Výstaviště Praha

Výstaviště Praha představuje mimořádně členěný architektonický celek, jehož podoba vznikala více než 135 let. V jediném areálu se setkávají stavby výstavní architektury konce 19. století, poválečného modernismu, pozdního socialismu i devadesátých let a současné rekonstrukce. Objekty dokládají proměny stavebních technologií i nároků na výstavní, kulturní a sportovní prostor.

Urbanistickou kompozici areálu určila Jubilejní zemská výstava roku 1891. Dominantou se stal Průmyslový palác, monumentální stavba kombinující kovovou konstrukci, rozsáhlé prosklené plochy a historizující tvarosloví. Spolu s restaurací Bohemia, Křižíkovou fontánou a Maroldovým panoramatem dokládá modernizační ambice tehdejší Prahy.

Poválečnou vrstvu zastupuje především Velká sportovní hala z let 1958 až 1962, která přinesla nové konstrukční postupy a rozšíření areálu o sport. Bruselská brána a Bruselská cesta dodnes připomínají úspěch Československa na Expu 58 a tamní pavilon stál na Výstavišti od roku 1960 do požáru v roce 1991.

Výraznou etapu přinesla příprava Všeobecné československé výstavy roku 1991. Křižíkovy pavilony, obnovená Křižíkova fontána, Spirála a Pyramida vnesly technicistní a postmoderní architekturu s výraznou geometrií a přiznanými konstrukcemi včetně Malé sportovní haly z let 1983 až 1985. Tyto objekty dnes spoluvytvářejí identitu Výstaviště vedle staveb z konce 19. století.

Hodnota areálu spočívá v množství historických vrstev. Výstaviště není stylově jednotným souborem, ale strukturou proměňující se podle potřeb města. Jeho vývoj ovlivnily povodně i požár levého křídla Průmyslového paláce roku 2008.

Rekonstrukce Průmyslového paláce a revitalizace dalších objektů usilují o zachování vrstevnatosti areálu při přizpůsobení požadavkům moderního provozu.