Secesní byt na nábřeží

Rekonstrukce bytu historického činžovního domu od studia martin cenek architecture na Masarykově nábřeží v Praze byla vedena snahou o maximální zachování původního charakteru stavby a jeho soudobé doplnění prostřednictvím přesně navržených truhlářských prvků. V rámci výroby byly využity zakázkové technologie firmy DEVOTO, umožňující přesné opracování a montáž v prostorově náročných podmínkách historické stavby. Dům z let 1903–1905, realizovaný podle návrhu architektů Josefa Brzáka a Františka Weyra, nese typické secesní a romantizující znaky pražské asanace počátku 20. století, na které bylo nutné reagovat materiálově i řemeslně.

Zásadním zásahem do dispozice bylo propojení dvou původních reprezentativních pokojů orientovaných k nábřeží v jeden hlavní obytný prostor. Ten je funkčně členěn vloženým truhlářským portálem s oboustrannou knihovnou a skládacími dveřmi. Tento prvek umožňuje variabilní využití prostoru a současně plní roli výrazného nábytkového solitéru. Portál je proveden z dubové dýhy mořené do tmavšího teplého odstínu.

Nosným prvkem interiéru je vestavná skříňová stěna v centrální chodbě, navržená jako „páteř bytu“. V plné výšce integruje úložné prostory, technologické zázemí i skryté vstupy do hygienických místností. Dveře jsou zapuštěny do nábytkové roviny, identifikovatelné pouze mosaznými madly, která materiálově odkazují na původní řemeslné detaily domu.

Veškeré vestavné truhlářské prvky – skříně, obklady stěn, kuchyňská sestava i nábytkové prvky v ložnicích – jsou sjednoceny použitím dubové dýhy se svislou kresbou, ošetřené běleným olejem. Tato úprava zvyšuje světelnost interiéru a zároveň zachovává čitelnost přírodního materiálu. Solitérní bílé lakované prvky jsou doplněny jemným frézováním, které změkčuje jejich výraz.

Truhlářské řešení zde nefunguje pouze jako vybavení, ale jako integrální součást architektury bytu – prvek, který prostor člení, sjednocuje a technicky i vizuálně ukotvuje celé řešení v kontextu historické stavby