Architekti CZ: Otázka času - 6. díl - Hrůša, Sládeček, Rozwałka

Pátek, 17. Červenec 2015 - 0:00
| Napsal:

Výběr ukázek na téma čas, převzatých z knihy Architekti CZ, dnes uzavírá výpověď Petra Hrůši, Svatopluka Sládečka a Szymona Rozwałky.

Architekti CZ: Otázka času - 6. díl

Petr Hrůša

Jakou roli hraje ve vaší tvorbě čas? Mluvil jste o tom, že když musíte vydělávat peníze, nedaří se plně dosahovat tvorby Věcí s velkým V.
Jan Amos Komenský říkal: „Veškeré kvaltování toliko pro hovado dobré jest.“ Já k tomu provokativně tvrdím, že čas neexistuje. Čas je podle této nadsázky opravdu vlastně jen k měření našeho stárnutí a naší existence. V architektuře, na rozdíl od módního názoru „jít s dobou“, čas nehraje takovou roli. A neměl by, v nadsázce řečeno, hrát skoro žádnou. Mé práce, které vznikly v čase, pokud tedy aspoň trochu za něco stály, měly většinou nečas. Převedeno do reality měly inkubační dobu zhruba sedm až deset let. Ovšem není to pravidlem, například zmiňovaná budova pro Povodí Moravy vznikla rychle. Riviéra však čekala sedm let, než se posunula dál. Tedy myslím tím interval od nalezení ideje po její realizaci.

V případě Denisových sadů jsme je ideově udělali původně jen k rekonstrukci hradeb. Ale při ní jsme si s kolegy Vítem Zenklem a Igorem Bielikem řekli, že kromě hradeb navrhneme také na ukázku i kus parku, jak by to asi mohlo vypadat, až se pás středověkých hradeb kolem katedrály postupně zrekonstruuje. Deset let vše leželo a asi zrálo na úřadě, než nás město oslovilo, zda bychom v tom, co jsme naznačili, nechtěli pokračovat. Pak teprve přišly ty „Musorgského Kartinki“.

Také bych zmínil náš návrh na brněnský stadion, kde mě napadlo, že jej uděláme jako koloseum, které bylo také ve městě a technicky fungovalo naprosto dokonale – v případě nebezpečí bylo za pár minut vyprázdněno. Trvalo pět let, než se prosadila s vyhranou zakázkou na vážný projekt idea kolosea. Teď už se zase dalších pět let nic neděje, ale já věřím, že se nakonec inkubační doba dobře míněné ideje naplní a charakter zrealizuje.

U mě to tedy funguje tak, že čím lepší věc, tím déle trvá. A než se začne stavět, je potřeba vytrvat i s ideou. Samozřejmě v době realizace hrají roli termíny a je někdy drsné v tom zrychleném běhu vše vydržet. Občas si však mohu dovolit říct: „Chcete to ode mě, anebo rychle?“ Je to možná poněkud drzé a vždy si to dobře rozmýšlím, ale naštěstí mám i takové klienty, kteří nespěchají a raději to, co zadávají, chtějí mít uděláno co nejlépe.

Svatopluk Sládeček

Jak velkou roli hraje při navrhování čas? Je lepší pracovat pod tlakem, nebo naopak jsou lepší výsledky, když vás čas netlačí?
Tak i tak. Pracovali jsme jak pod tlakem, tak na zakázkách, které byly přerušeny a měly hodně času na domyšlení, a v obou případech to dopadlo někdy dobře a někdy špatně. Bohužel v tom tedy žádné pravidlo nevidím.

Co však vidím jako pravidlo, je, že některé myšlenky a koncepční linie rozvíjím ještě o něco dál, třeba je opakuji a dopracovávám a to je většinou ku prospěchu věci. To mi vychází v současné době nejlépe. Jsou tedy některé návrhy domů, které jsou vytvořeny na stejném principu, každý další je však posunut o kousek dál. V rámci jednoho principu tak vzniká jakási řada, kde každý další dům je o něco lepší. To byl například rodinný dům Pulec, jehož koncept byl vylepšen a využit pro rodinný dům v Brně-Medlánkách a ten potom ještě dále u rodinného domu v Lipůvce.

Szymon Rozwałka

Jakou roli hraje ve vaší tvorbě čas?
Já vše dodělávám skoro vždycky týden po termínu. A vím, že i kdyby ten termín byl později, tak to stejně budu dělat ještě týden po termínu. Snažím se s tím bojovat a beru to jako problém, že jsem puntičkář a že často dělám precizně i věci, o kterých následně zjistím, že nebyly tak důležité jako třeba tabulka na projektové dokumentaci.

Čas bývá důležitý, když do rozpracovaného projektu náhle vstoupí něco zvenku. Jednou se mi podařilo vyhrát vyzvanou soutěž na vilu do Prahy. Na začátku to měla být velká stavba a najednou v polovině práce se změnil budget a stavba musela být o polovinu levnější. Projekt už byl vymyšlen úplně do detailu a teď jsme jej museli osekat na polovinu. Tím do toho projektu vstoupila úplně nová věc, která z toho udělala nový úkol. Ale bylo zase zajímavé pokračovat v tom z úplně jiné strany.

Projektování beru jako živý proces. Díky tomu, že většinou na každý projekt máme hodně času, může se stát, že se v průběhu práce objeví něco důležitého, co ten projekt může pozměnit. Vždy se však soustředím na původní koncept. Může se dokonce stát i to, že se ten původni koncept zavrhne a půjde se novým směrem, ale musí to být vždy vědomé rozhodnutí.

Je pravidlem, že když na něco bylo málo času, dopadlo to hůř?
Skoro vždycky bylo hodně času, protože je hrozně málo projektů, málo se realizuje a já se těm stavbám docela hodně věnuji. Nedodělané věci neodevzdávám.

V praxi jsem zažil, že občas zazněla instrukce použít hned první věc, která nás napadne, protože na varianty není čas.
Tak to u mě nikdy nefungovalo a nebude. Příliš nás to baví na to, abychom to tak sekali. Výjimkou byl návrh japonského bistra v Brně, který jsme teď s Petrem Jakšíkem dělali pro kamarády, kde jsme měli opravdu málo času, ale i přesto jsme udělali tři varianty. Dvě z toho jsme ukázali investorovi a nápady z obou jsme potom použili a dotáhli to do konce. Od první skici do otevření za pouhé dva měsíce.

Text článku byl převzat z knihy Architekti CZ / 20 rozhovorů, jejíž vznik byl podpořen grantem Studentské grantové soutěže ČVUT v Praze (č. SGS14/085/OHK1/1T/15 - Principy tvůrčí práce současných českých architektů).