Umění v našem okolí

Pátek, 8. Duben 2016 - 0:00
| Napsal:

Diskuze nad tím, jakou sílu a zejména vliv má výtvarné umění nebo umění vůbec na širokou veřejnost, se vedou dlouho, ale jednoznačné a exaktní odpovědi se nedočkáme už ze samotné podstaty umění. Podobné je to s architekturou. Umělci a architekti po staletí chtěli své diváky vychovávat, vylepšovat či vést tím „správným“ směrem. Na kolik se daří současným autorům vzbudit více než dočasnou pozornost a na jak dlouhou dobu? A kolik z těchto děl, akcí, instalací či intervencí vzbudilo zájem opravdu většího počtu lidí?

Carl-Viggo Hølmebakk, Vyhlídka Sohlbergsplassen. Lokace: TNR, Rondane 2005 - foto © Jarle Wæhler
Fotoalbum: 

Umísťování uměleckých děl ve veřejném prostoru, ať už dodatečně nebo od počátku projektu, není snadné. U architektonických intervencí do přírody jsou investice a koordinace se správci daného území ještě významnější. Je nutné zprodukovat celý řetězec kroků, od všech povolení a vyjádření přes výběr, financování, realizaci až po pravidelnou údržbu. Pokud se však takovou činností zabývá nějaká instituce, která má zkušenosti a nástroje, jak tyto situace řešit, jsou výsledkem neporovnatelně lepší tvůrčí možnosti i dopad takových počinů.

​PRAGMATISMUS I UMĚNÍ

Norsko je zemí, kde se spojily záměry finanční a ryze praktické (investicí do turismu oživit klesající tendence) se snahou šířit umění, podporovat umělce a mladé architekty, podporovat vzdělanost a kultivovanost norských obyvatel. Nastala zde ojedinělá situace: silné ekonomické zázemí, ale rovněž finanční podpora ze soukromých zdrojů ve spolupráci s vládními institucemi a s místními samosprávami dala za posledních dvacet let vzniknout nové podobě Norska. Vznikly nové Národní turistické trasy, sochařské parky, umění ve městech i v odlehlých obcích po celém království. Realizace nevzbudily zájem jen z důvodu komfortnějšího zpřístupňování krásné přírody, i samotné stavby se dostaly do popředí zájmu evropské kritiky.

V rámci projektu Galerie Jaroslava Fragnera nazvaného Artscape NORWAY, jehož součástí byla publikace, filmový dokument, výstava a konference, bylo zmapováno několik způsobů, jak se nová díla a stavby rodí na severu, kde mají již propracovaný systém. Srovnávat norskou přírodu či ekonomiku s Českou republikou je samozřejmě nepatřičné, ale inspirovat se můžeme jakýmkoliv funkčním modelem. Zajímavou charakteristikou je z našeho pohledu jistě aktivita a podpora shora. Nejvýraznější je projekt Národních turistických tras, které vznikly díky iniciativě norského parlamentu. Není to žádná samostatná organizace věnující se pouze umění, ale zcela racionálně vedený department fungující pod Úřadem pro správu silnic. Cílem bylo v rámci stavby a oprav silnic vybudovat cesty, můstky, schodiště a odpočívadla stejně atraktivní jako samotné vyhlídky na fjordy a vodopády. Osloveni byli mladí architekti (současná etapa představuje již třetí generaci), jejichž nápady posuzuje odborná komise, která je sama pod drobnohledem, neboť na stavbu a údržbu NTR jsou vynakládány nemalé investice.

Myšlenka vyhlídkových turistických tras není v Norsku pochopitelně žádnou novinkou, od 18. století byla známa konkrétní místa pro unikátní pohledy, která kromě výletníků uchvacovala i malíře. Po prvních úspěšných realizacích v 90. letech byla postupně vytipovávána další místa i trasy s drobnými či technicky velmi náročnými intervencemi, které přinášejí rozvoj v podobě turismu, ale zároveň také regulují pohyb turistů v krajině (kromě vlastních chodníků a cest jsou to také odpočívadla s toaletami, infocentra a restaurace). Mimořádná úspěšnost NTR byla podpořena i adekvátní propagací: NTR spravují rozsáhlou fotobanku a informace na webu, vznikají stále nová a nová videa, putovní výstava s katalogem projela během několika málo let Evropu, Asii i Ameriku. Mladým architektům se díky odvážným a kvalitním konstrukcím podařilo etablovat a jejich ateliéry patří k mezinárodně uznávaným.

​PROCENTA​

Jinou státní institucí podporující umění a osvětu je agentura pro umění ve veřejném prostoru KORO. Kromě toho, že grantově podporuje umělce, kurátory a organizace a přispívá na regionální projekty, je v jejím hledáčku jak stávající vládní architektura, kde probíhají umělecké projekty, tak i ta budoucí. Pro plánované novostavby se už předem vyčleňují částky v procentech rozpočtu stavby v rozmezí 0,5 až 1,5 %. Procenta, která známe z naší nedávné historie, mimochodem nejsou vůbec špatným modelem. V zahraničí jsou častou praxí, například v Holandsku ve stejném rozsahu (u důležitých reprezentativních budov povinně ve výši 1, 5%). Minulý rok se k jednomu procentu z rozpočtu rozhodli vrátit po dvacetileté cézuře na Slovensku.

Ve stanovách agentury KORO nalezneme především hesla kulturní prostředí, osvěta, zpřístupnění, vyvolávání debat, rozvoj a podpora. O tom, že se umění dostane opravdu všude, svědčí překvapivě i věznice v Halden nebo vězení pro mladistvé v Bjørgvinu. Mezi umělci, kteří v těchto komplexech zanechali svá výrazná díla, vyniká svým zvláštním smyslem pro humor streetartista DOLK. Obecně však agentura nejčastěji podporuje školy všech úrovní nebo nemocniční areály.

SOCHAŘSKÝ PARK ZA POLÁRNÍM KRUHEM

Rozlehlá oblast kraje Nordland, jímž prochází severní polární kruh, prezentuje zase jiný přístup. Území obývá téměř čtvrt milionu obyvatel ve 44 obcích. Vzhledem k vzdálenostem mezi sebou ustoupily jednotlivé samosprávy od snahy vybudovat muzeum či nějak umění centralizovat, ale naopak rozlehlé území pojaly jako jeden obrovský sochařský park, kde budou postupně vznikat site-specific instalace a sochy. V rozloze nemají pravděpodobně konkurenci a o kvalitě svědčí nejen jména světoznámých umělců (Anish Kapoor, Tony Crag, Dan Graham, Antony Gormley a dalších 32 umělců z celkem 18 zemí), ale i pozornost a ocenění odborné veřejnosti. Spolupráce samospráv a umělců (kteří až na místě hledají sami lokalitu pro své budoucí dílo) působí nejen jako osvěta a vyvolávání diskuze, ale také vzbuzuje pocit hrdosti nebo sounáležitosti. Umělci totiž nehledají jen místo pro konkrétní sochu, ale „hledají“ i samotnou sochu. Hledají inspiraci v okolí měst a konkrétním dílem spoluvytvářejí dané území s výjimečnou atmosférou a historií. Artscape Nordland, jak se instituce jmenuje, je nejen iniciátorem a zprostředkovatelem soch, ale také jejich správcem. Za každou realizaci přebírají zodpovědnost a udržují ji. A nemálo energie věnují rovněž medializaci, která podporuje turistický ruch i v relativně zapadlých částech. Projekt financuje především kraj, ministerstvo kultury a zapojené obce, ale i soukromé subjekty.

Obdobu tohoto projektu můžeme nalézt ve východním Norsku (Østlandet) pod příznačným názvem Skulpturstopp, kterou podporuje nadace norské banky DNB. Také v tomto projektu si mezinárodně renomovaní umělci sami vybírají lokalitu pro své dílo. SALT je naopak festival spjatý s regionem, ale převyšuje významem omezenou plochu severní části země. Vznikl z potřeby oslavit a připomenout místní tradice, způsob stavění a života za severním kruhem. Nomádský festival má na mateřském norském arktickém území zůstat jen tři roky (tedy letos naposledy) a putovat po dalších oblastech jako Grónsko, Island, Faerské ostrovy, Irsko, Skotsko, Špicberky, Aljaška a nedaleké Rusko. Podobných aktivit bychom jistě našli ještě více, ale ty už jsou z velké části organizovány zdola, byť se státní podporou. Jejich neustálá existence nejen zde, ale po celém světě je závislá na tvůrčí práci umělců a architektů, takže je nesmrtelná jako samo umění. Inspirací hodnou následování by však měla být vyšlapaná cesta propracovaného přístupu ze strany státních institucí. Neboť není důležitá jen samotná podpora, ale i vědomí její důležitosti a významu.