Campus, o kterém se většině studentů může jenom zdát

Mezinárodní campus je skutečnou utopií, realizovanou díky veřejné i soukromé velkorysosti a obětavosti. Vznikl ve 20. letech, kdy si po válce dva zástupci francouzského školství představili místo, kde by neexistovaly hranice, kde by si studenti, výzkumníci a profesoři z celého světa mohli v míru sdělit a pochopit své rozdíly a podobnosti. První pavilon, financovaný průmyslníkem a mecenášem Emilem Deutsch de la Meurthe, byl otevřen v roce 1925. Během dvanácti let pak vzniklo 19 dalších národních pavilónů. Po druhé světové válce se začalo znovu stavět a poslední budova datuje z roku 1969. Naštěstí tím historie nekončí, dnes se pavilóny rekonstrují a připravuje se výstavba pěti nových budov pro 1000 dalších studentů. Život v unikátním mezinárodním studentském zahradním městě se zakládá na téměř nezbytné kulturní výměně. Rozvíjí se v parku o 35 hektarech pro asi 6 000 studentů a výzkumníků pocházejících z 126 zemí. Obyvatelé žijí v 40 domech různého stylu, které představují skutečnou přehlídku architektury 20. stol., zejména modernistických snah v Evropě často neznámých architektů. Některé pavilóny jsou již pod památkovou ochranou. Zmiňme se jenom o několika z nich. Po architektonické stránce sice méně zajímavý La Maison internationale (nadace Rockefeller) z roku 1933, inspirovaný zámkem ve Fontainebleau, představuje skutečné srdce campusu. Najdete tam na 22 000 m2 divadlo, menzu, knihovnu i bazén. Hlavním turistickým cílem bývá tedy Le Corbusierův pavilón Švýcarska. Le Corbusier se podílel také na budově určené brazilským studentům. V roce 1954 položila základní kámen pavilónu paní Kubitschek (manželka tehdejšího brazilského prezidenta českého původu). Stavbou pověřený architekt Lucio Costa, urbanista hlavního města Brasilia, se obrátil na Le Corbusiera, aby dotvořil jeho základní skicu a posléze mu postoupil celé autorství projektu. Zajímavý je také bývalý iránský pavilon, dnes Fondation Avicenne v rekonstrukci, od Claude Parenta (francouzského architekta na př. pražského centra Myslbek) a André Bloca z roku 1969. Ocelová konstrukce tří rámů o 38 m nese zavěšené dva čtyřpatrové bloky obytných buněk, typický projev konstrukčních snah té doby. Holandský pavilon navrhl Willem Marinus Dudok a je jeho jedinou stavbou ve Francii. Významný představitel skupiny De Stilj tu realizoval jednu z nejreprezentativnějších budov tohoto směru v typické hmotové kompozici. Mexický pavilón má interiéry a zařízení z doby mezi dvěma válkami od Jeana Prouvé a Charlotte Perriand. Mírové poslání campusu ale vždy nestačilo. V roce 1973 násilnosti mezi dvěma opozičním fakcemi kambodžanů vedly k uzavření pavilonu a jeho opuštění. Po nutné rekonstrukci se otevřel znovu až po 30 letech. Cité Internationale je vyhrazeno postgraduálním studentům, doktorantům a pod. na více méně omezenou dobu. Pavilóny jsou sice „národní“, ale bydlení se přiděluje centrálně a obyvatelé pocházejí skutečně z celého světa. Pobyt je ale poměrně nákladný a některé pavilony nabízejí konfort, který zcela neodpovídá současným nárokům. Ale ta celková atmosféra! Cité Internationale je jednou z částí Paříže, kam se ani většina Pařížanů neodvážila vkročit, přestože tam přijde denně až 6000 návštěvníků. Místo je sice soukromé, ale otevřeno veřejnosti od 7 do 22 hod. Některé pavilóny jsou přístupné za mírný poplatek, zejména mimo školní rok. Organizované prohlídky každou 1. neděli v měsíci v 15 hod., rezervace nutná, zvláštní program pro skupinové návštěvy. Mnohá představení v divadle.

Cité internationale universitaire de Paris (CIUP) 19, boulevard Jourdan - 75014 Paris www.ciup.fr