Kauza: půjde k zemi historické nádraží v Kladně? A proč tak najednou?

„Na Kladně se budoucnost stává skutečností,“ tak zní slogan modernizace železnice z Prahy – Masarykova nádraží do Kladna. Původní nádražní budova však měla být i na moderní trati zachována a měla „projít kompletní rekonstrukcí,“ jak se stále píše na webu Správy železnic a jak ukazuje také jejich video. Nyní je ale vše jinak – Správa železnic zveřejnila plán na demolici a několik vágních vizualizací k údajné studii, kterou bez soutěže a jednání s občany dodalo studio Jakub Cigler architekti. Proti rozhodnutí Správy železnice a kladenského magistrátu o demolici vznikla petice občanů. Jde jim „o pečlivé a promyšlené rozhodnutí týkající se budoucnosti budovy nádraží Kladno,“ píše se v petici.

Zkapacitnění železniční tratě je kladenským evergreenem a studie jsou staré jako rudá záře nad hutěmi Poldi. Moderní dvoukolejná elektrifikovaná trať s odbočkou na letiště Václava Havla, kde mnoho Kladeňáků po rozpadu hutního gigantu našlo práci, představuje v budoucnu nepostradatelné řešení pro udržitelné dojíždění do hlavního města. V minulém roce byly veřejnosti představeny vizualizace – nová řešení třech stávajících nádraží, nový podchod u sportovního areálu Sletiště, mimoúrovňová křížení železnice a místních komunikací. Staví se intenzivně po celé délce tratě ve městě.

Demolice místo rekonstrukce

Součástí přestavby bylo i ojedinělé řešení zapracování stávající historické výpravní budovy do prostoru revitalizovaného nádraží a po rekonstrukci její užívání. Honosná budova může bezesporu plnit i další funkce správní a kulturní, jelikož se v širším okolí počítá s novou výstavbou bytů. Správa železnic má vydáno stavební povolení, vypracován rozpočet a časový harmonogram.

Co vede Správu železnic k takové změně v dynamice započaté stavby? SŽ se odkazuje na dodatečné odborné posouzení zadané společnosti Metroprojekt Praha a.s. z 8. 12. 2023, podle kterého je geologické podloží budovy rizikové a rekonstrukce budovy je tak „proveditelná, avšak technologicky a časově náročná“. Součástí areálu budoucího nádraží je podchod k nástupištím, při jehož stavbě by se musela historická budova staticky zabezpečit. Zpráva doporučuje zvážit variantu demolice celé masy nádraží a nahrazení novostavbou o polovičním půdorysu, která by mohla být ve výsledku levnější. Magistrát následně vydal souhlas s demolicí.

Výklady zmíněné zprávy jsou nicméně tendenční. Zatímco zpráva uvádí, že „základové podmínky výpravní budovy jsou odlišné od předpokladů projektové dokumentace“, v médiích si přečteme, že budova je v havarijním stavu. Zpráva navíc srovnává rekonstrukci historické budovy s neexistujícím projektem novostavby nádraží. Posuzuje se nesrovnatelné a kulturně historická hodnota budovy není vůbec brána do úvahy. Na případnou novostavbu měla být původně vypsána architektonická soutěž. Tato podmínka jako by byla zapomenuta. I tak by ovšem zpracování stavební dokumentace a schvalovací procedury prodloužily celou stavbu o léta.

V posledních mediálních výstupech navíc generální ředitel SŽ Jiří Svoboda argumentuje nálezem vysoké hladiny spodní vody. Odpůrci demolice zadali nezávislý průzkum, který toto nepotvrdil. Není divu, že zděná budova, která je skoro dva roky prázdná a nevytápěná a která má narušené svody dešťové vody, má vlhké zdi. A jak to, že již existující šestimetrový výkop budoucího podchodu k nástupištím v těsném sousedství budovy je suchý? Nezávislý pozorovatel může získat dojem, že už bylo o budoucnosti budovy rozhodnuto a demolici učiníme neodvratnou.

Výpravní budova byla svědkem mnoha přelomových událostí v 19. a 20. století, kdy dráha byla hybatelem průmyslového rozvoje regionu. Nádražní budova byla součástí dnes zaniklé buštěhradsko-nučické dráhy, zastavoval tu vlak prezidenta Osvoboditele cestou do Lán, a hlavně je vtisknuta do paměti a životních osudů generací obyvatel Kladna. Ač budova zatím není vyhlášena kulturní památkou, je vedena v platném územním plánu jako významná stavba. Její rekonstrukce a zakomponování do moderního dopravního uzlu bylo zajímavým řešením. Vždyť na druhém konci trati, pražské Masaryčce, zrekonstruované historické nádraží zůstalo jádrem rozvojového projektu. A další historické průmyslové budovy nacházejí novou funkci, pokud původní účel časem zmizel nebo se vyvinul.

Nespokojeným petentům, architektům a aktivistům na Kladně jde především o to, aby diskuse nad urbanisticko-architektonickou hodnotou památky a lokality nezačala její demolicí, jak tomu ve městě paní Poldi už mnohokrát bylo.

Vše o osudech nádraží je shrnuto na stránkách Zanadrazikladno.cz