Pěší zóna v Chebu: příběh doby a místa

Mezníkem v historii hlavního chebského náměstí Krále Jiřího z Poděbrad je polovina 19. století, kdy město řešilo, jakým způsobem propojit centrum s výdobytkem tehdejší doby vysokého strategického významu – železničním nádražím. Řešení bylo radikální, jelikož tehdejší architekti nechali zbořit domy na náměstí, které narušovaly osu směřující k nádraží. Prorazili obrannou hradbu města a vytvořili tak důležitou spojovací ulici, jejíž jméno se v průběhu dějin a politických režimů měnilo.

Urbanisté v té době museli vyřešit nepříjemnou situaci, jež tímto zásahem vznikla. Spojnice je v rovině, kdežto náměstí se svažuje směrem od jejího ústí na sever. Tato skutečnost způsobovala, že příchozí lidé od nádraží viděli pouze vrchní část domů na protější straně náměstí, což ochromovalo celkový dojem z důležitého městského centra. Problém elegantně obešli využitím klasické hříčky urbanistické kompozice nazývané point de vue, čili pohledový uzávěr. Do osy ulice při vyústění na náměstí umístili sochu Franze Josefa, tehdejšího představitele habsburské monarchie. Ať už svým významem nebo sochou jako takovou poutal na sebe pozornost při příchodu od nádraží, takže lidé si všimli náměstí až po minutí sochy, kdy se jim již otevřelo v celé své kráse. Socha se jako symbol nadvlády Habsburků stala terčem útoků, a proto musela být ve své době neustále hlídána. Problémy vyřešil vznik Československa, kdy byla stržena. V poválečném období probíhala oprava pěší zóny mezi nádražím a náměstím. Do osy ulice byly vsazeny betonové květináče a plakátovací sloupy, jež naprosto pozměnily původní kompozici prostoru.

Další změnu pěší zóny chystalo město Cheb v devadesátých letech minulého století, kdy vyhlásilo soutěž na rekonstrukci a revitalizaci pěší zóny. V roce 1999 ji vyhrál ateliér A69 – architekti v čele s Borisem Redčenkovem, Prokopem Tomáškem a Jaroslavem Wertigem. Městu se v té době nepodařilo sehnat finance a projekt musel být odložen. O devět let později byli městští zastupitelé již úspěšnější a získali dotace z Regionálního operačního programu NUTS II Severozápad v rekordní výši 112,5 mil. Kč z fondů EU. Zbývající částkou do celkových nákladů 137 mil. Kč přispěl stát. Veškeré přípravy projektu probíhaly od ledna roku 2008 do loňského února. O měsíc později započala realizace, která by měla být dokončena podle plánu v červenci příštího roku.

Architektonická idea

Základním principem návrhu vítězného ateliéru A69 bylo uvědomění si doby a místa. Dobu charakterizuje skutečnost, že návrh vznikal nejen na přelomu tisíciletí, ale také už bylo více než zřejmé, že se postindustriální epocha definitivně změnila v epochu informatiky. Místo charakterizuje samotné město Cheb. Jedinečné z hlediska celorepublikového významu – na rozdíl od ostatních českých sídel poznamenaných výrazně renesancí představuje národní ikonu nordického kulturního okruhu. Typické znaky Chebu jsou štíhlé proporce hmot a střech, viditelné hrázdění a výrazná barevnost. Cílem ateliéru A69 bylo poukázat na tyto přednosti, založit na nich svůj návrh a rozpracovat symboly spojnice historického centra s železnicí. Měl v úmyslu vytvořit z cesty cíl. Jelikož právě cesta představuje svým způsobem příběh. A69 ze spojnice příběh doslova udělal.

Zpočátku projektu si autoři definovali ohniska pěší zóny, která ovlivňují svým významem přilehlé prostory. Patří mezi ně vyústění třídy Svobody na náměstí Krále Jiřího z Poděbrad, prostor před obchodním domem a křižovatka třídy Svobody s Májovou ulicí, ve které se lomí směr. Tato ohniska se stala stěžejními body, jejichž důležitost vyzdvihli způsobem osvětlení, proporcemi, dlažbou, výběrem a uspořádáním zeleně a mobiliáře tak, aby celkové architektonické zpracování předurčilo atmosféru. Prostory mezi ohnisky jsou koncipovány tak, aby eliminovaly linearitu ulice a vytvořily komorní atmosféru. Tím pádem se prostor nestane fádní dlouhou ulicí, ale různorodým prostorem se svými rádoby náměstíčky (ohnisky) a klidnými prostory pod stromy, které si dozajista najdou oblibu mezi návštěvníky chebského centra.

Architektonické zpracování

A69 nechali odstranit betonové květináče a plakátové sloupy v ose ulice Evropská, čímž se znovu objevil problém s pohledovým zlomem při ústí Evropské na náměstí Krále Jiřího z Poděbrad. Bylo třeba opět odstranit propadlý horizont náměstí, proto použili pohledový uzávěr, který situaci vyřešil i v minulosti. Osu ulice využili opravdu originálním způsobem. Umístili do její dlažby pochozí pruh, jež je popsaný jako časová osa města Chebu, na které jsou vyznačena důležitá data z historie města.

V dnešní době lze slyšet názory, jak je smutné, že dnešní architektura nespolupracuje s ostatními uměleckými profesemi jako například v době klasicismu, kdy se nevytvářely velké rozdíly mezi architekty a sochaři. A69 se rozhodlo nenásledovat tuto situaci, naopak pomoci k její změně, a tak iniciovalo mezinárodní uměleckou soutěž na „pohledovou zátku” navazující na časovou osu. Soutěž vyhrál mezinárodně uznávaný akademický sochař Marián Karel.

Architekti dále navrhli do okrajů ulice blízko jejího ústí do náměstí sloupy, jež využívají pixel art jako medium zobrazující čas. Tento „železný sloup s několika diodami” přitahuje pozornost kolemjdoucích lidí. Sloupy samy o sobě splňují vlastnosti pohledové zátky.

Návrh Mariána Karla naprosto vyhovoval architektonickému záměru ateliéru jak ze stránky symbolické, tak kompoziční. Na zlom mezi ulicí a náměstím Marián Karel vymyslel abstraktní kinetickou sochu s názvem Brána času. Jedná se o obrovské dveře, jež se během dne otáčejí kolem své osy, takže se z jednotlivých pohledů mění jejich proporce a z jakéhokoli místa vypadá socha během dne trošku jinak. V poledne je brána natočená tak, aby navazovala na časovou osu procházející středem ulice Evropská. Jako Brána času spojuje pomyslně industriální epochu s érou rozumu a informací, zároveň symbolizuje vstup na náměstí. O půlnoci jsou dveře zavřené, lícují s fasádami náměstí, jako kdyby uzavíraly třídu Svobody a uzavřely náměstí tak, jak tomu bylo před necelými dvěma sty lety. Dveře mohou také posloužit jako symbolické vítání Nového roku, změny ve vedení města nebo oficiálnímu zahájení společenských a kulturních akcí.

Materiálové řešení, osvětlení a mobiliář

Dlažbu tvoří velkoformátové žulové desky kladené tradičně na vazbu a prokládané starými žulovými obrubníky, které se tímto způsobem recyklovaly. Jejich orientace určuje proporce jednotlivých prostor. Úseky mezi ohnisky jsou vydlážděné žulovými kostkami kladenými kolmo na osu ulice. Zeleň, která netvoří klasickou alej, slouží jako analogie obyvatel města Chebu, kteří postupně město dosídlovali.

Osvětlení mělo reflektovat atmosféru jednotlivých částí, ohnisek a mezilehlých úseků. K vytvoření požadovaného pocitu velkorysosti se v prostorech ohnisek odráží od difúzního povrchu v kontrastu k osvětlovacím sloupkům využitých mezi ohnisky. Cílem autorů bylo vytvořit největší „obývák” Chebanů. Během téměř desetileté přestávky, kdy město shánělo finance na projekt, se začala uplatňovat technologie LED diod, což projekt do značné míry posunulo o stupínek výš. LEDky byly využity v již navržených sloupech jako médium zobrazující informace a grafické motivy, což koncept výrazně oživilo a zajistilo ještě větší pozornost kolemjdoucích.

Během vývoje projektu se z obytné zóny stala pěší. Nekompromisním cílem dopravního řešení bylo zajistit vyrovnání nivelety, bezbariérovosti, nedefinování chodníků a pojezdných pruhů, a to ani výškově, ani materiálově. Samozřejmě bylo nutné zajistit dostupnost pro zásobování, hasiče a záchrannou službu. Po vytyčení těchto tras se vytvořily bezkonfliktní zóny, které poslouží k širšímu využití veřejného prostoru – jako předzahrádky restauracím a rozšíření parteru jednotlivých služeb.

Projekt vznikl za pomoci ArchiCADu.

NÁZEV STAVBY: Pěší zóna Cheb

MÍSTO STAVBY: Třída Svobody, Cheb

INVESTOR: Město Cheb

AUTOR: A69 – architekti (Boris Redčenkov, Prokop Tomášek, Jaroslav Wertig)

SPOLUPRÁCE: Lenka Mašková, Pavel Jahelka

AUTOR ARTEFAKTU BRÁNA ČASU: Marián Karel

SOUTĚŽ: 2000

PROJEKT: 2001 – 2008

REALIZACE: 2009 (I. etapa), 2010 (II. etapa), 2011 (dokončení)