Historický dům v Liberci dostal moderní křídlo pro rodinný život. Prosklená fasáda ho spojuje se zahradou
Liberecké Liebigovo městečko byla kolonie pro dělníky a úředníky z nedaleké textilní továrny. Mezi domy stojí i nenápadný domek zahradníka. Teď se změnil na rodinné bydlení podle dnešních představ.
Kateřina Hrachová , 26. 2. 2026
V horní části liberecké kolonie Liebigovo městečko stojí nenápadný dům, kterého si dříve skoro nikdo nevšímal. Je to nejmenší vila v okolí, postavená v roce 1914 podle návrhu architekta Jakoba Schmeissnera. Teď prošel citlivou rekonstrukcí od studia atakarchitekti. Opravili ho tak, aby zvenku působil podobně jako dřív, ale uvnitř vyhovoval dnešnímu rodinnému bydlení.
Architekt Schmeissner vytvořil v kolonii promyšlenou urbanistickou strukturu s jasnou hierarchií staveb. Malý čtvercový dům se stanovou střechou, pravděpodobně určený pro rodinu zahradníka či hlídače, zaujímá specifickou pozici.
Architekt jej osadil do středu parcely tvaru připomínající kapku a nechal jej téměř ze všech stran obkroužit komunikacemi. Tím sice omezil míru soukromí, ale podtrhl charakter domu jako solitérního objektu a to klidného, vyváženého, elementárního. Tento koncept narušila až přístavba garáže z 90. let, která potlačila symetrii a jednoduchost původní hmoty.
Současní majitelé spolu s architektkami Janou Janďourkovou Medlíkovou a Michaelou Doležalovou ze studia atakarchitekti zvolili strategii návratu k původní solitérní pozici domu. Nepůvodní garáž byla odstraněna, čímž se obnovila čtvercová hmota historické stavby.
Zároveň však bylo nutné reagovat i na potřeby čtyřčlenné rodiny. Řešením se stala nová, nízká přístavba na západní straně. Její střecha se rozpíná přes celou šíři pozemku, od plotu k plotu, a působí jako horizontální „křídlo“, které dům objímá. Přestože maximálně využívá parcelu, zůstává hmotově nenápadná a z ulice téměř neviditelná. Pomáhá tomu i mírné zkosení stěn, které opticky posiluje dominanci původní stavby. Obytná část přístavby je situována uprostřed za domem a otevírá se do zahrady velkorysým prosklením.
Více k tématu
Dva světy zahrady
Nový objem rozdělil zahradu na dvě jasně definované části. Přední prostor zůstává vizuálně propojený se Svatoplukovou ulicí v Liberci, zatímco zadní část získala díky rozpětí střechy a objímání křídlem přístavby intimitu a klid.
Rekonstrukce původního domu akcentuje jeho charakteristické prvky. Na stanovou střechu se vrátily bobrovky, špaletová okna byla kvůli špatnému stavu nahrazena věrnými replikami a doplněna laťovými okenicemi typickými pro Schmeissnerův rukopis. Nevhodné vikýře s trojúhelníkovými okny ustoupily klidnějším, proporčně vyváženějším tvarům.
Zatímco historická část pracuje s jemně historizujícím tvaroslovím, přístavba už používá současný architektonický jazyk. Obě vrstvy spolu nesoutěží, ale vytvářejí čitelný dialog, kdy původní dům zůstává hlavním aktérem, nová hmota mu sekunduje.
Projekt je důkazem, že i do historické stavby lze poměrně výrazně zasáhnout a doplnit ji o současné architektonické prvky, aniž by tím utrpěl její charakter. Pokud je zásah promyšlený a citlivý, může mezi původní a novou vrstvou vzniknout přirozený a funkční dialog.
- Autoři: Michaela Doležalová, Jana Janďourková Medlíková
- Ateliér: atakarchitekti
- Země: Česká republika
- Město: Liberec
