Červená škola zvítězila. Nejlepší stavbou na Olomoucku je přístavba tělocvičny
Cena Rudolfa Eitelbergera se uděluje nejlepším stavbám v Olomouci a okolí. Letos zvítězila přístavba tělocvičny v obci Drahotuše, ve finále je i domov pro seniory i ornamentální fasády starých statků. Podle poroty „kvalitativně vyrovnané a typologicky pestré práce“.
Karolína Vránková , 24. 10. 2025
Drahotuše jsou typická hanácká obec s nízkými domky podél hlavní ulice. Mají tu také přes sto let starou důstojnou školu s ornamenty. K ní přibyla kontrastní a odvážná přístavba tělocvičny. Je to jednoduchý červený kvádr od studia PAB - architektů Jana a Pavla Pospíšilových. „Tělocvična je mimořádně zdařilá ukázka, jak lze citlivě a zároveň sebevědomě vložit výrazný objem do struktury hanácké vesnice. Vznikl nový vstupní a shromažďovací prostor pro školu i místní komunitu,“ vysvětlil člen poroty, architekt Vít Janků, proč vybrali jako vítěze právě tuhle nápadnou stavbu. Ocenili nejen samotnou budovu, ale i prostranství před ní. Můžou se tu shromažďovat žáci i obyvatelé vesnice a je odtud možné také nakukovat skleněnými dveřmi přímo na sportovní plochu. A to je další sympatický moment – tělocvična není jako obvykle uzavřená „krabice“ na sport, ale ukazuje, co se děje uvnitř.
Ne za každou cenu
Není to ale snaha o modernost za každou cenu, cílem bylo navrhnout tělocvičnu jednoduchou, co možná ekonomickou, která, navzdory nápadné barvě, navazuje na okolí. „Tvarové řešení vychází z jednoduchého provozního schématu. Sportovní plocha je umístěna v hlavním objemu - čistém kvádru,“ popisují to architekti. Kvádr má kolem sebe podnož, kde se nachází veškeré zázemí a která propojuje novou stavbu se starou. „Měřítkem i orientací vstupu se podnož odkazuje na okolní zástavbu řadových domků,“ vysvětlují svou myšlenku architekti.
Řada sousedních domů má na fasádě břízolit, nezničitelnou omítku, oblíbenou v době socialismu. A také fasáda podnože je opatřena břízolitem s kousky slídy. Vše je ovšem laděno do červené barvy, která se ve vzornících označuje jako RAL 3009. Je to estetické gesto, ale i ekonomický krok: „Prozaickým zdůvodněním je fakt, že použitá barva se nachází v každém základním bezpříplatkovém vzorníku všech výrobců stavebních materiálů,“ říkají architekti.
Statek, domov pro seniory a další ocenění
Posouzením poroty prošlo celkem 23 nových staveb v Olomouci a okolí. Porota složená z architektů a historiků architektury (Rostislav Švácha, František Chupík, Sabina Soušková, Jiří Šobr, Tomáš Pejpek, Martina Koukalová, Lukáš Ehl, Petra Coufal Skalická, Vít Janků) tu objevila řadu kvalit: „Vedle tradičně převažujících rekonstrukcí to byly konečně plnohodnotné novostavby, zastoupena byla soukromá i veřejná sféra i její průniky,“ shrnula letošní devátý ročník Martina Mertová z pořádajícího spolku Za krásnou Olomouc.
Mezi finalisty se dále dostaly: rekonstrukce horního patra pevnosti na Šibeníku pro Základní školu SVAT od ateliéru ječmen Lukáše a Evy Blažkových za „odvážný restart památky“. Dále se líbil historický dvorek domu na olomouckém Dolním náměstí. „Kultivované a nápadité řešení dvorku s pavlačí ukazuje potenciál polosoukromých prostor historického jádra,“ ohodnotila porota.
Více k tématu
Z mimoolomouckých staveb se do finále dostala knihovna v Mohelnici od ateliéru BAK Burian – Křivinka architekti a novostavba domu pro seniory ve Šternberku od ateliéru Masparti (Pavel Martinka a Ondřej Spusta). Z rodinných domů do finále postoupil projekt Szymona Rozwałky a Ady Rypl Žabčíkové pro Otaslavice. Čestné uznání za příkladnou aktivitu si odnesl spolek Isidora Korgera, který rukama restaurátorů - štukatérů Jana Tomíčka a René Fišery - na Šumpersku tradičně, a přitom invenčně, obnovuje historické fasády.
Vyhlášení ceny se uskutečnilo první říjnovou sobotu v bývalém kině Central v centru Olomouci. I to byl jeden z finalistů, prošlo totiž rekonstrukcí podle návrhu ateliéru Sborwitz architekti (Michal Sborwitz – Marie Sborwitzová – Karel Prášil), který navrhuje kvalitní rekonstrukce už více než třicet let.
