Rusina Frei vytvořili z okolí říčky Loučné v Litomyšli veřejný prostor pro všechny generace

Pátek, 2. Listopad 2018 - 0:10
| Napsal: | Zdroj: Autorská zpráva

V roce 2013 proběhla v Mecce současné české architektury architektonická soutěž na řešení břehu říčky Loučné. Zároveň se mělo jednat o navázání na starší Pleskotovu úpravu přilehlého prostoru. Jak už bývá v Litomyšli zvykem, soutěž díky skvělé přípavě a podkladům nabídla kvalitní projekty. Vítězem se stalo studio Rusina Frei, které k místu přistoupilo s respektem k přírodnímu charakteru říčky. Hlavní myšlenkou návrhu byla snaha vzájemně propojit několik dříve oddělených částí městské krajiny (nábřeží, břehy Loučné, městský park u Smetanova domu a ulice Vodní valy) do jednoho kompaktního veřejného prostoru. Architekti na projektu spolupracovali společně se sociology, díky čemuž areál slouží lidem všech generací. Pod tamější koruny stromů zasadili architekti několik intervencí různých měřítek (vyhlídka, subtilní lávka, dětské hřištěm apod) a citlivým přístupem tak na břehu Loučné vytvořili živý a příjemný městský park.

Obnova nábřeží řeky Loučné v Litomyšli, Rusina Frei © Rusina Frei
Fotoalbum: 
Katalogový list: 
Autor Martin Rusina, Martin Frei
Ateliér Rusina Frei architekti
Spolupracovníci Markéta Poláčková, Mojmír Pukl, Daniela Vaníčková
Světadíl Evropa
Země Česká republika
Město Litomyšl
Suma 30 000 000.00
Měna CZK
Datum projektu 2013
Datum realizace 2017
Poznámka

Spoluautor lávky: Petr Tej
Auto
ři sochařského řešení: Pavla Sceranková, Dušan Zahoranský
Zahradní architekti: Jakub Finger, Mirka Svorová - PARTERO zahradní architekti

Úprava nábřeží říčky Loučné v centru Litomyšle navazuje na úsek, upravený již dříve AP atelierem. Zanedbaná plocha bývalých městských sadů byla od Pleskotovy promenády oddělena zdí a četné další překážky a ploty znemožňovaly volný pohyb podél řeky.

Návrh stojí na koncepci obnovy a propojení čtyř různých městských prostorů – nábřeží, břehůřeky, parku a ulice – do jednoho funkčního celku. Velký důraz byl přitom kladen na zachování a posílení přirozených kvalit místa, zejména pak přírodního charakteru břehůřeky Loučné.

Nábřeží je pojato jako městská promenáda pod stromy, určená pro odpočinek, setkávání a hry. Záměrem bylo získat po odstranění všech bariér, bránících volnému pohybu chodců, přírodní protiváhu Smetanova náměstí. Součástí nábřeží je sochařsky ztvárněné dětské hřiště s hudebními motivy od sochařů Pavly Scerankové a Dušana Zahoranského. Herní prvky navazují na poválečnou tradici umělecky ztvárněných hřišť v Československu. Nábřeží je lemováno nízkou zídkou z probarvovaného betonu, vytvářející hranici mezi městem a zeleným pásem řeky. Zídka slouží nejen jako vymezení hřiště, ale i jako sezení a další herní prvek.

Pás svažitých břehůřeky Loučné byl záměrně ponechán co nejvíce nedotčený umělými zásahy, které by mohly přetížit jejich přírodní charakter. Ten chápeme jako jednu z největších hodnot v území. Prostor je zachován ve své divokosti a zpřístupněn pouze na vybraných místech lehkými moly z pororoštů a vyhlídkou umístěnou v úrovni korun stromů nad objektem vodárny. Břehy jsou přemostěny visutou pěší lávkou. Ta je, stejně jako pozorovatelny, navržena jako subtilní a transparentní ocelová struktura, co nejméně zasahující do přírodního okolí. Další přechod přes řeku tvoří brod z žulových balvanů, který je součástí chodníčku vedoucího z nábřeží na pobytovou louku na druhém břehu.

Zásahy v horní části parku u Smetanova domu jsou pouze menšího rozsahu, což bylo zadáním soutěže. Křovinami zarostlá plocha nad řekou je upravena na prosluněnou pobytovou louku, která schází v dolní části území. Obnovena byla také ladem ležící plocha u Smetanova domu, která je nově doplněna o ocelový pavilon se zelenou střechou. Ten slouží jako zázemí pro příležitostné kulturní akce a navazuje na zahradní restauraci.

Ulice Vodní valy byla vydlážděna do roviny a dopravně zklidněna v podobě obytné zóny. Ulice s nábřežím tak tvoří jeden prostor, využitelný přednostně chodci.

Projekt nábřeží Loučné byl vytvořen za několikaleté spolupráce s veřejností. Řada zvolených řešení vycházela ze sociologických průzkumů. Prostor je proto navržen pro všechny generace, a jak se zatím zdá, je tak i užíván.