Velkodvorská synagoga

Úterý, 12. Srpen 2003 - 1:45
| Napsal:
Tématem je znovupostavení Velkodvorské synagógy na Starém městě pražském v duchu myšlenky na obnovu prostorové bohatosti města ? místa. Zastavět zastavěné, nebo také definovat novou moderní strukturu ve starých stopách. Situace se nachází na rohu Bílkovy ulice a Pařížské třídy, v prostoru před hotelem Intercontinental.
HISTORIE MÍSTA

a) GHETTO

Historie místa je hlavně historií starého pražského ghetta. Už ve středověku bývalo ve většině případů soustředění židovských domů ve zvláštních ulicích a čtvrtích ? ghettech povinné. Díky své poloze uprostřed země se pražská židovská obec stala od počátku přirozeným správním centrem ostatních židovských obcí v Čechách a její historické osudy proto tvoří podstatnou část dějin Židů v celém království.
Důležitým mezníkem ve vývoji Prahy a její židovské osady je 13. století. Za vlády Václava I. bylo dosavadní rozptýlené osídlení na pravém břehu Vltavy proměněno v město, jehož hradby pojaly do svého obvodu vedle nově založené osady sv. Havla také starší knížecí tržiště v blízkosti Staroměstského náměstí, osady cizích kupců i židovské sídliště ležící na jeho severozápadním okraji. Na území židovské osady můžeme v této době již rozlišit některé hlavní oblasti osídlení. Nejstarší bylo patrně sídliště v okolí Staré školy, které i později zůstalo od vlastního židovského města odděleno. Druhou část středověkého ghetta tvořilo osídlení podél jeho hlavní průchozí komunikace, nazývané tehdy V židech, později Dlouhá, Josefská, nakonec Široká ulice. Poněkud severněji vznikla patrně nejmladší část středověkého ghetta v okolí Staronové synagógy, nově zbudované v poslední třetině 13. století.
Staronová synagóga se stala svědectvím významného postavení tehdejší pražské židovské obce a jejím duchovním centrem až do dnešní doby. Nebyla nikdy zastavěna okolními domy jako většina ostatních synagóg ghetta a před jejím východním průčelím vzniklo jakési malé náměstí, zdůrazňující její výsadní postavení. Celý okrsek středověkého ghetta byl s houstnoucí zástavbou ohrazen zdí a vstup do něj z okolních křesťanských čtvrtí byl přehrazen šesti branami na ochranu Židů, kteří byli podle nových privilegií označeni za majetek královské komory.
Teprve za dlouhou dobu v době renesance vzniká většina stavebních podniků židovského města. Je tomu hlavně díky osobnosti primase ghetta Mordechaje Maisla, dvorského Žida a finančníka Rudolfa II. Židovské město bylo teprve tehdy stavebně dotvořeno a získalo pevný urbanistický rozvrh i do budoucna. Ačkoli v minulosti vždy docházelo k ovlivnění života Židů stykem s místním obyvatelstvem, přece až do konce 18. století tvořily židovské obce zcela samostatné správní a sociální jednotky, v nichž se udržela tradiční náboženská a jazyková kultura po staletí téměř beze změn.



PŮDORYSY

b) SYNAGÓGY

Existenci první modlitebny, nebo i samostatné synagógy lze předpokládat již v době vzniku nejstaršího židovského osídlení Prahy. První výslovná zmínka o synagóze v podhradí Pražského hradu pochází však až z roku 1124. Za nejstarší synagógu na území židovského města byla podle tradice pokládána Stará škola, která byla synagógou malému okrsku domů na nároží dnešní Vězeňské a Dušní ulice. Tato byla zbořena roku 1867.
Druhou nejstarší synagógou pražského ghetta a dnes nejstarší dochovanou synagógou ve střední Evropě je Staronová synagóga. Je také nejstarší ukázkou středověkého typu dvoulodní synagógy. Z vnějšku jednoduchá obdélná stavba s vysokou sedlovou střechou je ze tří stran obklopená přístavky ženských lodí. Ve Staronové synagóze bylo uchováno původní rozmístění sedadel po obvodu stěn obrácených do středu, který zaujímá pódium s pultem pro předčítání tóry.
Období vrcholného středověku nezanechalo v pražském ghettu žádnou významnou památku.
Teprve koncem 15. století vznikla reprezentativní stavba nové soukromé modlitebny rodu Hořovských ? Pinkasovy synagógy. Vysoký jednolodní prostor byl zaklenut pozdně gotickou síťovou klenbou. Aby se zabránilo opakujícím zátopám byla roku 1860 provedena radikální přestavba, která změnila původní proporce i dispozice.
Obě další renesanční synagógy židovského města jsou opět spojeny se jménem Mordechaje Maisla (1528-1601). Stavba Vysoké synagógy byla provedena současně se stavbou Židovské radnice, s níž funkčně souvisela. Byla umístěna v prvním patře budovy a přístupna původně přímo z radnice. Sloužila shromážděním rady obecních starších i k zasedání rabínského soudu. Název synagógy je odvozen z neobvyklého umístění v prvním patře.
Jako soukromou modlitebnu postavil Maisl tzv. Maislovu synagógu, která udivovala současníky svou rozměrností. Stavba byla silně poškozena roku 1689 a obnovena pouze ve značně zmenšené podobě.
Počátkem 17. století vznikla řada dalších významných staveb, později zničených požárem 1689. Z nich původem nejstarší je Klausova synagóga, jediná ukázka raně barokní pražské synagogální architektury.
Požár poškodil také Cikánovu synagógu, která byla založena roku 1613. Kdysi stávala přibližně v místech dnešní Bílkovy ulice (zbořená 1906).
Podobný osud měla i Velkodvorská synagóga, kterou založil na severním okraji ghetta v roce 1627 pověstný Jakub Baševi z Treuenburka (1580-1634), původem z Itálie, povýšený roku 1622 do šlechtického stavu. Roku 1627 zakoupil Baševi domy v místě nazývaném již dříve Velký dvůr a na nároží proti starým masným krámům zde nechal postavit novou synagógu. Také tato synagóga vyhořela roku 1689 a byla znovu vybudována až roku 1708. Znovu vyhořela při požáru roku 1754, ale byla obnovena v původních proporcích. Z fotografií minulého století je patrná její vysoká, jen mírně obdélná stavba s nízkou stanovou střechou. Byla sklenutá valenou klenbou s lunetami, zdobenou štuky a plastickou zalamovanou římsou. Ženská galerie se nacházela v přístavbě při jižní straně budovy. V minulém století byla synagóga upravována v roce 1854 a 1883, kdy byla opatřena novou fasádou v maurském slohu a v západní části hlavní lodi byla vestavěna nová ženská galerie. Synagógu užívala ortodoxní náboženská obec. V rámci přestavby židovského města byla předána ke zboření roku 1906.
Poslední z těchto staveb byla Nová synagóga z konce 16. století. Stávala uprostřed křižovatky dnešní Pařížské a Široké ulice, zbořena 1828.
Vedle těchto veřejných synagóg bylo v Židovském městě koncem 18. století okolo dvaceti soukromých či spolkových modliteben. Jako jediná nová synagóga na území Židovského města vznikla v 19. století Španělská synagóga, postavená na místě zbořené Staré školy roku 1868. Plán stavby vypracoval V. I. Ullmann.
Nejmladší a poslední synagógou na území bývalého Židovského města je málo známý sál Zimní modlitebny ve Vězeňské ulice. Funkcionalistická stavba byla provedena spolu se sousedící židovskou nemocnicí jako přístavba Španělské synagógy.
Za nacistické okupace byly roku 1941 zakázány veřejné bohoslužby, synagógy v Židovském městě uzavřeny a přeměněny na skladiště. Po válce byly bohoslužby obnoveny již jen ve Staronové. Zbývajících pět synagóg bývalého ghetta bylo předáno do správy Židovského muzea, které v nich zřídilo depozitáře a zpřístupnilo expozice svých sbírek.



ŘEZY>

c) ASANACE

Známým faktem je, že pražské židovské ghetto, s výjimkou několika svých reprezentačních staveb zmizelo z povrchu i přes dobové protesty. Stalo se tak hlavně díky asanačním zákonům č. 22 a 25 z 11.2.1893. Za závažnou byla označena i otázka inundace, neboť celé území Josefova a části Starého města trpělo záplavami.
Úvahy o přestavbě, podložené statistikami všeho druhu, byly především podmíněny zjištěním, že tato část Prahy postrádá historickou strukturu obyvatel, nahrazenou naprostou převahou chudiny bez rozdílu vyznání. Zásadní byl první úsek proražení 24 metrů široké třídy vedené od kostela sv. Mikuláše až k Vltavě.
Asanace probíhala od roku 1895 až do konce první světové války. Na místě asanovaných budov vznikala zástavba komponovaná do bloků, a to v souladu s tehdejšími názory na stavbu měst. Jednalo se o obytné domy od tří do pěti pater koncipované na tehdy nejmodernějším principu dispozičního a konstrukčního trojtraktu. Záměrem monumentalizace hlavní třídy je zřetelný v kompozici střech domů, do nichž vzrůstá výškově akcentované průčelí v podobě atik, štítů, věžových náběhů i mancardových útvarů s převahou novobarokních forem.
V námitkách proti asanaci, které se týkají vesměs jednotlivých památkových domů, je velmi závažné zpochybnění společenského významu Pařížské třídy, protože vede odnikud nikam.
Po druhé světové válce se soustředil v oblasti asanačního území zájem o nábřeží.
Půl století rezervované místo pro univerzitní budovy bylo poskytnuto pro výstavbu hotelu Intercontinental postaveného v letech 1970-1974 podle návrhu K. Filsaka a K. Bubeníčka. Jeho situování bylo předurčeno sousedstvím bloku obytných domů postavených v letech 1917-1922, z nichž určující pozici mají kubistické domy od O. Novotného a podmíněno zbouráním jednoho z obytných bloků. Oproti stavební čáře, určené ještě pro univerzitní budovy, ustupuje objekt hotelu hlouběji do Pařížské ulice a původní uliční čára je naznačena jen ohraničením ponořené úpravy parteru.
Trasování nových ulic stály v cestě tři barokní synagógy. Velkodvorská, Cikánova a Nová.

3) O SYNAGÓGÁCH

Synagógé je řecké slovo, které znamená shromáždění. Již ve starověku tak byla označována židovská bohoslužebná shromáždění a přeneseně také budovy, ve kterých se konala.
Nejstarší synagógy vznikaly již po rozboření Jeruzalémského chrámu, v době babylónského zajetí v 6. století př. n.l. a v období helénismu se rozšířily po celé oblasti antického Středomoří.
Synagógy byly v minulosti budovány v běžném tvarosloví své doby a prostředí v němž vznikaly. Jejich zvláštnost spočívá v uspořádání vnitřního prostoru podle potřeb náboženského života judaismu. Nejdůležitějším místem v synagóze je vyvýšené pódium s pultem pro předčítání svitku tóry (bima, almemor), umístěné ve středu, nebo východní části hlavního sálu a oddělené od okolního prostoru parapetem nebo ozdobnou mříží. Druhým nejvýznamnějším místem je schránka na svitky tóry (aron ha ? kodeš), umístěná ve výklenku na východní stěně synagógy před níž je zavěšena vyšívaná opona a věčné světlo a stojí zde také pult pro předčítače modliteb.
Modlitebna nebo synagóga byla duchovním středem každé židovské obce. Mezi těmito dvěma pojmy nelze vymezit přesnou hranici. Lze říci, že modlitebna je bohoslužebná místnost jako součást víceúčelové, často obytné budovy, přičemž bohoslužebný účel neovlivnil základní stavební architektonický ráz celého domu. O synagóze mluvíme v případech, kdy prostorný modlitební sál tvoří hlavní dominující prostor budovy, a kdy bohoslužebná funkce udává architektonický ráz celé stavby.
Dříve královská, nebo vrchnostenská omezení určovala jak smějí synagógy vypadat, aby nemohly konkurovat křesťanským kostelům. Směly mít jen povolené rozměry a stanovenou výšku. Zvenčí musely být prosté, nezdobené zdi, nesměly mít věž, atd. Teprve synagógy stavěné po občanském zrovnoprávnění Židů (polovina 19 stol.) mívají podle zámožnosti obce honosnou architekturu v módních slozích, někdy i věž.
Typickým a zdaleka viditelným označením synagógy bývalo kamenné Desatero, umisťované na průčelí nebo nad hlavním štítem budovy. Průčelí nebo portály byly často opatřeny hebrejským nápisem. Většinou jde o verš žalmu.
V předsálí (předsíni) synagógy bývalo vždy umístěno umyvadlo (kijor) k tradičnímu opláchnutí rukou před bohoslužbou.
Z předsálí se do hlavního modlitebního sálu vždy sestupuje. Někdy po více schodech, stačí však jeden. Podle tradice toto symbolické zahloubení modlitebního prostoru vychází ze slov stotřicátého žalmu: ? Z hlubin volám Tě Pane??.
Vnitřní výzdoba byla vždy střídmá. Nikdy tu nebývají zobrazeny lidské bytosti, většinou ani zvířata (s výjimkou symbolických lvů a ptáků), takže štuky a malby na stěnách, klenbách a stropech se omezují na geometrické a rostlinné ornamenty.
Pro židovské bohoslužby je typické oddělení mužů a žen. Muži se modlí vždy v hlavním sále, který má podlahu nejníže. Ženám bývá v synagógách vyhrazeno patro nebo boční křídlo budovy. V novějších synagógách mívá ženské oddělení ? tzv. ženská galerie ? podobu balkonu, nebo tribuny a stojí často na sloupech.
Přibližně do poloviny 19. století stávala mužská sedadla podél stěn, takže věřící byli obráceni tváří do středu sálu. Toto původní rozvržení se uchovalo do nové doby prakticky jen v synagógách ortodoxního ritu. Kolem poloviny 19. století se místo pro čtení tóry posunulo k východní stěně sálu a změnilo se v pouhý čtecí pult. Lavice bývaly od té doby stavěny v rovnoběžných řadách.
V budově synagógy nebo v její přístavbě býval někdy i byt duchovního, školní třídy, zimní modlitebna nebo pekárna macesů.


> PERSPEKTIVA


4) VÝCHODISKO - ŘEŠENÍ

V situaci, kde ústí Pařížská třída na vltavský břeh došlo v minulosti ke zbourání bloků domů a následně k vybudování nejednotného objemu hotelu Intercontinental. Prostor ztratil jasnou orientaci. Vztažné body pro východisko se v takto prostorově, stylově i časově neuspořádané situaci hledají těžko.
V duchu myšlenky o obnově prostorové bohatosti města a místa dodefinovávám zadání ve smyslu jasného půdorysného vymezení ve staré stopě Velkodvorské synagógy. Dále pracuji i s původní funkcí a programem.
Vzájemné prolnutí staré struktury bývalého ghetta do nové blokové zástavby má svoje kouzlo i logiku. Spojitosti tedy hledám ve staré struktuře. Ve vztahu k objektu příbuznému. Nejen rozměrem, svou historií, ale i významem a náplní.
Objektem, jehož i geometrická souvztažnost je v situaci evidentní, je Staronová synagóga charakteristická svou geometričností a především sílou tvaru a celkovou ukončeností. Východiskem pro nový objekt je obdobná charakteristika. Jde o vytvoření objektu příbuzného. Docílení obdobné objemové hutnosti, nutné pro udržení jistoty mezi rozměrnějšími bloky domů.
Díky danému půdorysu je hmota nové Velkodvorské synagógy umístěna do prostoru solitérně, zcela mimo současnou strukturu, která umožňuje další přistavování. Tím je okolí zcela definováno.
Její výška se snaží respektovat původní proporci.
Vnitřní prostor je oproti terénu snížen na původní předasanační úroveň (cca ?1,5 m) přístupnou díky snížení terénu mimo vlastní půdorys. Podobně jako v bezprostřední blízkosti Staronové synagógy. Zastřešením prostoru je půlkruhová klenba přes celou šířku. Nepravidelný tvar půdorysu ji při jižní, vstupní straně seřezává, což může evokovat někdejší nárožní polohu původní Velkodvorské synagógy.
Cílem vnitřního uspořádání je navození civilní atmosféry. Nekostelovitosti, spíš klubovosti, neboť účelem synagógy je pouze zajistit klid pro soustředění na modlitbu. (Rituál není závislý na definici svého místa, ale především na zúčastněnosti osob). Je to především místo setkání.
Do prostoru uvnitř umisťuji podle zvyklostí vše potřebné a nutné ve formě jakéhosi velkého nezávislého nábytku, který je možno obcházet, nebo do něj vstoupit a účastnit se modlitby.
Prostorovou osnovu celku tvoří modulový rastr 3x3 metry odvozený z konstrukce původní synagógy.
Použitým konstrukčním materiálem je železový beton s voduodpudivou povrchovou úpravou.
Tvar střechy bude staticky působit jako skořepina.
Přirozené světlo se do modlitebny dostává jednoduše okny ve východní, severní a západní stěně. Jejich rozměr opět reaguje na základní formát 3x3 metry a jeho odvozeniny.
Prostor podzemních garáží pod synagógou je zavezen, neboť parkovací stání pod prostorem modlitebny je nepřípustné.


Diplomní projekt: Velkodvorská synagoga
Vedoucí práce: Prof. ing. Akad. arch. Emil Přikryl
Vypracoval: Marek Barták
Fakulta: AVU Praha
Semestr: 2002

HODNOCENí POROTY - TŘETÍ CENA
Porota oceňuje nekonvenční ale logický pokus obnovit prostorovou bohatost města a místa "moderní strukturou ve starých stopách".

Klíčová slova: