Nejlepší stavbou Evropy je „rozebraný“ palác. EU Mies Awards 2026 ovládla přestavba v Charleroi
Evropskou stavbou roku 2026 se stala radikální přestavba výstavního paláce v belgickém Charleroi. Letošní EU Mies Awards potvrdila silný trend: ta nejlepší architektura častěji pracuje s tím, co už stojí, než aby vytvářela nové budovy.
Adéla Vaculíková , 17. 4. 2026
Nejlepší stavbou Evropy roku 2026 je přestavba výstavního paláce v Charleroi v Belgii. Architekti z kanceláří AgwA a architecten jan de vylder inge vinck tam obrovskou stavbu z 50. let, kterou se dlouhodobě nedařilo smysluplně využívat, proměnili na patrový městský park.
V kategorii Emerging, která vyznamenává „talenty na počátku profesní kariéry“, pak zvítězila dočasná scéna Slovinského národního divadla od Vidic Grohar Arhitekti. V Ljubljani se na ni proměnila industriální hala z 60. let.
V hlavní roli opečovávání starého
Nového laureáta EU Mies Awards známe po dvou letech – cena udílená Evropskou unií ve spolupráci s Fundació Mies van der Rohe v Barceloně se totiž vyhlašuje bienálně. Určitou kontinuitu si přitom drží i ve výběru projektů. V posledních deseti letech porota zdůrazňuje především environmentální odpovědnost a inkluzivitu, a do popředí se tak dostávají adaptace starších budov, rekonstrukce nebo novostavby postavené inovativními způsoby.
V roce 2024 zvítězil Pavilon Technické univerzity v Braunschweigu. Porota na něm tehdy ocenila modulární konstrukci, kterou lze v případě potřeby rozebrat a znovu složit jinde, a schopnost vytvářet otevřený prostor podporující setkávání a interakci. Studenti i učitelé si navíc mohou vnitřní dispozici sami upravovat pomocí závěsů a lehkých příček.
Architektura jako platforma pro sdílení je téma, které se vrátilo i letos. Otázky budování nebo podpory komunit nakonec řešily všechny finálové realizace.
Vítězná stavba EU Mies Awards 2026
Platí to i pro vítězný projekt: přetvoření výstavního paláce v Charleroi, třetím největším městě Belgie. Za jeho současnou architekturou stojí belgické kanceláře AgwA a architecten jan de vylder inge vinck.
Výstavní palác, postavený v roce 1954, dnes už není tolik budovou jako otevřenou strukturou. Při adaptaci se totiž velká část stěn jeho středové části odstranila a odhalila se robustní železobetonová konstrukce, která dnes určuje charakter místa.
Objekt o rozloze 60 000 m² sloužil původně výstavám nejrůznějšího druhu. V posledních desetiletích ale ztratil svůj význam – s útlumem průmyslu ve městě pro takto rozsáhlé výstavní plochy jednoduše přestalo být využití. A proto se teď nakonec začal „rozebírat“.
V původně uzavřeném atriu vznikl veřejný prostor, který obklopují monumentální schodiště propojující jednotlivá podlaží. Budova se tak proměnila ve specifický „patrový park“, do jehož konstrukce místy prorůstá zeleň. Jižní křídlo se změnilo na vícepodlažní parkoviště, severní dnes funguje jako kongresové centrum.
Jde o bezpochyby jednu z nejradikálnějších realizací, jaká kdy tuto evropskou cenu získala. Podle poroty ale právě tento přístup prospěl i městu. Z původně uzavřeného objemu, který fungoval jako bariéra, se stal prostupný prostor. „Projekt doslova zve veřejný prostor, parkování a krajinu, aby pronikly do budovy, a zároveň znovu propojuje centrum města s jeho okolím,“ uvedla.
Adaptive reuse a vítěz kategorie Emerging
Významným tématem letošního ročníku se stala rovněž péče o stávající – tzv. „adaptive reuse“, tedy práce s existujícími strukturami. Rezonovala u všech finalistů a propsala se i do kategorie Emerging, ve které porota oceňuje architekty a architektky na počátku profesní dráhy.
Vítězným projektem se stala dočasná scéna Slovinského národního divadla v Lublani od ateliéru Vidic Grohar Arhitekti. Vznikla v areálu bývalých průmyslových hal ve čtvrti Litostroj, kam se divadlo přesunulo během rekonstrukce své hlavní budovy v centru města.
Architekti pro nové působiště důsledně pracovali s tím, co už existovalo – haly pouze doplnili o jednoduché, cílené zásahy. Vložili do nich dřevěné konstrukce, hlediště i provozní zázemí a postupně tak skládali funkční celek s hlavním sálem, menší scénou i zkušebnami.
Důležitá byla přitom i samotná dočasnost. Nové prvky byly navrženy tak, aby šly rozebrat a znovu použít. Právě tato schopnost reagovat na aktuální potřebu, aniž by po sobě zanechávala zbytečnou stopu, byla jedním z důvodů, proč projekt porotu zaujal a nakonec ho prohlásila vítězem.
Vyhlášení v silu od Aaltových
Vítězné stavby EU Mies Awards 2026 byly vyhlášeny 16. dubna v 16:00 ve finském Oulu. Ceremoniál se odehrál v bývalém silu z roku 1931 od Alvara a Aino Aalto. Budova se aktuálně transformuje na centrum zaměřené na ochranu architektury a její opětovné využití, což s letošním důrazem na „adaptive reuse“ vytváří dost přesnou shodu.
Více k tématu
Směřování ročníku i jeho hlavní témata ale nejvíce formovalo složení poroty. Předsedal jí chilský architekt Smiljan Radić, letošní laureát Pritzkerovy ceny, který ve své tvorbě dlouhodobě akcentuje vztah architektury ke krajině, materiálu a komunitě. Doplnili ho Carl Bäckstrand, Chris Briffa, Zaiga Gaile, Tina Gregorič, Rosa Rull a Nikolaus Hirsch, přičemž všichni mají zkušenosti s citlivými zásahy do historických staveb i s progresivními technologiemi, často s důrazem na využívání obnovitelných zdrojů.
Témata, která porota dlouhodobě akcentuje, se pak poměrně čitelně propsala i do letošních finalistů a vítězů. EU Mies Awards tak v posledních letech profiluje poměrně jasnou linii a dlouhodobě propaguje uvědomělou architekturu, letošní ročník ji ale posunul do méně obvyklých poloh – vítězové patří k nejvíce nestandardním realizacím v historii ceny.
