Vlastní dům, Praha-Hloubětín
Čajový dům vyrostl na zahradě, která obklopuje starý kamenný dům, jenž je součástí původní hloubětínské osady. Můj spolužák a přítel David realizoval stavbu čajového domu na severozápadní straně pozemku a již při této stavbě jsme samozřejmě počítali s tím, že v další fázi také dojde na postupnou rekonstrukci venkovského stavení, které se dostalo s čajovým domem do přímého kontextu. Vytvořila jsem studii této přestavby, která se stala tématem mojí diplomové práce.
EARCH.CZ , 8. 9. 2009
Starý dům
Jako klín je ze západní hrany pozemku do středu vsazen starý kamenný dům z počátku 19.století. Pokračuje tak v logice zástavby okolních domů osady „V Chaloupkách“. Osada je dnes ostrovem mezi vilkami z poválečného období. Všechny původní domy jsou postaveny rovnoběžně s vrstevnicemi kopce Aloisova. Dům má stejně jako ostatní obyčejný vesnický obdélníkový půdorys a sedlovou střechu s keramickými taškami. Vstup je na středové ose, po jejíž stranách jsou dvě světnice zaklenuté českými plackami. Před vstupem na jižní straně domu je dlážděný dvorek, který je od okolní zahrady a sousedícího lesa oddělen plaňkovým plotem. Příchod k domu má tak svůj vlastní charakter a je vyčleněn jednoznačně z plochy zahrady. Stará hrubá omítka společně s charakteristickým fabionem římsy dodává celému stavení staromilský půvab, který bychom rádi udrželi i do budoucna.
Nový dům
Ke starému domu chci přistavět nový, především z nedostatku vnitřních prostor, které mi chybí k představě o životě a zároveň i práci v ateliéru, který bude taktéž součástí nového domu. Ale také proto, že nechci žít jen ve staré chalupě. Od začátku projektu je jasné, že musím zachovat středovou osu a symetrii domu, která je i pro všechny domy kolem charakteristická. To znamená najít tu správnou hmotu, která by se harmonicky propojila s domem starým. Stejně tak od začátku cítím, že je třeba novou část domu přiznat, resp. odlišit a nesnažit se dostavbu jakkoliv maskovat nebo ladit v intencích materiálů původního stavení. Další výzvou je fakt, že ze světlíku dnešní půdy je famózní výhled do městské krajiny nedalekých Vysočan. V průběhu roku jsem ověřovala různé modely přístupů od minimálních řešení přístavby až po nekompromisní pro vesnické prostředí cizorodé tvary. Všechny byly osazeny na středové ose. V půdoryse všechny vyhovovaly požadavkům na dispozice a s nimi související život uvnitř. Zásadní problém však byla jejich hmota, kterou jsem měla spíš tendenci vyvyšovat nad starý dům a dostat se tak ke kýženému výhledu do údolí.
Důležitou etapou v procesu navrhování byla diskuse s Martinem Rajnišem. Přestala jsem se starat o místní limity pozemku a podívala jsem se po půl roce práce na dům znovu, z vrchu a od základů jinak. Spojujícím článkem diskuse stále zůstávala středová osa domu. Tak vznikl dům křížového půdorysu. Jsou to v podstatě domy dva. Nový drží formálně tvar vesnického domu a prochází skrz střed starého domu. Doslova do něj proráží světlo. Je natažený od jižního kraje pozemku u lesa až k severnímu plotu sousedů. Svou kontrapozicí posiluje a zvýrazňuje charakteristické podélné postavení okolních domků. Ve svém kontrastu je důsledný, a tak není zděnou uzavřenou hmotou, ale otevřeným průhledným dřevěným skeletem. V tomto křížovém spojení (dvou tvarově podobných za to materiálově zcela odlišných domů) spočívá jejich vzájemný harmonický kontrast. Jsou to dva domy a přece společně tvoří jeden.
Čajový dům, o kterém je řeč na předchozích i následujících stránkách, vyrostl na zahradě, která obklopuje starý kamenný dům, jenž je součástí původní hloubětínské osady. Můj spolužák a přítel David realizoval stavbu čajového domu na severozápadní straně pozemku a již při této stavbě jsme samozřejmě počítali s tím, že v další fázi také dojde na postupnou rekonstrukci venkovského stavení, které se dostalo s čajovým domem do přímého kontextu. Vytvořila jsem studii této přestavby, která se stala tématem mojí diplomové práce.
Lenka Křemenová
Psáno pro časopis Architekt 03 | 2009