Zdeněk Lukeš | Louisiana a pozvánka na PV
Kouzelný areál na břehu moře - výtvarná díla v působivém prostředí galerie pod širým nebem
Zdeněk Lukeš , 10. 8. 2011
Jsou místa, která si návštěvníka rychle podmaní. Neoslňují nějakou úžasnou architekturou, ale přesto jsou mimořádně působivá, prostě je již nikdy nevymažete ze svého srdce. K takovým patří i galerie moderního umění v dánském městě Humlebæku, vzdáleném asi 35 kilometrů od Kodaně. Rozkládá se v krásném parku na břehu průlivu Ǿre Sund, a nese jméno Louisiana (získala ho podle pojmenování staré vily, která tam stojí, a ta zase podle shodného křestního jména tří manželek jejího původního majitele Alexandra Bruna). Dům i s okolními pozemky později koupil sběratel umění Knud W. Jensen, který oslovil architekty Vilhelma Wolerta a Jǿrgena Bo, aby navrhli výstavní pavilon pro jeho sbírky. Vznikla nenápadná stavba s prosklenými chodbami, propojená se starým domem, a později přibyly další pavilony. Architektura je to velmi střídmá, jejím posláním není poutat na sebe pozornost, ale vytvořit zázemí pro vystavená díla i příležitostné výstavy. K přírodnímu prostředí, které ji obklopuje, je velmi přívětivá – obchází například starý strom a po celé trase prohlídky umožňuje výhledy do okolního parku.
Více k tématu
Uvnitř výstavních pavilonů pak najdete výtvarná díla Pabla Picassa, Roberta Rauschenberga, Andyho Warhola a mnoha dalších. Dále je tu velká sbírka indiánských artefaktů předkolumbovského období ze sbírek nadace Wessel – Bagge. Pak se tu konají příležitostné výstavy. Až do začátku října je například možné vidět velmi podnětnou expozici Living Frontiers, představující průnik architektury a výtvarných instalací. Moc rád bych ji viděl třeba v pražské DOXu… Další zajímavou výstavou je Me Draw on i-Pad Davida Hockneye.
A pak je v Louisianě vše, co k takovému areálu patří – rozsáhlé knihkupectví a designshop nebo kavárna a restaurace s výhledem na mořskou úžinu. I tam jste v bezprostředním kontaktu s výtvarnými díly, sednout si můžete třeba hned vedle známého Césarova obřího palce. A v dolní partii areálu v malé zátoce je dokonce minipláž s křišťálově čistou vodou, kupodivu ani ne moc studenou (sám jsem vyzkoušel). Milovníci architektury mohou navštívit i malou rokli s bujnou vegetací a jezírkem, kde se mezi stromy a keři skrývají domky, navržené v jednotném kubickém modulu světovými architekty (Dominique Perrault, Ralph Erskine, Aldo Rossi, Joseph Kleihues a dvojice Mikko Heikkinen – Markku Komonen). Každý zvolil jiný stavební materiál – sklo, dřevo, kámen nebo třeba proutí…
Z výše uvedeného plyne, že na svou Louisianu v naší metropoli stále ještě čekáme.
Závěrem zvu na prázdninovou Psí vycházku, tentokrát iniciovanou Jiřím Wagnerem, na téma PRAŽSKÉ PASÁŽE. Sraz tuto sobotu 13. 8. v 10 hodin u Husova pomníku na Staroměstském náměstí (tentokrát i když bude pršet – v pasážích by nám to nemělo vadit:-)).
Psáno pro Neviditelného psa Foto autor a Jana Lukešová