat. První z nich byly vlastní studentovi zdroje, druhou bylo stipendium, které mohli studenti získat.V roce 1833 patron českých umělců, Alois Klár, založil „Římskou cenu“ a takzvanou Klárovu nadaci. Římská cena znamenala dvou nebo tříleté stipendium pro mladé umělce. Podmínkou pro jeho získání bylo, že umělec strávil dvě třetiny svého pobytu v Římě a vytvořil votivní dílo pro kostel ve kterém byl přihlášen.První známý výlet uskutečnil v roce 1820 Josef Kramer, student Pražské polytechniky. Mimo Itálie navštívil také Francii a Německo. Svou cestu si hradil ze svých zdrojů. Po svém návratu studoval Josef Kramer na Akademii umění ve Vídni. Je známým architektem a autorem dokončení katedrály sv. Víta (1861 – 1871). Dvacet let po cestě Josefa Kramera, v roce 1845 podnikl studijní cestu po Itálii Josef Niklas. Jako cíl své návštěvy si dal studia jednotlivých slohů. Pravděpodobně prvním držitelem stipendia se stal Antonín Viktor Barvitius. Získal jej v roce 1854. Barvitius, který dlouho váhal mezi kariérou umělce a architekta, na své studijní cestě vytvořil dlouhou řadu kreseb architektury v Rakousku. V Itálii se jeho hlavním zájmem stala středověká a renesanční architektura. Kromě Říma navštívil Benátky, Veronu, Sienu, Florencii, Pistoju a Prato. A právě v Itálii získal první zakázku na renovaci paláce F. Coloredo – Waldese pro rakouského ambasadora v Benátkách (1856 – 1866).Mezi dalšími významnými architekty, kteří navštívili Itálii, jistě stojí za zmínku Josef Zítek, autor pražského Národního divadla a profesor na Pražské polytechnice. Zítek poprvé navštívil Itálii (Triest a Benátky 1853) po dokončení studií ve Vídni. Klárovo stipendium získal v roce 1858 a jako držitel Římské ceny, kterou získal za svůj návrh farního kostela, tu strávil čtyři roky.Dalším držitelem stipendia se stal Josef Hlávka. Ten byl také studentem Vídeňské akademie. Hlávka se při svém pobytu zaměřil především na sochařské umění. Zúčastnil se také soutěže o návrh průčelí katedrál v Miláně a ve Florencii.Mezi dalšími známými architekty, kteří se stali držiteli stipendia, můžeme jmenovat Josefa Schultze, Jiřího Stibrala a Josefa Fantu. Práce Jiřího Stibrala tvoří hlavní část expozice výstavy.Jiří Stibral odcestoval do Itálie v roce 1884. Zůstal tu dva roky. Získal stipendium F. J. Gerstnera a na své cestě do Itálie navštívil Belgii, Holandsko, Anglii a Německo. Jiří Stibral se toužil stát malířem, ale jeho rodiče trvali na studiu architektury na obou, tedy české a německé, technických universitách. Jeho umělecké nadání bylo základem jeho úspěchu. V Praze se uskutečnily dvě výstavy jeho prací, které vytvořil na svých cestách. Obě v roce 1886. Tyto práce tvořily především akvarely z Benátek, Florencie, Pompejí a Sicílie. Jeho práce jsou typickým příkladem architektonické kresby založené na principu stínování. Jsou většinou nejprve vytvořeny tužkou za pomoci pravítka a teprve potom jsou dokončeny akvarelem. Charakteristické pro tyto práce jsou jasné barvy. Mimo své umělecké hodnoty v sobě ještě skrývají hodnotu další. Je to hodnota dobového dokumentu.Mezi další významné architekty, kteří navštívili Itálii a tvořili zde své skicy, patří držitelé stipendia Jan Kotěra, Zdeněk Schubert, Rudolf Kříženecký, Osvald Polívka a Antonín Engel. Ten se stal jeho posledním držitelem (1908.) Ve dvacátém století došlo k radikálnímu omezení studijních cest do Itálie, a to jak z důvodu změny stylu výuky na školách architektury, tak z politických důvodů. To, co bylo na výstavě ve Florencii představeno, tvoří pouze fragment toho, co bývalo rozsáhlou sbírkou. Přesto však výstava evokuje pozici architektonické kresby v 19. století. Ta se stává v současné době v České republice stále vzácnější. Cílem výstavy bylo ukázat hodnotu České architektonické kresby, do této doby utajovanou, alespoň částečně, a to především v evropském kontextu.Výňatek z textu v katalogu výstavy.Autoři výstavy: Eva Fantová a Bohumil FantaPřeklad Martina Svobodováwww.fondazione-delbianco.org www.vivahotels.com