Decentní moderní dostavba starého zámku

Středa, 5. Duben 2017 - 0:30
| Napsal: | Zdroj: Mies van der Rohe Award

Hovoří-li se o dostavbách historických budov, nota bene zámků a hradů, nejednomu vstávají vlasy hrůzou na hlavě. Intervence do starých městských domů, činžáků a továren si dokážeme představit přeci jen s lehčím srdcem než zásahy do paláců nebo kostelů. Architekti z ateliéru Baukunst nedělali okolky a do zámku v belgickém Spa vstoupili suverénní a sebevědomou betonovou a ocelovou konstrukcí. Jejich počin je ale proveden tak decentně a elegantně, že skoro vypadá, jako by ho zamýšlel už původní architekt zámku. Zasloužené finále letošní ceny Miese van der Rohe.

BAUKUNST, Polyvalentní infrastruktura, foto © Hélène Binet
Fotoalbum: 
Katalogový list: 
Autor Adrien Verschuere
Ateliér BAUKUNST
Světadíl Evropa
Země Belgie
Město Spa
Datum realizace 2016
Užitná plocha 1 850.00m2
Plocha pozemku 25 000.00m2
Poznámka

foto © Hélène Binet

Projekt se nachází v areálu zámečku La Fraineuse, pocházejícího z 19. století, tedy v zalesněném údolí, které zároveň slouží jako veřejný sportovní areál. Topografie celého místa i jeho funkce se potom pro projekt „Polyvalentní infrastruktury“, jak se celý záměr nazývá, ukázaly určujícími.

Objekt Polyvalentní infrastruktury je zasazen do svahu pod zámkem – nebo lépe přímo do zámku: stává se jeho soklem, dvorem, prodloužením, podložím i okolím. Nedoplňuje však pouze budovu zámku, ale i jeho náplň. V zámeckých zahradách se totiž nachází hned několik sportovišť, jejich správa, administrativa, bufety atd. Nový objekt tvoří přechod mezi památkově chráněným reprezentativním prostorem a ryze praktickými a profánními funkcemi v jeho okolí. Představuje cosi jako předsíň, je uvítacím dvorem, místem pro setkání, ale i kulisou pro významné události a ze zámku tak opět činí těžiště areálu.

Pro Polyvalentní strukturu jsou její venkovní prostory stejně důležité jako ty vnitřní. Zámeckou budovu otvírají do údolí a mezi oběma světy navazují dialog. Funkce areálu činí vzájemně propustnými. Sama se přitom stává něčím víc než jen součtem svých funkcí; stává se vskutku částí infrastruktury – křížením, bodem střetu, přechodu a přerodu jedné funkce v druhou.

Centrálním bodem celého objektu je jeho nádvoří. Koncepce budovy je jen pozvolným rozvitím její vlastní konstrukce: opěrných zdí, na nichž leží monolit střechy. Zdi jsou z na místě odlitého betonu, střecha z montovaných ocelových profilů. Stěny vyrůstají organicky z terénu, čtverhranná ocelová konstrukce působí jako objekt sám pro sebe, stojí v očividném kontrastu ke svému okolí. Lakonické provedení se ovšem otvírá různorodým druhům užití. Přestože na první pohled vypadá vůči zámku velmi cize, stává se jeho přirozenou a nedílnou součástí. Skoro jako by se architekt původní historické stavby prostě rozhodl v půlce práce pouze změnit styl, i když jeho záměr zůstal nezměněn. Polyvalentní infrastruktura tak dokončuje větu, jejíž začátek byl vysloven v předminulém století.