Vlakové nádraží v Českých Budějovicích vypadá jako před sto lety, ale odpovídá 21. století
Přes sto let staré vlakové nádraží v Českých Budějovicích po dlouhé rekonstrukci opět slouží cestujícím, světlé - očištěné od nánosu vizuálního smogu, s novým vstupem s přesahem do veřejného prostoru a lepším zázemím pro cestující. Projekt navrhlo studio A8000.
Eva Klapka Koutová , 17. 2. 2026
Rekonstrukce výpravní budovy trvalo déle, než se předpokládalo. Začala už v roce 2020 a měla být hotová v roce 2023. Nakonec se o rok prodloužila, protože se objevovala nová a nová úskalí. Nyní budova zvenku vpadá stejně jako před sto lety, funkčností však odpovídá 21. století.
Při rekonstrukci došlo k zásadním proměnám. Tou nejmarkantnější je bezpečnější přístup do haly. Hlavní vchod totiž nyní vede do severní věže budovy přímo z Lannovy třídy, která je hlavní spojnicí mezi nádražím a centrem Českých Budějovic. Tím se eliminoval dřívější nápor cestujících směřujících na chodník před budovou podél velmi frekventované Nádražní ulice.
Kompletní úpravou prošla venkovní fasáda, která byla opravena včetně veškeré výzdoby (reliéfy a ornamenty typické pro kombinaci renesančních, klasicistních a vídeňskosecesních motivů) a také střecha. V interiéru došlo k citlivým opravám štukových prvků a omítek. Restaurátoři zrestaurovali historické nástěnné mozaiky od umělců Václava Boukala a Karla Březiny z 70. let 20. století, zobrazují motivy jihočeské krajiny a města České Budějovice. Došlo také na instalaci a rozvody slaboproudu, elektroinstalace a technologická zařízení budovy.
Zlepšily se provozní prostory a na exponovaných místech přibyly obchody.
Nečekané komplikace
Při plánované rekonstrukci se nepočítalo s tím, že se budou obnovovat také stropy, avšak po odkrytí původních konstrukcí se ukázal velmi špatný stav některých částí budovy. „Stálo nás to čas navíc, peníze navíc, ale muselo se to udělat,“ vysvětlil pro Budějckou DRBNU Dalibor Návara, který dělal stavební dozor. Problém se objevil také se spodní vodou. „Konstrukce byla ve sklepním podlaží doslova nasáklá vodou, zde bylo technologické řešení nejsložitější. Objekt se dlouho vysoušel a dnes je celá spodní stavba nově odizolována a proti vodě zabezpečena,“ popisuje architektka A8000 Hana Chalupská.
Zásahy poplatné době
„Během let se v objektu podepsaly zásahy provozovatelů i údržby“, přiznává Chalupská. „Kde bylo potřeba postavit stánek s občerstvením, tam se postavil, bez ohledu na prostor nebo výzdobu, chyběla-li někde díra do zdi jakožto vstup kamkoliv, udělala se, naopak se vyzdily příčky z čehokoliv a kde bylo potřeba, položily se různobarevné zátěžové koberce, linolea, barevné omyvatelné nátěry… kdo si pamatuje a nebo viděl fotografie, jak nádraží vypadalo kolem roku 2005, mohlo by klidně sloužit jako kulisy pro dnešní krimiseriály z devadesátkového prostředí,“ dodává.
Složitý návrat k původní podobě
Nádražní budova pochází z roku 1908, kdy zde zastavil první vlak. Navrhl ji architekt Gustav Kulhavý v novorenesančním stylu s prvky secese a postavila ji firma J. M. Kohler a syn. Během války utrpěla budova značnou škodu. Při náletu na jaře roku 1945 bylo poškozeno jižní křídlo budovy. Od té doby se nádraží opravovalo vždy jen po částech a nikdy se nedočkalo rozsáhlejších oprav. To se odrazilo na jeho podobě až do poslední rekonstrukce.
Podle architektky vyniká objekt svojí symetrií a účelovou jednoduchostí vnitřního uspořádání a míra zdobnosti odpovídá tehdejší velikosti a důležitosti města a dopravního uzlu – není to tak honosné, jako stavby té doby například z Prahy, ale ukazuje to potřebu tehdejších obyvatel Budějovic mít důstojnou bránu do města.
Přístup architektů
Architekti z A8000 usilovali především o návrat k původní podobě i barevnosti budovy. Zásadní tedy bylo zbavit se vnitřní i vnější barevnosti. „Bylo logické, že když se prostor zbaví všech přílepků, nevhodných zásahů a vizuálního smogu, bude velká část práce vlastně hotová, ale přišlo mi líto, že barevný prostor zůstane jako takový relikt doby, kdy se věci dělaly bez kontextu a s důrazem na domnělou líbivost."
Takový kočkopes
Ozvěny doby se v interiéru objevovaly všude. V některých případech bylo jejich zachování vhodné. Například u mozaik ze 70. let, kde se autoři úspěšně vyhnuli politickým motivům. Ale celková barevnost interiéru byla příliš. Do takových zásahů se podle architektky nikomu nechtělo. „V průzkumech a archivech bylo zmíněno, že navrácení k původním barvám bylo na stole už při částečné rekonstrukci v roce 2002, ale nakonec se od toho ustoupilo a jediná změna byla použití světlejšího odstínu modré, což už mi vůbec nedávalo smysl. Měli jsme tedy v interiéru paletu pastelových barev, které ale nedopovídaly ani době vzniku budovy, a vlastně ani době vzniku mozaik, a na fasádě pak dvě barvy, i když z archivu bylo jasné, že původně byl objekt monochromatický.“
Nakonec se však podařilo navrátit budově původní barvu a „čistotu“.
Jak má stoletá budova splňovat současné normy?
Aplikovat do budovy staré sto let dnešní normy a technologie, například na akustiku i požární bezpečnost, bylo asi to nejtěžší. Architekti akustiku vyřešili akustickými obklady umístěnými v zrcadlech vnitřní výzdoby, které upravují dobu dozvuku tak, aby bylo slyšet požární hlášení. Bez těchto úprav by budova nemohla být zkolaudována.
Více k tématu
Kolik to stálo?
Nejdříve se mluvilo o 200 miliónech, nakonec se částka, díky vícepracím, vyšplhala až na 755 milionů korun. „Byl zde smělý záměr, že do dvou let se udělá design budovy a zasanuje se to, co je v nejhorším stavu. Já se však rozhodl, že pokud už to budeme dělat, tak se vším všudy, veškeré sítě, vnitřní prostory. Projekt se přepracoval, a proto obnos trochu narostl,“ řekl generální ředitel Správy železnic Jiří Svoboda.
Jak budova obsáhla během uplynulého roku?
Podle architektky Chalupské je znát, že od ukončení rekonstrukce budova už tolik nezáří, ale žije vlastním životem. „Když tam jdu, mám nutkání hned něco upravovat a opravovat, ale to je asi prokletí profese, a i když jsem to na začátku třeba párkrát udělala, došlo mi, že takhle se to dělat nedá. Pokud mám být optimistická, ten prostor a design musí už při návrhu fungovat tak, aby celkový dojem pak za provozu nezbourala jedna nevhodná cedule, a to se myslím povedlo dobře.“
V budoucnu plánuje Správa železnic prodloužit severní podchod tak, aby spojoval přednádražní prostor s Dobrovodskou ulicí formou výstavby nového podchodu pod celým kolejištěm, v místě současného severního podchodu. Součástí stavby je také návrh parkovacího domu v Dobrovodské ulici a výstavba nového 5. nástupiště, které bude sloužit pro příměstskou vlakovou dopravu. Realizace se plánuje zahájit mezi lety 2027 a 2028, dokončena by měla být v roce 2030.
Nádražní budova v Českých Budějovicích byla nominována na Cenu Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro pro rok 2025 a zároveň byla vyhlášena Památkou roku 2024.
- Autoři: Martin Krupauer, Richard Válek, Hana Chalupská, Petr Hornát
- Ateliér: A8000
- Spolupráce: METROPROJEKT Praha, SAGASTA
- Země: Česká republika
- Město: České Budějovice
- Rok: 2023
- Fotograf: Ondřej Bouška
- Zhotovitel: Metrostav a.s. + AVERS spol. s.r.o. + Edikt a.s
- Investor: Správa železnic
- Investor přednádražního prostoru: Správa železnic, Statutární město České Budějovice
