V Brně bude nový bulvár dlouhý 330 metrů. K Fontáně di Trevi v Římě už jen za poplatek. V Ženevě se prodává byt od Le Corbusiera za 180 milionů

Fontána di Trevi za dvě eura

Řím od února zpoplatnil vstup k jedné ze svých nejnavštěvovanějších památek – monumentální barokní Fontáně di Trevi z poloviny 18. století. A zdá se, že se to vyplatilo. Za první měsíc opatření vydělalo římské radnici 435 tisíc eur, což je v přepočtu zhruba 10,5 milionu korun.

Vstup k fontáně stojí dvě eura – což je cena, kterou většina návštěvníků bez většího přemýšlení zaplatí. Obyvatelé Říma a okolních měst jsou od poplatku osvobozeni, a opatření slouží skutečně hlavně jako filtr pro turistický nápor.

Vstup na samotné náměstí, odkud je na fontánu také vidět, ovšem zůstává zdarma pro všechny. Dvě eura se platí až ve chvíli, kdy chce návštěvník sejít blíž k vodě a třeba do ní hodit minci pro štěstí. V minulém roce se k Fontáně di Trevi přišlo podívat zhruba deset milionů lidí, potenciál vydělat je tedy velký.

Opatření má ale i méně půvabnou stránku. Náměstí nyní lemují provizorní kovové zábrany a stojí na něm ne zrovna hezké mobilní stany s prodejem vstupenek.

V Brně se staví Bulvár

V Brně se začalo se stavbou Bulváru – nové městské třídy, která má v budoucnu propojit centrum města s plánovaným hlavním nádražím u řeky Svratky. Na podobu nádražní budovy se v roce 2020 konala architektonická soutěž, kterou vyhrálo nizozemské studio Benthem Crouwel Architects. Bulvár připravila Kancelář architekta města Brna ve spolupráci s Brněnskými komunikacemi a je součástí širší urbanistické koncepce nové čtvrti Trnitá.

Aktuálně se realizuje severní část Bulváru. Ta propojí Uhelnou a Opuštěnou ulici, bude dlouhá 330 metrů a široká 50 metrů. Na obou stranách vzniknou široké chodníky, oddělené cyklostezky a stromořadí, silnice bude mít dva jízdní pruhy pro auta v každém směru a uprostřed tramvajový pás. Podle primátorky Markéty Vaňkové by měla být tato etapa hotová zhruba za 16 měsíců. Stavba vzniká na dosud nevyužívaných pozemcích na hraně centra města, takže současný brownfield se postupně promění v městskou třídu, na kterou má navázat nová zástavba čtvrti.

Projekt má ale i své kritiky, především kvůli nejisté budoucnosti samotného nádraží. Ještě na začátku letošního roku se mluvilo o tom, že se stavba kvůli nedostatku financí možná vůbec nerealizuje. Po úpravách státního rozpočtu novou vládou na začátku února se však situace znovu změnila. Vývoj kolem projektu je tak poměrně nepřehledný – samotný Bulvár se ale mezitím začíná stavět.

Bydlet ve stroji na bydlení

Naskytla se příležitost nastěhovat se do bytového domu Immeuble Clarté, který v roce 1932 navrhli architekti Le Corbusier a Pierre Jeanneret. Dům stojí v Ženevě, byt má dvě podlaží a obytnou plochu 277 metrů čtverečních. V prodeji je za 6 700 000 švýcarských franků, což je v přepočtu přibližně 180 milionů korun.

Cena je to astronomická – a to i na Ženevu, kde se metr čtvereční bydlení v nejlepších lokalitách pohybuje okolo 20 tisíc franků. V Immeuble Clarté se ovšem nekupuje „pouze“ bydlení, ale také kanonická architektura a design. Realitní kancelář Architecture Collection, která se specializuje na prodej architektonicky hodnotných nemovitostí především z 20. století, slibuje autentickou dispozici, původní vestavný nábytek i povrchy – originální prý nejsou jen obklady v kuchyni. Z několika málo dostupných fotografií se to ale posuzuje těžko. Chtělo by to osobní návštěvu.

Bytový dům Immeuble Clarté je památkově chráněný a zapsaný také na seznamu UNESCO. Koupě bytu a jeho případná renovace je tedy nejen osobní, ale i společenský závazek. Můžeme sledovat, jak rychle nabídka z webu realitní kanceláře zmizí.

Mezitím je možné zabrousit i na další výstavní reality. Zdá se totiž, že prodej bydlení v domech Le Corbusiera a Pierra Jeannereta je momentálně v kurzu. Stránky kanceláře nabízejí hned několik jednotek v Unité d’habitation v Marseille – a také jednu obzvlášť krásnou vilu na pobřeží Středozemního moře.

Oranžové nádraží v Pacově

Nádražní budovu v barvě loga Správy železnic mají v Pacově. Místním se nelíbí už měsíce, teď se nad ní pohoršil i zbytek Česka – fotografie zveřejnily zpravodajské servery. „U fasády jsme celkově vycházeli z její původní barevnosti,“ uvedla podle iRozhlasu mluvčí Správy železnic.

Teď už ale státní organizace přiznala, že je výsledek tragický. Omluvila se a prohlásila, že fasádu změní a příště bude spolupracovat s odborníky „z oblasti architektury a stavebnictví“. Škoda, že na to přišla až po profinancování nemalých peněz za celkovou rekonstrukci budovy. Za záchrannou brzdu ale nezatáhl ani stavební úřad.

Ovšem že původní cihlový obklad, který budova předtím měla, nerovná se křiklavě oranžová omítka, to snad pozná i neodborník. A i kdyby se teď fasáda přemalovala, původně elegantní výpravní budově se její tvář už nevrátí. Rekonstrukce byla ke stavbě drastická celkově – změnil se tvar střechy, proporce domu i jeho bezprostřední okolí.

Tubus metra projde rekonstrukcí

Mostní tubus pražského metra mezi stanicemi Hůrka a Lužiny projde rekonstrukcí. V provozu je už přes 31 let a o velkou opravu půjde poprvé.

Přiznávám, že když jsem zprávu četla, zpozorněla jsem. Jde totiž o stavbu, kterou jsem zkoumala pro nedávno vydanou knihu DEVADE. Architektura Prahy mezi přísností a diskotékou a považuji ji za jeden z nejvýznačnějších počinů ve výstavbě metra po revoluci. Tubus má poměrně unikátní konstrukci s eliptickým průřezem, kterou na přelomu 80. a 90. let v Metroprojektu navrhli inženýr Vladimír Vondraš a architekt Vladimír Kraus. Výrobu zajistily Vítkovické železárny. Současně šlo také o první místo, kde se bylo možné za jízdy přímo ze soupravy podívat ven. Mostní tubus má vůbec fascinující příběh, který – troufám si říci – zůstával až do vydání knihy DEVADE prakticky neprozkoumaný.

Dopravní podnik hlavního města Prahy nyní vypsal na opravu tubusu veřejnou zakázku. Pokud vše půjde podle plánu, mohlo by se s pracemi začít už v létě a probíhat budou za provozu asi dva roky. Nezbývá než doufat, že se podoba tubusu zásadně nezmění. O jeho tvar pravděpodobně není třeba mít obavy, podle DPP je ale nutné vyměnit skla a opravit – možná i vyměnit – plášť. A právě ten spoluutváří celkový výraz této infrastrukturní stavby. Tvoří ho tehdy populární předrezlý plech atmofix, tuzemská varianta amerického cortenu, který je použitý také na fasádě bývalého Domu bytové kultury na Budějovické. Doufejme, že oprava dopadne dobře nejen z technického, ale také z architektonického hlediska.

Rekonstrukce Nové scény už za měsíc

Rekonstrukce Nové scény Národního divadla začne méně než za měsíc – respektive do konce března. Domluvili se na tom zástupci Národního divadla a sdružení stavebních firem Metrostav DIZ, OHLA ŽS a Trigema.

Jde o další konkrétní krok v dlouhém procesu přípravy stavby. Výsledky tendru na zhotovitele byly oznámeny před měsícem a přinesly také konečnou cenu rekonstrukce – 1,8 miliardy korun bez DPH. Informovali jsme o tom už v nedávném Týdeníku.

Stavební práce mají trvat přibližně dva roky a vnější podoba budovy se při nich nezmění. To ostatně ani není možné – Nová scéna je památkově chráněná. Zásahy se proto soustředí především na interiéry. Pryč půjde část z nich, včetně současného divadelního sálu.

Vidět Novou scénu v její dnešní podobě – tedy tak, jak ji navrhl ateliér GAMA – bude možné naposledy 18. března. Národní divadlo na tento den plánuje otevřít budovu veřejnosti a uspořádat komentované prohlídky.

Urbanistická soutěž na nové centrum Jižních Svahů ve Zlíně

Město Zlín vyhlásilo urbanistickou soutěž s názvem Torzo Zlín – nové srdce Jižních Svahů. Hledá v ní řešení pro zástavbu centrální části největšího zlínského sídliště Jižní Svahy.

Jde o přibližně osm hektarů velkou plochu, která byla už při výstavbě sídliště v 80. letech určená pro občanskou vybavenost. K její realizaci ale nikdy nedošlo. Na místě se začal stavět pouze obchodní dům, který zůstal nedokončený. Teď chce město situaci změnit – doplnit služby a obchody a vytvořit prostor pro setkávání i trávení volného času.

Urbanistickou soutěž připravila Kancelář architekta města Zlína. Bude dvoukolová: první kolo je otevřené a anonymní, do druhého postoupí pět vybraných návrhů a zúčastní se workshopu.

Mezi soutěžící se na odměnách rozdělí 1,4 milionu korun, vítěz získá 600 tisíc. Návrhy lze odevzdávat do 24. dubna 2026.