MORGER & DEGELO

V roce 1983 absolovoval studijní pobyt v USA a Mexiku a v letech 1984–86 pracoval pro ateliér Herzog & de Meuron. Roku 1988 Morger a Degelo založili vlastní ateliér v Basileji. Mezi jejich prvními projekty byla mateřská škola v Basileji a po něm následovaly návrhy dalších škol a také projekty obytných budov. Pozoruhodným objektem je jejich Polyfunkční dům v Basileji (1991–1996) . Architekti doplnili stávající blok hybridní stavbou ve tvaru L, a zároveň tak obnovili přestávkový dvůr sousedního gymnázia. Z ulice nenápadný dům ve svém interiéru skrývá podzemní sportoviště, doplňkové školní prostory – specializované učebny a dvacet devět bytů. Tvář města Basileje změnila výšková budova architektů Morgera a Degela s názvem Messeturm (1998-2003) neboli „Veletržní věž“. Nazelenalý skleněný blok rozšiřuje etymologii slova mrakodrap o další významy. Svým horizontálním blokem v podnoži, který přejímá rozměry okolních budov, se snaží zakořenit. S výškou 105 metrů by se mu to možná ve většině evropských měst podařilo, ne však ve švýcarském podnebí. Areál basilejských veletrhů je zde také na evropské poměry nezvykle blízko středu města. Veletrhy zkrátka potřebovaly více místa. Servisní centrum a vedení veletrhů se nachází v dostupnosti eskalátorů ve spodní části vykonzolované hmoty, ve zbytku podnože leží restaurace a konferenční místnosti. Ve věži s výhledem do tří států (Francie, Německo, Švýcarsko) jsou hotel (5. až 14. podlaží) a pronajímatelné kancelářské plochy (15. až 30. podlaží). V posledním patře se nalézá bar s vyhlídkou a technické zázemí stavby. Za skleněnými panely s výškou přes celá podlaží zůstává lehce čitelný železobetonový skelet. Ve 24 metrů vykonzolované podnoži umožňuje diagonální ocelová konstrukce obří prostory beze sloupů. Touha architektů po hlubokém prožitku potvrzuje řešení detailů a volba materiálů. Fasády, střechy i podhled jsou celé obloženy skleněnými panely. Typická podlaží (5.–30.) chrání dvojitá fasáda, která se skládá z vnějšího pevného zasklení s ochranou proti slunečnímu záření a vnitřního skleněného pláště s tepelnou ochranou. Meziprostor slouží k odvětrávání a obsahuje i protisluneční lamely. Ve spodních podlažích tvoří fasádu trojité zasklení s ochranou proti slunečnímu záření.Vysoce ceněn je návrh Lichtenštejnského muzea výtvarného umění (1997–2000) ve Vaduzu. Architektonický návrh vytvořený za spolupráce architektů Morgera, Degela a Kereze, představuje jednoduchou a jasně strukturovanou stavbu o půdorysu 60 x 25 metrů a 12 metrů vysokou. Pro budovu je charakteristický nejen její kompaktní tvar, ale především černá zrcadlově lesklá fasáda z ručně hlazeného a leštěného tmavého betonu s prosvítajícími drobnými kamínky. Nezvyklého vzhledu bylo dosaženo pomocí betonové směsi s přesně stanovenými poměry zeleného a černého porfyru o různé velikosti zrn, který byl namíchán s říčním štěrkem z řeky Untervaz. Jako pojiva bylo použito portlandského cementu a popílku s přidáním černého pigmentu. Plocha fasády byla pískována, manuálně leštěna a impregnována voskem, a tím bylo dosaženo zrcadlového efektu.Zvláštní úpravě fasády údajně předcházel složitý proces. Architekt Degelo měl koncem roku 2004 v Praze přednášku, kde informoval o zvláštní přípravě technologie povrchových úprav Lichtenštejnského muzea, kterou prý nejprve zkoušeli na tzv. cvičné stěně. Když bylo dosaženo požadovaných výsledků a pracovní postup byl dostatečně prozkoumán, trvalo prý půl roku než deset dělníků dokončilo povrchové úpravy fasády.V muzeu je šest výstavních prostor. Dva čtyři metry vysoké sály se nacházejí v přízemí. Jeden je bočně osvětlován díky oknu v severní části, druhý je osvětlen uměle. Do horního patra vede centrální schodiště, kolem kterého jsou rozvrženy další čtyři přirozeně osvětlené místnosti o výšce 5,5 metru s rozdílnými půdorysy propojené kruhovým koridorem. Lichtenštejnské muzeum navenek individuálně představuje zcela uzavřenou stavbu, avšak uvnitř překvapí návštěvníky uvážlivým dělením prostoru a množstvím denního světla.kj, jmLiteratura: [1] časopis Stavba [2] HeidelbergCement Central Europe: Krása skrytá v betonu – katalog výstavy fotografií betonových staveb [3] http://www.archiweb.cz [4] Croft C.: Concrete Architecture, Laurence King Publ. 2004Psáno pro časopis Beton.V uplynulém období jsme zaznamenali několik zajímavých akcí, které se týkají oblasti sanací betonových konstrukcí. Jednou z nich bylo nedávno skončené, v pořadí již patnácté mezinárodní symposium s názvem SANACE 2005, které se konalo ve dnech 12. a 13. května tradičně v Brně. Tentokráte to bylo pod mottem „Sanace historických betonových konstrukcí.“ Velký zájem o účast na tomto symposiu svědčí o tom, že se jedná skutečně o navýsost zajímavou oblast pro mnoho odborníků – z řad pořádajícího Sdružení pro sanace betonových konstrukcí i z odborné veřejnosti.