ZDENĚK LUKEŠ: Ernst Wiesner. Modernistický architekt slavných brněnských staveb

Ernst (Arnošt) Wiesner se narodil v roce 1890 v rodině židovského obchodníka Alfreda Wiesnera v Malackách. Jeho rodiče pocházeli ovšem z Moravy a tam se také na sklonku devatenáctého století vrátili. V Brně navštěvoval mladý Ernst reálku a stavební průmyslovku, ale poté se přestěhoval do metropole tehdejší monarchie Vídně, kde nejprve studoval na technice a od roku 1910 na nejprestižnějším středoevropském architektonickém učilišti – Akademii výtvarných umění u profesora Friedricha Ohmanna. Ten působil v devadesátých letech devatenáctého století v Praze a i po odchodu do Vídně a získání postu profesora na Akademii v roce 1904 zůstal s českými zeměmi v kontaktu. Mezi jeho žáky byla také řada studentů narozených na našem území - např. Jaroslav Rössler, Claudius Madlmayer, František Krupka, Antonín Blažek, František Šrámek nebo Rudolf Wels. Poslední ze jmenovaných byl rovněž absolventem legendárních vídeňských kurzů u Adolfa Loose a Loosovým spolupracovníkem a není vyloučeno, že právě Wels seznámil Wiesnera s touto mimořádnou osobností, jež pak výrazně ovlivnila další Wiesnerovu tvorbu. Po skončení studia pracoval Wiesner nějaký čas v Ohmannově ateliéru, ale pak se vrátil do Brna, kde si v roce 1919 zakládá vlastní studio.

Následují plodná léta Wiesner získává zakázky na budovy peněžních ústavů nebo rodinných a činžovních domů pro bohatou židovskou klientelu, navrhuje však také sociální stavby, kavárny nebo luxusní obchody. Máme-li charakterizovat jeho styl, jedná se o moderní klasicismus v jakémsi puristickém pojetí: jeho domy mají římsy nebo okenní šambrány, ale jsou zbaveny jakéhokoli dekoru. Architekt však věnuje velkou pozornost detailu i dispozičnímu řešení, využívá rovněž kvalitní stavební materiály. V tom všem je patrný vliv tvorby brněnského rodáka Adolfa Loose. Svébytným motivem některých Wiesnerových staveb se stávají barevná průčelí. Zejména omítky jeho rodinných domů mají na tehdejší dobu zajímavou paletu – od modré přes červenou až po zelenou. V některých návrzích je patrný i vliv funkcionalismu, tedy stylu, který brněnskou scénu druhé poloviny dvacátých a třicátých let proslavil nejvíce.  

  Pojďme se teď s některými Wiesnerovými stavbami seznámit. K těm velkým patří bankovní budovy Moravské zemské životní pojišťovny a banky Union v brněnských ulicích Mozartově a Beethovenově z první poloviny dvacátých let, citlivě situované v sousedství barokního jezuitského kostelas bezozdobnými fasádami a výraznými korunními římsami nebo obdobně řešená budova portlandcementové továrny v Bratislavě, dále škola v Boskovicích nebo pošta v Šumperku, zakončená Wiesnerem (a Loosem) oblíbenou kýlovou střechou. Nejvýraznější stavbou je pak brněnský palác Morava s kinem Capitol a sousedící přestavba Doretova dvora s průčelími z režného zdiva v kombinaci s travertinem. Esovitě prohnutá fasáda Moravy je zajímavým motivem. Společně s „brněnským LeCorbusierem“ Bohuslavem Fuchsem pak v letech 1928-1930 navrhuje Wiesner jednu z dominant brněnské avantgardní architektury – rozlehlý palác Moravské banky na náměstí Svobody s průčelím z bílého opaxitu (probarveného skla).  

Wiesnerovy rodinné domy opět prozrazují Loosův vliv: jde o zpravidla plochostřeché kubusy s nepravidelně rozmístěnými okny různých formátů. Výjimkou jsou Steinova vila v Brně a Pickova v Praze-Smíchově v ulici U Mrázovky (jediná Wiesnerova pražská realizace), jež jsou zakončeny kýlovou střechou. Brněnské pohodlné rodinné domy v zahradách reprezentují vila Münz, Neumark, Haas nebo Wiegl s barevnými fasádami. Naopak skromně působí dva domky vystavěné v rámci výstavní enklávy Nový dům, jež vznikla jako reakce na známou stuttgartskou kolonii z roku 1927 v rámci Výstavy soudobé kultury v moravské metropoli, konané již v následujícím roce. Nejznámějším Wiesnerovým dílem je bezesporu impozantní brněnské krematorium s kolumbáriem z konce dvacátých let. Stavba, jejíž těleso ozvláštňují kamenné fiály po obvodu, patří do zlatého fondu moderní meziválečné evropské architektury.

Ernst Wiesner unikl rasové perzekuci odchodem do Velké Británie, kde pak působil jako pedagog i architekt v Londýně a Liverpoolu. V Československu se však ještě v roce 1948 staví dle jeho projektu dělnická kolonie ve Velkém Meziříčí. Jeho britskou nejvýznamnější realizací je pak Římskokatolická škola St. Nicholas v Liverpoolu (1959-1969). Dílo rodáka z Malacek připomněla v osmdesátých letech výstava připravená Vladimírem Šlapetou, v roce 2005 pak vyšla v Brně jeho rozsáhlá monografie. Potěšitelné je, že v posledních letech byla řada léta zanedbávaných brněnských Wiesnerových staveb kvalitně opravena. V jedné z nich – vile Stiassny – je dnes studijní centrum moderní brněnské architektury a dům je možno také navštívit.