V Košicích byl roku 2016 dokončen obytný soubor Nová terasa, za jehož návrhem stojí architektonická kancelář Vallo Sadovsky Architects. Architekti se při stavbě rozsáhlého obytného komplexu snažili, aby nepůsobil jednotvárně a unifikovaně a nezdědil tak všechny neduhy, jimiž se vyznačují modernistická sídliště. Areálu proto vtiskli veskrze městský parter, parkoviště vytlačili na jeho okraj. Všechny domy v obytném souboru potom nesou vlastní, individuální provedení, které je dále umocněno různorodostí dispozic a typů bydlení. Nová terasa ve výsledku kombinuje efektivitu sídlišť s pobytovými kvalitami tradičního města.
| Autor | Matúš Vallo, Oliver Sadovský, Branislav Husárik, Peter Janeček, Dušan Chupáč, Mateja Vonkomerová |
|---|---|
| Ateliér | Vallo Sadovsky Architects |
| Světadíl | Evropa |
| Země | Slovensko |
| Město | Košice |
| Suma | 16 026 500.00 |
| Měna | EUR |
| Datum projektu | 2010 |
| Datum realizace | 2013 |
| Užitná plocha | 20 105.00m2 |
| Zastavěná plocha | 4 216.00m2 |
| Plocha pozemku | 16 115.00m2 |
| Poznámka |
Fotograf: Tomáš Manina |
Objekt se nachází v těsné blízkosti zástavby typické pro 60. léta minulého století, svou formální inspiraci však čerpá někde úplně jinde. Na rozdíl od svého modernistického souseda v sobě integruje fenomény ulice, náměstí a vnitrobloku. Tři samostatné domy jsou od sebe odděleny komunikací, kolem které je navržena část potřebných parkovacích míst. Ostatní jsou odsunuta do okrajů souboru tak, aby bylo v jeho jádru zachováno příjemné lidské měřítko. Na ulici navazují partery budov, které jsou vždy navrženy individuálně. Soubor takto uniká monotónnosti, získává svou jedinečnost a jasné poznávací znamení. K měřítku celého souboru se zřetelně váže i měřítko jednotlivých objektů.
Od veřejného prostoru jsou domy a ploty odděleny dvěma dvory, které již mají charakter polosoukromý. Jeden z nich je jakousi poklidnou zahradou, druhý rájem pro děti. Ač jsou samotné domy čistě bílé, jen s tmavými rámy oken, hřiště je naopak intenzivně barevné. Cílem tohoto prostoru je rovněž poskytnou adekvátní prostředí a příležitost pro vznik komunity. Ta napomáhá pocitu bezpečí i obecně přispívá kvalitě bydlení. Druhé dětské hřiště, které svou barevností také láká k návštěvě, potom komplexu odnímá dojem přílišné uzavřenosti. Je doplněno malým kopcem, který děti jistě dokáže přivést z unifikovaných prolézaček zpět na zem, do zelené trávy.
Různorodost částí vůči celku je patrná jak z pohledu návštěvníka, tak při dálkových pohledech. Střešní krajina objektů je tvarována tak, aby odpovídala typologii bytů, které jsou zde umístěny. Obyvatelé si mohli vybrat mezi mezonetem, klasickým bytem s terasou nebo „rodinným domem na střeše“. Aby mohla být geometrie atik v měřítku domu působivější, jsou perforovány trojúhelníkovými průřezy, které zajišťují dostatek světla.
Hledání adekvátního měřítka, jež je věčným údělem architektury a jež se obzvláště ve 20. století, s industrializací výstavby, stalo zcela esenciálním problémem, zde nalézá velice šťastné provedení. Vallo Sadovský se snažili vytvořit jasně definovaný celek, který by se přesvědčivě vymezil od okolí. V jeho středu pak hledali prvky, které by obyvatelům daly pocit příjemného měřítka a zároveň unikátnosti jejich vlastního bydlení. Nalézt rovnováhu mezi potřebou celistvosti a touhou po rozmanitosti, mezi masovým a individuálním, není vždy jednoduché. Zde se to povedlo.
- Pro psaní komentářů se přihlaste nebo zaregistrujte.