Stárnutí jako kvalita a krása. Statek ve francouzské vesničce proměněn v prázdninové bydlení

V malé vesničce Chenac-Saint-Seurin-d'Uzet, která leží nad ústím řeky Gironde na pobřeží Francie, leží starý statek, jež posledních několik let beznadějně chátral. Naštěstí se jej včas ujala rodina, která oslovila architektonickou dvojici Martina a Anouk Migeon, aby jej proměnili v prázdninový rodinný dům.

Autorská dvojice se namísto komplexně sjednocující rekonstrukce rozhodla jít opačným směrem. Odkrýt vrstvy původní struktury a ty doplnit o nové tak, aby podtrhli jejich odlišnost a došlo tak k dialogu starého s novým. Jedná se o jakýsi archeologický způsob odkrývání a doplňování jednotlivých vrstev. Projekt koncipovali jako sled různých objemů, z nichž každý má vlastní orientaci a odlišné vlastnosti.

Více k tématu

A Architektura

Živelná proměna chátrajícího statku na bydlení aneb Patchwork s předem nejasným výsledkem

20. 3. 2023

A Architektura

Zchátralou stodolu na anglickém venkově proměnili architekti na bydlení mezi 200 let starými zdmi

22. 2. 2023

Jeden dům, dvě gesta

„Prvním gestem je návrh přístavby široce otevřené do ústí řeky. Dříve existující budovy byly původně uspořádány kolem společného dvora. Vše se podřizovalo zemědělství a chovu zvířat, výhled se spíše ignorovaly. Přístavba obsahuje hlavní kolektivní prostory pro rodinu – kuchyň, obývací a jídelní část, kamna na dřevo – a umožňuje přístup na velkou krytou terasu,“ upřesňuje Martin Migeon.

Druhým z gest bylo odstranění střechy mezi dvěma objemy přibližně ve středu původního statku. Tímto zásahem vznikl venkovní prostor, který navazuje na terasu přístavby. Díky umístění je chráněna před větrem a svou polohou mezi dvěma ložnicemi nabízí příjemnou atmosféru otevřeného prostoru mezi čtyřmi stěnami. „Výsledkem těchto dvou gest je projekt složený z juxtapozic objemů, cirkulace, způsobu využití a materiálů,“ doplňuje architekt.

Na dřen materiálové podstaty

Od začátku projektu bylo pro autorskou dvojici klíčové zachování většiny stávajících konstrukčních prvků takovým způsobem, aby byly kameny a omítky ponechány v maximální míře odkryté. Zároveň díky novým konstrukcím a zásahům celý komplex více prosvětlit přirozeným světlem a v zimních měsících přirozeně oteplit. V létě naopak pomocí křížového větrání zabránit přehřívání.

„Nová přístavba rozvíjí svůj charakter skrze souběh tří prvků: z velké části uzavřená dřevěná fasáda na uliční straně, odhalená betonová konstrukce se třemi sloupy a trámem a monumentální kolonáda z pěti kulatých betonových sloupů, na které stojí dřevěná střešní konstrukce, určující tvar objemu,“ komentuje koncept přístavby Martin Migeon.

Dominantním materiálem rekonstrukce původní struktury je surový beton, který umožnil zpevnit stěny a zároveň umožnil vznik velkých otvorů. Styk hrubých kamenných stěn s hladkými plochami betonu dává vyniknout odlišnosti starého a nového. Vše je ponecháno ve své ryzí materiálové podstatě. I přes současný zásah neztrácí stavba původní rustikální charakter. Interiér hraje barevnou škálou světlých odstínů betonu, kamene a překližky v kombinaci se starým dřevěným nábytkem.

Projekt iniciující dialog

„Projekt iniciuje dialog mezi starým a novým, vytváří kuriózní koláže surových materiálů, objemů, střech a geometrií. Nové otvory umožňují, aby se venkovní a vnitřní prostory prolínaly různými cestami. V zimě zde tiše hoří kamna a člověk se může odreagovat pozorováním vody v dálce. V létě jsou všechna okna otevřená, čerstvý vzduch i členové rodiny plynule cirkulují po celém domě,“ uzavírá projekt konverze Martin Migeon.

Rekonstrukce nemusí znamenat pouze navrácení stavby do původního stavu. Může být možností, jak zdánlivou nedokonalost či chybu, transformovat v kvalitu. Podobně jako tomu je u japonského umění Kintsugi, při které je rozbitá keramika opravena zvýrazněním prasklin, namísto jejich zamaskování. Stává se tak novou kvalitou. I domy přece jen stárnou a mění se s časem. Je proto důležité tento proces nepopírat, ale podpořit nebo dokonce zvýraznit.