„Kácet pralesy kvůli dřevu na lavičky je nesmysl,“ říká Petr Starý. Nastupuje do vedení rodinné firmy Urbania, která vyrábí lavičky a mobiliář z domácích dřevin
Zastávkové přístřešky, stojany na kola, lavičky či zahradní židle.To vše vyrábí rodinná firma Urbania z moravské obce Ořechov u Brna. Do vedení právě nastupuje nová generace. Syn Petr Starý se stal jednatelem a chce ukázat, co malá moravská značka umí.
Urbania , 24. 9. 2025 / Advertorial
Jaké to je vstoupit do firmy svých rodičů?
Upřímně – dlouho jsem si myslel, že půjdu vlastní cestou. Chtěl jsem být produktový designér na volné noze, mít pestřejší projekty a nebýt svázaný odpovědností za firmu. Navíc jsem nechtěl, aby mě lidé vnímali jen jako „toho kluka, co převzal firmu po tátovi“. Když pak ale šlo ego stranou, uvědomil jsem si, že jsem v Urbanii vyrůstal a že tu firmu mám hrozně rád. Táta to dotáhl, kam mohl a já teď prostě přebírám štafetu. Samozřejmě to přináší i výzvy – člověk musí skloubit respekt k tomu, co vybudovali rodiče, s vlastní vizí a novými nápady.
Takže jste hned po studiu nastoupil do Urbanie?
Ne úplně. Už na střední v Brně, kde jsem studoval produktový design, jsem rozjel vlastní značku dřevěných batohů Woodbag. Pak jsem studoval průmyslový design na Univerzitě Tomáš Bati, ale covid mě donutil skončit – studovat design online mi nedávalo smysl. V tu dobu jsem navíc pracoval jako designer pro firmu s kosmetikou pro muže AngryBeards, takže jsem si věřil, že svoji kariéru designéra dokážu stavět i bez dokončeného studia. Měl jsem i vlastní zakázky, třeba jsem navrhnul merch pro rapera Sergeie Barracudu. Po roce mi ale začal Zlín chybět, tak jsem se znovu přihlásil na „Baťovku“, tentokrát na kombinované studium marketingu. V té době už jsem pracoval na částečný úvazek v Urbanii a viděl jsem, že marketing u nás ve firmě trochu pokulhává a že do toho budeme muset v následujíccíh letech investovat. Chtěl jsem mít přehled, za co platíme, tak jsem se v marketingu chtěl vzdělávat. Po dvou letech jsem ukončil i toto studium a teprve od loňského roku jsem v Urbanii na plný úvazek.
Jaké produkty jste pro Urbanii navrhnul a který považujete za nejúspěšnější?
Mým prvním produktem byla lavička Spirit, kterou jsem navrhnul v sedmnácti letech, když jsem byl ještě na střední. Z té mám velikou radost, v posledních dvou letech si ji hodně oblíbila různá nákupní centra. Pak jsem navrhnul lavičky Lany a Balada, z nichž právě Balada je dnes naše nejprodávanější lavička. Teď pracujeme na novém koši na tříděný odpad. Za úplně nejúspěšnější produkt Urbanie ale považuji cyklostojan IKS, který navrhl můj strýc. Je opravdu všude. Bohužel starostové i architekti si často myslí, že náš cyklostojan IKS je produktem konkurence, velké firmy mmcité, která sídlí také na Moravě.
Nevadí vám, že si vás někdy s firmou mmcité pletou?
To samozřejmě není dobře. Ukazuje to přesně na to, že máme slabý marketing. Ale jinak mi to vlastně lichotí – mm cité má skvělou pověst a plně je respektuji, moc se mi líbí jejich práce. Začínám ale vnímat konečně posun v tom, že se postupně dostáváme lidem do povědomí. Určitě tomu hodně pomohl rebranding, se kterým nám pomohlo Steezy studio a taky účast na loňském Designbloku.
Čím konkurujete ostatním firmám s mobiliářem?
Snažíme se mít originální porfolio produktů. Našim hodně výjimečným produktem je například Cyklobox. U všech produktů používáme výhradně nerezový spojovací materiál. Narozdíl od většiny konkurentů nepoužíváme tropické dřevo, ale evropský akát. Připravíme se tím o část zakázek, ale stojíme si za tím – kácet pralesy kvůli lavičkám je nesmysl, když máme v Evropě materiál se srovnatelnou kvalitou.
Jaká zakázka se vám v poslední době povedla?
Aktuálně nám udělalo velkou radost, že realizujeme celkovou obnovu odpadkových košů pro Kroměříž. Dodáváme jim přes 100 kusů odpadkových košů Tubo. Aktuálně taky vyrábíme Cykloboxy do Norska a před nedávnem jsme instalovali 20 metrů dlouhý přístřešek na kola pro mlékárnu na Slovensku.
Kolik lidí dnes zaměstnáváte?
Jsme menší tým – kolem dvaceti lidí. Díky tomu se známe, dobře spolupracujeme a můžeme si dovolit rychle reagovat na požadavky ze strany architektů i konečných zákazníků.
Kam podle vás směřuje městský mobiliář v příštích letech?
Určitě k udržitelnosti – tedy recyklované materiály, dlouhá životnost a snadná údržba. Důležitá je také integrace technologií a snaha, aby mobiliář držel krok jak s architekturou, tak s potřebami lidí. Jen je důležité nepodlehnout každému trendu. Solární lavičky s wifi jsou sice efektní, ale většina lidí má dnes data v mobilu. A zelené střechy na zastávkách? Vypadají hezky z vyšších pater, ale pro život ve městě udělá větší službu obyčejný strom. Zelená střecha na zastávce z mého pohledu jen zbytečně celou zastávku prodraží, protože celá konstrukce přístřešku musí být podstatně robustněnjší kvůli zatížení střechy.
Více k tématu
Co vás osobně na městském mobiliáři baví?
Nejvíc mě těší, že naše produkty potkávám v ulicích každý den. Moje přítelkyně z toho takovou radost nemá, zvlášť když někde prudce zabrzdím jen proto, že zahlédnu náš přístřešek a chci ho zkontrolovat. Nebo když se během procházky zastavím u odpadkového koše, to se za mě možná i stydí. Městský mobiliář je hodně specifický obor. Musí zvládnout nejen počasí, ale i vandaly – a to je někdy pořádná výzva. Ale já mám výzvy rád.
