Vychází kniha Rem Koolhaas | Třeštící New York

Programy doprovázející vydání knihy Rem Koolhaas – Třeštící New York:Úterý 29. ledna v 18 hodinPřednáška Prof. PhDr. Rostislav Šváchy, Csc. o díle architekta a teoretika Rem Koolhaase spojená s prezentací knihy Rem Koolhaas – Třeštící New York v Literární kavárně v Řetězové ulici 10, Praha 1Středa 30. ledna v 18 hodinKřest knihy Rem Koolhaas – Třeštící New York v Galerii Jaroslava Frágnera, Betlémské náměstí 5a, Praha 1. Kmotrem bude velvyslanec Nizozemského království v Praze Jan Lucas Inayat Van Holen.Kniha položila základ Koolhaasova světového věhlasu a udělala z něj jednu z klíčových postav současné architektury. V 70. letech, kdy byla kniha poprvé vydána, se nikdo nezabýval tím, že mezi architekturou a společností existují nějaké vyjádřitelné vztahy. Koolhaas pohlíží na život ve městě 20. století jako na proměnlivou a chaotickou „kulturu přelidnění“. Velkoměsto je místem nekonečných proměn lidských činností a událostí – skutečných i vysněných. V jednotlivých kapitolách se zabývá urbanistickým založením města, fenoménem mrakodrapu, prvním Dreamlandem na Coney Islandu, výstavbou Rockefellerova centra a vztahem Evropanů (Le Corbusiera a Salvadora Dalího) k městu. Má přirozeně kosmopolitní, globální pohled na řešené otázky, inspiraci čerpá i z děl současných filosofů, zejména z díla Jacquese Derridy. Kniha je doplněna o více než 200 černobílých a barevných reprodukcí. Z anglického originálu Delirious New York, vydaného nakladatelstvím The Monacelli Press v New Yorku roku 1994 ji přeložil Jiří Ogrocký. Odborné redakce se ujal Prof. PhDr. Rostislav Vácha, CSc. Kniha byla vydána za laskavé podpory Ministerstva kultury České republiky, Nadace české architektury a Velvyslanectví Nizozemského království.pozvánkaRem Koolhaas – architekt a teoretikNarodil se roku 1944. V dětství žil v Indonésii (1952–56), poté žil v Amsterdamu, kde působil jako redaktor listu Haagse Post a jako autor scénářů. Následovalo studium na Architectural Association v Londýně (1968–73). Stipendium, získané v roce 1972, mu dovolilo pobývat v USA, kde, zcela fascinován New Yorkem, začal analyzovat dopad kultury velkoměsta na architekturu a vydal knihu „Třeštící New York / Retroaktivní manifest pro Manhattan“ (Delirious New York; A Retroactive Manifesto for Manhattan). V Londýně roku 1975 založil společně s Eliou a Zoe Zenghelisovými a Madelon Vriesendorp Office for Metropolitan Architecture (OMA), jejímž cílem bylo nové definování vztahů – stejně dobře teoreticky jako prakticky – mezi architekturou a současnou kulturní situací. Od roku 1978 získal několik zakázek v Holandsku (např. rozšíření parlamentu v Haagu), a to jej přimělo otevřít kancelář i v rodném Rotterdamu, která se v budoucnu stala centrem aktivit OMA. Ve stejném období založil Groszstadt Foundation, nezávislý subjekt podporující výzkum a kulturní aktivity OMA, jako např. pořádání výstav a vydávání publikací. Rem Koolhaas má významný podíl na rozvoji dekonstruktivistické architektury, která se výrazně prezentovala na výstavě uspořádané v Muzeu moderního umění v New Yorku v roce 1988. Měla název Deconstructivist Architecture (Dekonstruktivistická architektura) a soustředila práce sedmi architektů. Jedním z nich byl Rem Koolhaas, dále Frank Gehry, Peter Eisenman, Daniel Libeskind, Zaha Hadid, Bernard Tschumi a rakouský tým Coop Himmelblau. K významným projektům kanceláře OMA patří budova Tanečního divadla v Haagu (1987), Kunsthall v Rotterdamu (1992), Grand Palais v Lille, Bordeaux House (1998). V dubnu roku 2005 byla otevřena nová koncertní hala Casa da Música v portugalském Portu. V současné době se Koolhaas zaměřuje na projekty v USA a v Asii. Patří mezi ně již dokončený Institute of IT Campus Centre v Illinois (2003) nebo Centrální knihovna v Seattlu (2004). Největším současným architektonickým projektem v Číně je budova čínské televize v Pekingu, která má být dokončena k olympijským hrám v roce 2008. Rem Koolhaas je držitelem Pritzkerovy ceny za architekturu z roku 2000. Za svou činnost získal ještě řadu dalších ocenění, např. Rotterdam Maaskant Prize (1986), Le Moniteur, Prix d‘Architecture za vilu dal‘Ava u Paříže (1991), cenu za nejlepší budovu v Japonsku – Nexus Housing ve Fukuce (1992), cenu Antonia Gaudího za urbanistický projekt pro Lille (1992), cenu nizozemské vlády za Almere Masterplan (1999) nebo Rietveldovu cenu za Educatorium v Utrechtu (1999). Koolhaasův projekt Nizozemské ambasády v Berlíně (2003) se stal vítězem ceny Mies van der Rohe 2005. Nakladatelství Arbor vitaeNakladatelství Arbor vitae vzniklo roku 1992, od počátku spolupracuje s předními českými a moravskými galeriemi, podílí se na pořádání výstav, vydává katalogy a reprezentativní monografie českých a zahraničních umělců (Karel Hlaváček, Alfred Kubin, Arnold Schönberg, Miloslav Chlupáč, Rudolf Dzurko, Jan a Eva Švankmajerovi, Stanislav Kolíbal, Eva Kmentová a další), mapuje i obecnější kulturně historické fenomény (Otto M. Urban, Luboš Merhaut, Daniel Vojtěch: V barvách chorobných. Idea dekadence v českých zemích 1880–1914, Aleš Filip, Roman Musil: Neklidem k Bohu. Náboženské výtvarné umění v Čechách a na Moravě v letech 1870–1914). V jednotlivých edičních řadách (De arte, Edice AV, Texty o architektuře, Vera effigies, Louisa) se věnuje výtvarnému umění, architektuře, poezii, filozofii a literatuře pro děti. Nakladatelství získalo řadu cen v soutěžích Nejkrásnější kniha roku a Libri Olomouc. V roce 2006 bylo oceněno výroční cenou Nadace Český literární fond – Za kultivaci českého knižního trhu. V roce 2007 bylo nakladatelství oceněno v soutěži Nejkrásnější česká kniha roku 2006 dvěma cenami – kniha V barvách chorobných. Idea dekadence a umění v českých zemích 1880 – 1914 získala 1. místo v kategorii knihy o výtvarném umění, obrazové a fotografické publikace, kniha Ludmila Vachtová: Eva Kmentová – Teď získala 2. místo v kategorii knihy o výtvarném umění, obrazové a fotografické publikace.