Vznášející se balvany Smijlana Radiće. Nejvyšší cena za architekturu letos putuje do Chile
Vyhlášení laureáta Pritzkerovy ceny přišlo letos později. Jméno zakladatele ceny Toma Pritzkera se totiž objevilo v tzv. „Epsteinových složkách“. Včera ale byl vítěz oznámen – je ním Smiljan Radić Clarke, už druhý nositel ceny z Chile.
Adéla Vaculíková , 13. 3. 2026
Z fotografie vyhlíží muž s delšími vlasy a nepříliš upraveným plnovousem. Usmívá se – nenápadně, ale vřele – a dívá se přímo do objektivu. Letošním laureátem Pritzkerovy ceny za architekturu se stal charismatický chilský architekt Smiljan Radić Clarke.
Nejvýznamnější ocenění za celoživotní dílo v architektuře letos putuje architektovi, jehož stavby často působí dojmem dočasnosti – jako by byly na místě jen na návštěvě a za pár měsíců je někdo měl přijít rozebrat. Přesto mají velkou sílu. Architektura Smiljana Radiće stojí na citlivé práci s materiály, krajinou a zvláštním napětí mezi křehkostí a monumentalitou.
Vyhlášení laureáta letošního ročníku Pritzkerovy ceny přišlo později, než je zvykem. Může za to kauza sexuálně delikventských zločinů kolem zesnulého finančníka Jeffreyho Epsteina, která v poslední době znovu hýbe světem. Zakladatel ceny Tom Pritzker se totiž s Epsteinem přátelil a jeho jméno se objevilo i v tzv. „Epsteinových složkách“. Ačkoliv nečelí žádnému obvinění, Tom Pritzker se od ceny již distancoval a porota zároveň slibuje zachování její nezávislosti a odbornosti.
Architekt z Chile s kořeny jinde
Smiljan Radić Clarke se narodil v chilském Santiagu do rodiny chorvatského otce a britské matky. Letošní Pritzkerova cena tak putuje k celkem pátému architektovi z Latinské Ameriky.
S architekturou se poprvé setkal ve čtrnácti letech, kdy mu jeho učitelka výtvarné výchovy zadala úkol navrhnout jednoduchou budovu. Na Radiće to mělo formativní vliv a později se rozhodl studovat architekturu na Universidad Católica de Chile. Bezchybným studentem ale nikdy nebyl a u prvních státnic dokonce propadl.
Později odešel do Evropy, kde studoval historii architektury na Istituto Universitario di Architettura di Venezia. V té době také hodně cestoval a začal si vytvářet vlastní představu architektury jako otevřené a experimentální disciplíny.
Zcela zásadní roli v jeho tvorbě hraje dlouhodobá spolupráce se sochařkou Marcelou Correa, s níž současně tvoří manželský pár. Společně stojí už za první realizací Smiljana Radiće – drobným domem Casa Chica v chilských Andách z roku 1997, který navrhli a sami postavili.
Kámen, beton, sklo
Radić založil svůj ateliér v roce 1995. Od té doby podle jeho návrhu vzniklo na šedesát projektů – od rodinných domů přes kulturní instituce, dočasné instalace nebo autobusovou zastávku v Rakousku až po komerční zakázky. Smiljan Radić navrhl například vlajkový obchod značky Alexander McQueen v Miami. Většina jeho realizací se ovšem nachází v rodném Chile.
Porota Pritzkerovy ceny ocenila především způsob, jakým Radić pracuje s materiály, prostorem a krajinou. Podle jejího zdůvodnění jeho práce „zkoumá architekturu prostřednictvím experimentů s materiály, citlivého vnímání prostoru a pozorného vztahu ke kontextu místa“. Konstrukce staveb pak působí křehce, dočasně nebo dojmem jen lehkého usazení na terénu. Budovy kombinují nejčastěji materiály jako beton, kámen, dřevo a sklo.
Mezi realizace Smiljana Radiće patří například restaurace Mestizo v Santiagu, kterou tvoří masivní betonová deska podepřená balvany z nedalekého lomu. S kameny a zasazením do skalnatého pobřeží pak pracuje vlastní dům architekta Casa Pite v Papudu – skály ho chrání před silnými poryvy větru.
Významnou občanskou realizací je také Teatro del Biobío v Concepciónu. Kulturní centrum má poloprůsvitnou fasádu a večer září do okolí jako papírová lucerna. V budově se odráží také Radićova radikální práce s nosnou konstrukcí.
Zkušenosti má i s dostavbami. V Santiagu navrhl rozšíření Chilského muzea předkolumbovského umění, kde nová architektura nenápadně doplňuje historickou budovu z 18. století.
Do mezinárodního povědomí Smiljana Radiće dostalo především pověření navržením pavilonu Serpentine v Londýně v roce 2014. Dočasná stavba – kterou do Kensingtonských zahrad každoročně navrhuje jiný architekt či architektka – měla podobu průsvitného laminátového pláště položeného na velkých kamenech. Připomínala jakýsi primitivní přístřešek a zároveň působila téměř futuristicky.
Motiv přístřešků či stanů a dočasnosti je dle Smiljana Radiće jedním z klíčových atributů jeho architektury. „Architektura existuje mezi velkými, trvalými formami – stavbami, které stojí na slunci po staletí – a menšími, křehkými konstrukcemi, které mohou být pomíjivé jako život mouchy,“ říká.
Navzdory svému mezinárodnímu renomé Smiljan Radić pracuje v relativně malém ateliéru a nadále žije v Santiagu. V roce 2017 zde založil také Fundación de Arquitectura Frágil, která podporuje experimentální architektonické projekty.
Druhá Pritzkerova cena putující do Chile
Vítězství v Pritzkerově ceně znamená pro laureáty a laureátky potvrzení nejvyšší úrovně jejich architektonické práce. Spolu s prestiží přichází také finanční odměna – podobně jako u Nobelových cen, podle nichž byl celý koncept ocenění původně inspirován. Smiljan Radić letos získá 100 000 dolarů a bronzovou medaili, kterou převezme na slavnostním ceremoniálu později v tomto roce.
Více k tématu
Významná událost je to také pro Chile – jihoamerickou zemi, která má zhruba dvojnásobek obyvatel České republiky, ale téměř stonásobnou rozlohu. Není to přitom poprvé, co sem Pritzkerova cena putuje. V roce 2016 ji získal také chilský architekt Alejandro Aravena. Jeho vítězství tehdy výrazně posílilo sebevědomí tamní architektonické scény.
„Vytvořilo to pocit, že architekti z Chile jsou součástí širší mezinárodní debaty. Možná se to teď stane znovu,“ řekl nyní Smiljan Radić Clarke.
