Trvalo to dvanáct let. Kaple Panny Marie Bolestné se nerodila lehce, teď ale dostala cenu Grand Prix Architektů

"Architektura je víc, než co se dá kvantifikovat a dát do tabulek. Musí budit emoce a to se vám povedlo skvěle," řekl předseda poroty Grand Prix Yama Karim při předávání hlavní ceny; zastupoval svého kolegu Daniela Libeskinda, který měl původně zastávat předsednickou funkci.

Cenu převzal architekt Jan Říčný ze studia RCNKSK, který kapli Panny Marie Bolestné pro obec Nesvačilka třicet kilometrů od Brna navrhl. Jak řekl v děkovné řeči, začal jako student a trvalo dvanáct let, než byla dokončena. Architekt poděkoval knězi Renému Strouhalovi, který studentskému projektu uvěřil. A také týmu statiků a inženýrů, kteří řešili náročnou statiku. "Nakonec jsme tomu dali razítko a zatím to drží," zavtipkoval inženýr Filip Chmel.

Hlína potkává technologie

V kapli se potkávají se tu tradiční technologie s těmi nejmodernějšími: podlaha je z dusané a broušené hlíny, podezdívka je z kamene, k nebi míří ručně tesané patnáctimetrové trámy. Nosná lamelová konstrukce je ovšem vyrobená pomocí programované CNC frézy.

 Zároveň je to architektura pro všechny smysly, je tu řada řemeslných detailů, které lákají k dotyku, voní tu dřevo, zvuk se nese. Významnou roli hraje světlo, které dovnitř dopadá malými okénky a také vrchním světlíkem, k němuž konstrukce míří. „Perspektiva trámů spolu s okolní lamelovou konstrukcí vás táhne vzhůru,“ popisal to architekt Jan Říčný ze studia RCNKSK v článku, který EARCH.CZ publikoval před rokem.

Celkově do stavby vložil řadu symbolických významů: „Volil jsem princip centrální stavby, která na vrcholku mezi poli působí jako maják, orientační bod v prostoru i v duchovním smyslu. Místní si vybrali jako patronku Pannu Marii Bolestnou, symbol utrpení, které prožívala. Její příběh a emoce se zrcadlí v prostoru. Na místním prachu a hlíně, jež tvoří podlahu, stavíme chrám. Spodní část, rulové kameny, představují nás, neposlušné, tvrdohlavé a těžko tvárné lidstvo. Sedmero Mariiných bolestí – trámů pak směřuje z těchto kamenů vzhůru k nebi a propojuje nás s Bohem.“ Malá okénka rozmístěná po fasádě jsou pak jako Mariiny slzy. Do nitra kaple přes ně pronikají paprsky světla jako naděje.

"Architektura musí spojit řadu rovin: technologii, udržitelnost, kontext do harmonického celku. Ovšem ne každý, kdo umí noty, dokáže napsat skladbu," řekl Yama Karim. Týmu, který navrhl kapli Panny Marie Bolestné, se to podle poroty podařilo.