Na střechy, fasády i do sauny. Vláknocement má nekonečně využití, říká chemik Tomáš Rojka
Vláknocement je ideální pro střechy, fasády i interiéry. Ve výzkumném centru společnosti Swisspearl ve středočeském Berouně se neustále pracuje na jeho vylepšování. Testují zde nové receptury a povrchové úpravy. Centrum vede chemik Tomáš Rojka.
EARCH.CZ , 24. 6. 2025 / Advertorial
Říkal jste, že rád vláknocement testujete na sobě a své rodině. Jak?
Tomáš Rojka: Zkouším ho všude, kde to jde. Tedy i doma. Mám z něj třeba interiér sauny, regál na nářadí, poličky, plánuji obložit sokl domu a garáž. To vše ze vzorků, které je třeba otestovat v reálných podmínkách. Dokonce jsem ho využil i při stavbě králíkárny. Jsem s ním stále v kontaktu a baví mě zkoušet, co všechno vydrží.
To bylo, řekněme, domácí využití. Viděl jste v poslední době nějaké překvapivé uplatnění na velkých stavbách?
Ano, překvapilo mě, jak dobře dokáže vláknocement doplnit fasádu z fotovoltaických panelů. V naší centrále ve městě Neiderurnen ve Švýcarsku otevřela firma novou tovární halu, která má na střeše a čelní fasádě fotovoltaické moduly. Přesněji, fasáda je kombinací 442 fotovoltaických modulů a 68 barevně sladěných vláknocementových fasádních desek. Vypadají téměř identicky a je nutné jít velmi blízko, opravdu na několik metrů, abyste viděli rozdíl. Ta kombinace vláknocementu a fotovoltaiky mi přijde velmi zajímavá a užitečná a budeme se s ní setkávat častěji.
Asi nejběžnější uplatnění vláknocementu je na fasádách a střechách. Na střechách ho nejčastěji vídáme v černé barvě, proč?
Vláknocement často nahrazuje štípanou břidlici, která se používala historicky, ale dnes je drahá a špatně dostupná. Podívejte se z ptačí perspektivy na města v Anglii, Francii nebo Dánsku a uvidíte černé střechy. Je zajímavé, že v České republice není černá břidlice rozšířená, a přesto tvoří grafitová a černá barva zhruba tři čtvrtiny objemu prodeje. Používá se na historických stavbách, ale většina prodeje jde na novostavby. Stala se tedy trendem i u nás.
Váš materiál napodobuje břidlici i strukturou…
Ano, nabízíme i výrobky, které mají osekané hrany a vytlačený dekor břidlice. Rozdíl poznáte opravdu jen zblízka. Vždyť hledání náhrady přírodní břidlice bylo jedním z impulzů pro vynález vláknocementu.
Do vláknocementu se dají obtisknout různé struktury, lze jej také ohýbat. Jak se to dělá?
Nejprve se vyrobí deska. Jde o materiál, nabalený z jednotlivých vrstev, který teprve začíná hydratovat a nabývat svou počáteční pevnost. Desce se říká zelená, ačkoli je ve skutečnosti šedá. Deska se poté lisuje mezi plechy. A pokud mají plechy nějakou strukturu, zůstane v materiálu obtisknutá. Může to být například dekor dřeva. Zkoušeli jsme obtiskovat také listy i jiné plastické povrchy.
Než deska vytvrdne, je možné ji také ohýbat. Vznikne tak například fasádní deska se skutečnými vlnami. Po vytvrzení lze desku i frézovat, vytvářet otvory, nebo pískovat obrazce. Vezmeme-li v potaz veškeré tyto kombinace včetně barevných úprav a formátování, je možné plochu fasády opravdu ozvláštnit.
Osobně považuji za zajímavou perforovanou fasádu, kdy přes den proniká světlo skrze desku dovnitř a v noci zase z prosvětlené budovy září ven – typickým příkladem jsou krytá parkoviště. Možností, jak s vláknocementem kreativně pracovat, je prostě velká škála. Stačí se jen rozhlédnout a tvořit.
To byly střechy a fasády, ovšem vláknocement se dá uplatnit i v interiéru. Jak?
Mnoha způsoby – na podhledy, stěny, na šachty, balkony a třeba i v saunách. Dokonce ho lze využít i jako podlahovou krytinu, všude tam, kde potřebujete odolnost, omyvatelnost, nehořlavost.
Vedete vývojové centrum firmy Swisspearl v Berouně. Jak jste se k této práci dostal?
Byl jsem na Vysoké škole chemicko-technologické na doktorském studijním programu a říkal si, jaký je asi rozdíl mezi akademickou půdou a komerční sférou. Zveřejnil jsem ze zvědavosti životopis a druhý den jsem jel na pohovor. Dnes je to více než 18 let. Nastupoval jsem do manažerské pozice, ačkoli jsem neměl zkušenosti s vedením týmu či projektů. Pomalu jsem se seznamoval s výrobou i vedením lidí, a zůstal v pozici manažera kvality osm let.
V roce 2015 jsem byl osloven vedením, abych zprostředkoval přesun vývojového centra z Dánska do Čech. Muselo se přesunout všechno – know-how i vybavení. Povedlo se a během pěti měsíců začalo fungovat výzkumné a vývojové centrum (R&D) v hale o ploše téměř 2 tisíce metrů čtverečných.
Na převezení vybavení bylo potřeba 15 kamionů. Do Čech putovala i barvící linka dlouhá 70 metrů. Dnes naše R&D centrum poskytuje podporu všem osmi výrobním závodům ve Finsku, Polsku, Maďarsku, Rakousku, Švýcarsku, Slovinsku i dvěma továrnám v Česku. Kdykoliv mají nějaký problém, kontaktují nás a my se snažíme najít v laboratoři řešení. Od začátku roku 2025 jsme také odpovědní za kompletní technologii výroby vláknocementu s výjimkou povrchových úprav.
Pracoval jste jako manažer kvality, jak se kvalita hlídá?
Je důležité, jak se výrobek mění v čase a v různých podmínkách. Proto jsme měli vytipované realizace, rodinné domy, průmyslové objekty a další, které jsme jezdili každý rok monitorovat. Sledovali jsme objekty po celé Evropě s teleskopem, dronem, sepsali report a učili se.
Samozřejmě každý trh je jiný. V Anglii je například mech na střešní krytině vítaným prvkem, zatímco jinde je mech nežádoucí. Jinak se materiál chová v horách a jinak v přímořských polohách. Také každá strana domu je exponována jinak s ohledem na světovou stranu. Poznáte třeba i práci pokrývače, dokonce lze odhadnout, zda byl pokrývač pravák či levák. Ze všech situací se učíme a hledáme varianty, které konkrétnímu místu vyhovují.
Co vlastně vláknocement obsahuje?
Slovo vzniklo spojením slov cement a vlákno, což vystihuje základní složení našeho materiálu. Cement má velkou pevnost v tlaku, je ale velmi křehký. A proto se přidávají vlákna, aby udržel pevnosti i v ohybu. Vlákna, která používáme, byla vyvinuta v Japonsku a jsou tenká asi jako pětina vlasu. Jsou tak jemná, že je okem ve finálním výrobku vlastně nevidíte. Vidíte pouze homogenní hmotu, ačkoli jde o kompozit s velmi jemným uspořádáním, kde má každá částice své místo a vhodného souseda. Když pak vložíte výrobek pod mikroskop, uvidíte fascinující strukturu. Vláken jsou miliony a dodávají výrobku houževnatost v ohybu. Výsledkem je velmi pevný materiál.
Hlavní ingredience jsou poměrně známé a lze je dohledat v odborné literatuře. Proces výroby má ale spoustu úskalí. Vhodně rozvláknit celulózu, perfektně dispergovat vlákna, vytvořit vločky pomocí flokulantu, odvodnit, včas vylisovat a nechat uzrát v přesně definovaném prostředí vyžaduje letité zkušenosti. Aby byl výsledek dokonalý, musíte mít výrobní linku takzvaně v ruce.
Cement je materiál s velkou uhlíkovou stopou. Jak je to s vláknocementem?
Ano, výroba cementu je zatížena emisemi oxidu uhličitého. Kromě něj se ale používají i další plniva jako například vápenec s velmi nízkou uhlíkovou stopou. Mimo to, vláknocement na fasádě či střeše má tloušťku od 4 do 8 milimetrů, což je v porovnání s betonovými základy nebo konstrukcí budov zanedbatelné.
Vláknocement lze recyklovat a znovu použít pro výrobu cementu. Organická část výrobku při vysokých teplotách vyhoří a vznikne slínek, který se dá znovu využít.
Jaké využití byste doporučil architektům?
Doporučil bych jim, ať si hrají a nebojí se experimentů tak, jako my v naší laboratoři. Viděl jsem v Plzni na několika budovách velmi hezky zpracované sokly. Velké desky nařezali na menší a poskládali je na vazbu jako cihly. Ačkoli tvoří sokl poměrně malou část budovy, stal se tento opomíjený prvek velmi atraktivním. V rukách šikovných lidí a nápaditých architektů má vláknocement takřka nekonečné využití.
Více k tématu
Co vás na vláknocementu po osmnácti letech ve firmě pořád baví?
Pamatuji si, když jsem poprvé nahlédl na vláknocement pod elektronovým mikroskopem. Otevřel se přede mnou zcela nový svět. A čím více jsem zaostřoval, tím více otázek mě napadalo. Rád přemýšlím, co se stane, když se přidá nějaká složka nebo se upraví výrobní proces. Pro analyticky smýšlejícího člověka je velmi uspokojivé, když se konečné vlastnosti výrobků mění podle očekávání.
