Jaký je stav v představenstvu Komory a koho volit?

Pátek, 25. Duben 2014 - 23:07
| Napsal:

Message architektům na sobotu, tak zní podtitul článku Josefa Smutného na téma stavu představenstva České komory architektů.

Česká komora architektů

Josef Panna svůj úkol splnil. V době potřebné pro všechny uspokojivý, přístojný předseda dozorčí rady, znalý komory, umu oblékání a vystupování. To, že se z těchto hodnot neposunul dále, ale pouze pod tlakem prokázal negativa své osobnosti, je důsledek vývoje. Pozdržel revitalizaci Komory, se kterou souhlasíme a kterou chceme úplně všichni. Ale pomohl překlenout čas „krize zdrojů“ lidských.

V současném představenstvu je několik osobností, ke kterým budu vždy loajální a budu pod jejich vedením sloužit Komoře dále, abych zužitkoval znalosti nabyté za 3 roky. Největší personou je pro mne Jaroslav Šafer. Vůdce a kapitán, pod kterým je jistě čest sloužit. Protože práce v Komoře je dnes jen a pouze služba. Vím, že má svoje osobní důvody k tomu Komoru nevést, ale vím, že přislíbil vést pracovní skupinu pro zahraničí. To je pro mě osobně čest. Radek Kolařík, sice ne sám od sebe aktivní, ale v momentu potřeby s excelentním a precizním úsudkem popíše situaci a nebojí se jí sdělit. Pavel Hnilička, jak říkáme náš diplomat a praktik, má jasno kam má komora směřovat, je schopen rozpoznávat a analyzovat potřeby architektů a tyto témata systematizovat. Ne nadarmo vede pracovní skupinu pro legislativu. Milan Košař má spoustu osobních nepřátel, stejně tak jako já, ale v momentě potřeby stojí na straně komory, je rozumný a má zkušenosti z lokální politiky. Všichni čtyři se plnohodnotně a pravidelně věnují činnosti a práci pro Komoru s doložitelnými a pozitivními výsledky. „Komnatář“ je jen jeden z nich – Pavel.

Tuto čtveřici doplňuje Jan Sapák, v prvním roce služby můj hlavní názorový oponent. Ale oponent důstojný. Za to si jej vážím, a je veliká škoda, že je neaktivní a diskutuje pouze na jedno, dvě témata. Láďa Kuba – jistě má mnoho práce, ale tu máme všichni. Pokoušel se promyšleným názorem srážet hranice konfliktů, ale jeho intenzita a příspěvek komoře je pro mne největším zklamáním vzhledem k jeho pozici v české architektuře. Radim Václavík přišel jako slezský kůň Josefa Panny. Panna jej zpropagoval jako člověka, který je schopen organizace a předal na jeho hřbet nejen udržitelnost, ale vzápětí i nejtěžší z nejtěžších - standardy. To že obě témata za rok nikam neposunul, není ani zklamání ani překvapení. Velmi záhy se projevila neschopnost komunikace a později dokonce přivlastňování si výsledků práce někoho jiného. V neodevzdávání a vymlouvání se při neplnění jemu zadaných úkolů působí jako školák. A zůstává poslední ze stávajících – Josef Panna. Říká se, že nejhorší nepřítel je tvůj bývalý přítel. Je to zcela pravdivá myšlenka. Josef Panna nikdy ale nikdy nebyl můj přítel. Ale byl můj/náš partner pro revitalizaci komory. Osobně jsem ho oslovil, aby se přidal k reformní skupině a připojil se k Desateru Komnaty. Nyní jsem jeho nepřítel. Komnatáři jsou jeho nepřátelé a ti co uzurpují Komoru. Z bývalého partnera se stal obstruktor a populista.

V mém druhém roce služby, a prvním roce Josefa Panny při vyrovnaném stavu představenstva 6 na 6 totiž nastala Nová a na první pohled Nedůležitá situace. Sapák zablokoval volbu místopředsedů. A v Komoře nastal stav, kdy z nastavení vedení předseda, 2 místopředsedové, sekretář a ředitelka, bylo nastavení předseda a ředitelka. Předseda si zvykl na pozici „já samojediný“.

Po zvolení místopředsedů v tomto posledním roce služby ale z této pozice neustoupil a jakákoli pro Komoru nezbytná týmová práce nenastala. Naopak přišla frustrace z chybějící komunikace s politiky, úřady a ministerstvy, z chybějící diskuse o potřebnosti role tajemníka představenstva řešícího denně profesní potřeby - dle mého názoru pro Komoru absolutně nezbytné pozice, diskuze o Strategii komory či potřebnosti horizontálního přenášení informací v pracovních skupinách, využívání informací ze zahraniční politiky (viz otázka chybějícího tajemníka představenstva - profesí architekta, schopného výsledky PS a činnosti představenstva zužitkovat denní činností) a mnohého dalšího. Další důvody k jeho pozdějšímu odvolání byly již řečeny. Po odvolání Josefa Panny jsem se jako místopředseda Komory pod organizačním vedením Petra Leška a ředitelky kanceláře setkal za tři měsíce s více politiky, úředníky, zástupci měst, atd, než za předchozí rok a půl. Tisková mluvčí dokázala Komoru na základě našich aktivit výrazně zpropagovat v běžných médiích, což je zcela patrné i z dostupného monitoringu médií. Být jako člen představenstva, o předsedovi a místopředsedovi nemluvě, aktivní, znamená pro Komoru pracovat na úkor svého pracovního i volného času.

Proto je při volbě nových zástupců do představenstva potřeba volit ty, u kterých si budeme jisti, že si do představenstva nejdou sednout a zvedat ruku. Být členem představenstva ČKA je jistě významná a důstojná pozice. Navíc pozice, v které se skutečně dotknete všech součástí naší profese, a mnohému se naučíte a získáte mnoho informací, a to je také jistě největší a jediná deviza této služby. Za to však musí být člen představenstva aktivní, komunikativní, a schopný týmové spolupráce. V představenstvu to jistě musí nějak vřít a názorové neshody jsou přirozené, ale hlavní strategické úkoly jsou všem společné. Osobně se domnívám, že regionální dělení je v Česku nesmysl. A spíše bychom měli dbát o to, aby naši zástupci byli osobnosti, praxe znalí, a vždy mezi nimi byl urbanista a krajinář. Počet členů představenstva 9, by byl naprosto dostatečný a s tajemníkem a silnou funkční kanceláří za zády efektivní. Stav je ale jaký je a proto budu volit, zatím po regionech ty, o jejichž výsledcích práce pro Komoru, tedy pro mne jako běžného českého architekta v praxi, budu absolutně přesvědčen. A jsou to lidé, o jejichž práci a aktivitách slyším průběžně, a ne jen na VH.

Osobně jsem absolutně přesvědčený a budu volit Pavla Martínka. S jeho prací jsem se setkal na jeho pozici v týmu ACE, kde aktivně zastupuje ČKA v pracovní skupině Scope of Services, a svoje výsledky prokázal na jednom z nejúspěšnějších OTTA na téma Standardy: zahraničí a Česko. Dva roky pracuje s legislativou, s jasným cílem jednostupňového stavebního řízení, a inspiraci sbírá právě v ACE. Mimo jiné jeden z mála kolegů, schopných zastupovat ČKA i na VH ACE. Významně posouvá vztahy komor v rámci Visegradské 4. Je to také jediný „komnatář“ z mnou preferovaných zástupců. Druhým vybraným je Klára Salzmann, krajinářka, členka PS pro krajinu a pro mne aktivní a rozumná žena, která byla schopná zklidnit napjaté vztahy mezi krajináři, a jsem přesvědčen, že dokáže propojovat potřeby architektů, urbanistů a krajinářů ve prospěch všech. Třetím je Michal Volf, kterého neznám osobně, ale pouze jeho práci a vystupování na veřejnosti. Jeho postřehy, systematičnost a klidná síla, kterou jsem viděl při vedení bývalým předsedou příliš nepodporované PS Granty, jsou pro mne zárukou výsledků. Čtvrtým je Patrik Hoffman, u něhož jako bývalého náčelníka SPA, spoléhám na schopnost realizace myšlenek a propagace architektury. To o něm ostatně potvrzuje i jeho práce.

Všichni jsou architekti z praxe, znají naše potřeby a jsou schopni Komoru kvalitně reprezentovat.

Toť asi vše, co jsem na dvou A4 schopen shrnout o stavu představenstva, mých osobních pocitech a potřebných vlastnostech našich zástupců ze zkušeností nabytých třemi roky intenzivního soužití s naší stavovskou organizací. Možná bude kandidovat někdo další jiný a schopný. Bude-li to osobnost jako profesor Šafer, jehož příchod do představenstva byla pro mne nejvýznamnější a nejdůležitější událost loňských voleb, pak vyhraje Komora. Uvidíme v sobotu.

Klíčová slova: