DIGITALNÍ ARCHITEKT ZNOVU ZASAHUJELETOŠNÍ CYKLUS ZAHÁJIL STEFAN KRAKHOFER

Související článek >>Stefan Krakhofer | Conversation with Space Ty tam jsou doby, kdy byl ornament zločinem. Přesto, že v nejrůznějších podprahových formách Loose přežil, dostává v době počítačů zcela nový nádech a navrací se do špičkové architektury, což jistě souvisí i s překonáním funkcionalismu a jeho derivátů dekonstruktivizmem, který již nástup ornamentu svým myšlenkovým pojetím architektury předznamenal. Silným inspiračním zdrojem jsou pro ornament přírodní jevy, chaos či genetika. Ornament navíc nemusí být oproti zažité tradici opakován, regenerován, ale může být nejrůznějšími způsoby de-generován, tedy kontinuálně pozměňován, takže svým „opakováním“ nenudí, ale stále znovu překvapuje.JSOU VĚCI TÍM, ČÍM SE ZDAJÍ BÝT?Hranice mezi ornamentem ve smyslu rozdrobení celku a samotným celkem, tedy architekturou, se stává mlhavou, až se často zdá, že ornamentem je celá architektura. Právě na toto paradoxní zmatení Stefan Krakhofer upozornil na počátku své přednášky, když si položil několik téměř filosofických otázek: Co je forma? Co je prostor? Jakými principy se řídí? Jak vnímáme? Jakým způsobem chápeme? Když se na projekčním plátně objevilo několik bodů, přibližně formujících kruh, zeptal se téměř mysticky: Jsou věci tím, čím se zdají být?Odpověď byla nepřímá, opět formou obrazu. Tentokrát zahlédli účastníci přednášky na plátně jednotlivé kmitající body, jako by se jednalo o kyvadlové kmitání atomů v jakési nepravidelné krystalické mřížce. Zdánlivě banální obrázky však skrývaly hlubší podtext – totiž, že oba obrazce vyšly ze stejného skriptu, pouze v něm byly jinak nastaveny některé parametry.Ačkoliv jednotlivé prvky (zde demonstrovány pomocí drobných puntíků) neví o svém okolí nic, dokážou se, pokud je vhodně naprogramujeme, chovat jako struktura, tedy vykazovat vyšší úroveň organizace. To důležité tedy nejsou samotné prvky, ale vztah mezi nimi. Pomocí algoritmu se definuje struktura nebo proces. Celek je více než součet jeho částí. obr. 1 - Stefan Krakhofnerobr. 2 - Pohled do sáluobr. 3 - Stefan Krakhofer a Henri Achtenobr. 4 - Stefan Krakhofner, Jaroslav Hulín a Petr Vaněk (vydavatel časopisu e-architekt.cz)obr. 5 - Jednoduchost a komplexita – jaký je jejich skutečný vztah?obr. 6 - Strom – jeden z prvních autorových zkušeností se skriptovánímJEDNODUCHOST A KOMPLEXITAJednoduchost může generovat komplexní struktury, poznamenal Krakhofer ve skryté narážce na samoorganizační teorie, u jejíhož zrodu stál například Ilja Prigogine. Skriptování a parametrický design jsou totiž ve své nejvlastnější podstatě reakcemi programování na překonání descartovského padaradigmatu právě teoriemi samoorganizace, kde taktéž jednoduchá pravidla chování prvků stojí v základu překvapivě složitých struktur. Parametrický design vrací do architektury biomorfní tvary. Architektura se tak dnes potýká se zajímavou paralelou mezi řadami renesance-baroko a funkcionalismus-dekonstruktivismus-parametrický design. Přísnost je tak do značné míry vytlačena hravostí. Slovy Krakhofera: Vymyslím jednoduché pravidlo, které aplikuji na systém, a podívám se, co to s ním udělá.Že může mít tato zdánlivá banalita široké využití, ukázal Krakhofer na příkladu deformace mřížky či šachovnice pomocí změny některých parametrů. Pouhou změnou několika čísel – parametrů – se čtverec proměnil tu na stínítko lampy, tu na stůl. Invenci samozřejmě neprodukuje počítač, ale člověk – a to právě hlubokým vhledem do problematiky a vhodnou volbou parametrů. Počítač udělá pouze to, co se mu řekne. Proces navrhování tak spočívá v odhalování toho, jak systém reaguje na pravidlo, které na něj aplikujeme.Praktické použití skriptování je velmi široké. Jedním z příkladů, které Krakhofer uvedl je pohyb lidí ve městě. Vytvoříme-li model města a lidem (bodům) naprogramujeme jednoduchá pravidla pohybu, může být výsledkem exponovanost ulic a náměstí pohybem těchto „lidí“, což může mít celou řadu praktických aplikací v urbanismu či ekonomii. Následovalo několik dalších příkladů na stejné téma.KOULE NEKOULE – PLATON VERSUS DARWINZajímavý projekt, jehož problematika byla na přednášce načrtnuta, by se dal označit jako pokus vytvořit matematický objekt (v tomto případě povrch koule) pomocí nematematických (nedeskriptivních) postupů. Demonstrace odhalila rozdíl mezi modelováním, které vychází z matematické definice objektů (vytvoření koule ve 3D programech je jednoduché, neboť koule je tu matematicky definována) a počítačového generování (computer generating). Otázka tedy zněla: Jaká pravidla vytvořit pro jednotlivé náhodně rozptýlené body, aby se samy svým chováním zorganizovaly do tvaru povrchu koule?Zatímco matematicky definované objekty lze pro dualitu vzorce a objektu označit za čistě platónské, postupné generování objektu postavené na zpětnovazebné smyčce má mnohem blíže dynamice evolučních procesů. Samotný výsledek nedosáhl matematické dokonalosti koule z 3D programů, nicméně tím důležitým je proces, který může najít zcela kreativní uplatnění, na rozdíl od mechanických příkazů k tvorbě objektů ve 3D programech. obr. 7 - Lampa nebo stůl? Stačí změnit parametryobr. 8 - Aplikace skriptování v urbanismuobr. 9 - Naskriptovat jdou i takovéhle tvaryobr. 10 - Koule nekouleobr. 11 - Další z výsledků skriptování. I tento obrázek má své přenesené uplatnění v urbanismuobr. 12 - Prezentace projektu, který vznikl u Kase OosterhuiseKDYBY GAUDÍ SKRIPTOVAL Po teoretickém, nicméně velmi hravém úvodu do problematiky představil Stefan Krakhofer svůj oceněný projekt soutěže Copper in Architecture, který zároveň na UEL obhájil jako diplomovou práci. Porota, ve které zasedal také Paul Finch, šéfredaktor prestižního časopisu Architectural Review, projekt velmi vyzdvihovala a srovnávala jej s vysoce profesionálními návrhy praktikujících architektů. Krakhoferův Pavilon Cu29 byl navržen jako průchozí výstavní prostor. V přípravné fázi je výroba makety tohoto velmi amorfního domu pomocí technologie rapid prototyping. Jak může vypadat model vyrobený touto technologií (kterých je ve skutečnosti více různých typů zejména podle použitého materiálu), lze vidět na modelu Take Off House Michala Kutálka.Už v první – teoretické – části své přednášky zabrousil Stefan Krakhofer k projektu Cu29, když demonstroval, jakým způsobem počítač určil na základě zadaných parametrů tvar konstrukce tak, aby průběh sil a momentů podtrhl reálnost projektu. Volně parafrázováno, zatímco dříve se navrhl nosník a poté se spočítal průběh sil, dnes je parametrický design přístupnou možností, jak nechat vzájemně působit tvar konstrukce a průběh sil a pomocí zpětné vazby získat staticky ideální tvar, odpovídající výtvarnému a architektonickému záměru. Zde si dovolím odbočit k Antoniovi Gaudímu, který vlastně dělal totéž při hledání staticky dokonalého tvaru svého mistrovského díla, kostela Sagrada Familia. Neměl však k dispozici sofistikovaný software, takže jeho model byl fyzický, nicméně vycházel z totožného principu zpětné vazby. Co Gaudí udělal? Vytvořil několikametrovou drátěnou maketu kostela, tu uchytil ke stropu vzhůru nohama a na dráty, odpovídající samotné konstrukci, zavěšoval pytlíky se zátěží odpovídající hmotnosti konstrukce. Konstrukce se vlivem zátěže a gravitace zdeformovala do staticky dokonalého tvaru. Skriptování a parametrický design umožňují totéž, ovšem bez nákladného fyzického modelu a bez zdlouhavých odměřování tvaru a jeho překreslování.(VIRTUÁLNÍ) REALITAPůvodně jsem si myslel, že skriptování a evoluční design jsou zajímavou oblastí výzkumu, ale ukázalo se, že tento způsob uvažování má své konkrétní praktické aplikace v architektuře, podotkl na závěr Stefan Krakhofer. Úspěch jeho Pavilonu Cu29 mu dává za pravdu. Koneckonců, taková novinka to zase není: jedním z prvních realizovaných projektů vycházejících z parametrického designu je Waterloo Station v Londýně od Nicholase Grimshawa, která byla realizována v letech 1991-1994. Dalším průkopnickým projektem, který se dočkal realizace, je kokpit a protihluková stěna poblíž Utrechtu od Kase Oosterhuise (2005-2006).Skriptování však není jen výsadou současných špičkových architektů. O tom, že tento fenomén zažívá razantní nástup na scénu svědčí i to, že se učí skriptovat studenti na AA v Londýně či na Univerzitě užitých umění ve Vídni, kde působí například Zaha Hadid. V současnosti už začíná být skriptování důležitou součástí architektonické práce, neboť s jeho použitím lze dosáhnout řešení určitých specifických problémů, ať už se týkají tvaru, statického působení konstrukce či simulace tepelného působení na plášť budovy. S jeho pomocí lze řešit celou řadu problémů rychleji a elegantněji, než jinými metodami.Pořadatelé: e-architekt.cz, Fakulta architektury ČVUT v PrazeVe spolupráci: Velvyslanectví Nizozemského království, Česká komora architektů, Nadace české architekturyHlavní partneři: ArchiCAD, Autodesk, Copy General, HP invent, Hacker modelPartneři: Nemetschek, VELUXProjekt podpořili: NC Computers, PROSTORMediální partneři: Computer Design, Era 21, KONSTRUKCE, Radio1Internetoví partneři: AVC, STUDENTVíce na: www.digiarch.cz