Rozhovor: Atelier 6

Gratuluji k získání ceny.Začneme od začátku: kdy a kde zakázka na stavbu vznikla? Jednalo se myslím o architektonickou soutěž? Byla to architektonická soutěž. My jsme se v Turnově určitým způsobem etablovali již dříve. Dělali jsme do Turnova soutěž na kulturní centrum. Soutěž na smuteční síň byla vyzvaná architektonická soutěž, kde jedním z kritérií byla mimo architektonického návrhu také cena projektu a další věci související se stavbou. Nakonec jsme skončili v soutěži druzí, ale přesto se město rozhodlo preferovat architektonická kritéria a vybralo náš návrh. Na co jste se při návrhu soustředili, co pro Vás bylo nejdůležitější? Na místě stavby byla dříve skládka kamenů, štěrku a podobných věcí. Místo bylo zároveň moc hezké, uzavřené a zajímavé. Hned po prohlídce místa nám bylo jasné, že to není místo kde postavit takový dům, který tam bude exhibovat, ale je to místo na dům, který by tam ani neměl být, který tam nebude vlastně vůbec vidět. Místo je dole pod hřbitovním svahem, na vrcholku svahu stojí kostel Narození Pany Marie a z druhé strany jej obtéká říčka Stebénka. Mezi těmito dvěma prvky je místo sevřené, vlastně mezi starou hřbitovní zdí...byla to stará pískovcová hřbitovní zeď, která byla částečně rozvalená. Celý okolní region je o pískovcovém kameni, Český ráj, nedaleko jsou Hořice. My jsme se inspirovali právě pískovcovou zdí, kterou jsme vlastně posunuli kousek po svahu dolů a náš dům jsme vmáčkli mezi novou hřbitovní zeď a hřbitov. To znamená, že z domu je vidět jen hřbitovní zeď, mírně posunutá po svahu dolů. Tak to byla asi taková ta formální inspirace a snaha na tom místě příliš nevyčnívat.A z takových myšlenkových inspirací, jednalo se o návrh smuteční síně, přemýšleli jsme o tom, co člověk v této souvislosti prožívá, o čem by ten dům měl být, co chceme vyjádřit. Dospěli jsme k tomu, že chceme, aby to bylo místo důstojné, ale ne patetické. Uvažovali jsme o čem vlastně je smrt a dostali jsme se oklikou přes Tadea Anda až k přírodě. A to nám přišlo jako motiv a stalo se hlavní inspirací. Jedná se vlastně o vyjádření našeho názoru na smrt.Nejdůležitější co jsme cítili ve vztahu ke krematoriím a typologicky podobným stavbám je, že když tam člověk přijde pouze několikrát za život, ten dům na něj přímo dýchne pachuť smrti - Spalovač mrtvol a tak. Dříve to bylo jiné, pohřby se odehrávaly v kostele, nebo formou procesí k hrobu. Kostel bylo místo, kde se konaly i svatby, křty a další věci. Stavba měla multifunkční náplň. Postupnou segregací funkcí jsme dospěli k tomu, že jen co vejdeme do smuteční síně, cítíme smrt. Proto jsme se snažili dosáhnout toho, že stavba bude mít i jiné funkce, jednoduše lze vystěhovat katafalk, svícny a síň se změní v podstatě v kulturní sál. Jde o to dostat tam lidi i jindy než jen o pohřbu. Do budoucna jsou v síni plánovány například adventní koncerty. V interiéru stavby je možné najít hodně symboliky, což je u takovéto stavby věc téměř tiše očekávaná a v každém případě kladně hodnocená, z čeho jste vycházeli při jejím hledání? Na jedné straně, jak už jsem o tom mluvil, řekli jsme si, že smrt je součástí přírody a my jsme to potřebovali nějak vyjádřit. Proto je tam to okno a pohled na stromy. To je asi jedna rovina toho, proč tam to okno je a druhou je to, že jsme se nechtěli koukat na černou zeď za mrtvým. K posuvným vratům před katafalkem jsme se dostali tak, že jsme nechtěli aby rakev někam odjížděla. Připomínalo nám to horskou dráhu. Jsou vlastně dvě možnosti, buď rakev ujíždí někam horizontálně, na cestu, jakoby se nic nestalo, nebo, a to je ještě horší varianta, mizí vertikálně do země, jakoby do pekla. Na rakvi se přitom třesou květiny a celý proces vyvolává pocit, že by možná mohl mrtvý spadnout. Tomu jsme se chtěli vyhnout. Chtěli jsme, aby rakev zůstávala na místě a před ní se jen uzavírala opona. Jde tak vlastně o skončení jednoho dějství.Další inspirací byly diskuze s kolegy a kamarády i z jiných oborů a zároveň se promítly i osobní zkušenosti. Dívání se kolem sebe a místo samo. Kvůli místu je použit pískovec a i když to bylo poměrně obtížné, nakonec je to pískovec místní, i když byl dražší než například čínský, který bylo možné dovézt. Chtěli jsme, aby ten dům byl pevně zakotven v daném místě i pomocí podobných prvků.Takovým jednoduše čitelným prvkem je třeba motiv převozníka Chárona a tedy vody v atriu, nebo dvou sice potlačených, ale čitelných křížů. Při prvním čtení hůře čitelné je třeba nebe ve vstupní hale s výřezem oblohy se souhvězdími Pegas, Andromeda, Perseus,... Tady byla inspirací antická báje o zničení smrtonosné Medúzy z jejíž krve se stane okřídlený kůň. Nebo motiv betonového pozitivu a negativu vymezujících hlavní osu ve vlastní síni – na začátku pozitiv – zrození, na opačném konci negativ, uprostřed se světlem. Trochu divadelním prvkem je samotný obřad. Na konci rozloučení se zavírá kovová opona a současně, jak mizí pohled na rakev a do atria, otvírají se žaluzie světlíku v ose stropu síně a do na chvilku potemnělého prostoru přichází ostrý paprsek horního denního světla. A téměř neviditelné jsou grafické symboly vytesané do pískovce. Takové pošpinění, grafity nebo kérka. To asi nikdo ani nenajde.Dalším prvkem je provázanost osy, kterou tvoří schodiště na hřbitov, se vstupem do kostela. Na ní ještě chybí dva obelisky, které by ji měly ukončovat v krajině.A nesmím zapomenout na poděkování Andovi za inspiraci ve formě ostrůvku s valouny a japonským červenolistým javorem.Kladně bylo hodnoceno na Vaší stavbě také propojení interiéru s exteriérem. Jak stěžejní to pro Vás bylo téma? Pokud jsme chtěli sledovat základní téma, totiž že smrt je součástí zrození, života a tedy přírody, tak zásadní. Potřebovali jsme dovnitř vtáhnout venek.Ale nebylo to v podstatě nijak složité nebo chtěné. Na pozemku bylo tolik omezení a zároveň tolik pěkných věcí. Na tom, jak dům vznikal bylo zajímavé to, že někdy se člověk při návrhu stavby zapotí, přemýšlí a vymýšlí, hledá nějakou inspiraci a hledá co chce říct, ale tady po návštěvě pozemku jsme o místě asi týden uvažovali a pak začali skicovat, tak během jednoho, dvou dnů vznikla základní skica, která se začala postupně přenášet do digitální formy a všechny ty věci vlastně přicházely samy. Když se do stavby vnášel geometrický řád, jen málo se stávalo, že bychom museli něco měnit a znova vymýšlet. To že stavba je ve skladebných rozměrech obkladu a dalších prvků, to do sebe šťastně zapadalo s původní koncepcí. U venkovního schodiště bylo třeba mírně upravit výšky, ale jinak vše vycházelo jakoby samo. Stavby byla na Grand prix přihlášena hned ve třech kategoriích. Jak pracuje Váš ateliér? Každý má na starosti něco, nebo se jedná o týmovou spolupráci? Spolupracujeme spolu už od vysoké školy. Pracujeme tak, že všechny stavby autorizujeme společně, nicméně to je tak, že vždy jeden z nás je zodpovědný za danou zakázku a spolupráce probíhá od intenzivnější formy při počátečním skicování až po konzultace při výběru materiálu. Jde tedy vždy především o práci v týmu, ale jedna osoba má danou zakázku na starosti.Která část stavby pro Vás byla stěžejní, nebo to byla stavba jako celek? Pokud budu sledovat inspirace o kterých jsem mluvil, tak první bylo to, že tam nemůže stát dům jako objekt, a s tím ruku v ruce šlo to, co se má odehrávat uvnitř stavby.Další rovinu, a to výtvarnou, do stavby vmáčkla Pavla Šípová – Gregorová, která návrhu vstoupila jako výtvarnice. Tu jsem oslovil ve chvíli, kdy byla vyhrána soutěž, návrh stavby. Měl jsem takovou základní představu, že na začátku proti vstupním dveřím by měla být jedna betonová stěna a v atriu druhá betonová stěna a ty by měli patřit k sobě. Ona přišla s motivem nepravidelných tvarů, negativ, pozitiv. Pak jsme spolupracovali dál na velkém obraze ve vstupní hale. Spolupráce to byla bezvadná, protože ona vystudovala na vysoké škole umělecko průmyslové monumentální malbu v architektuře a ukázalo se, že není třeba jí na domě něco vysvětlovat, chápala jej dokonale.Také jsme chtěli výtvarníka do práce zapojit, protože nám připadá, že to k tomu patří, ale že se na to dnes zapomíná. Architekti vychází z toho, že si vystačí sami se sebou, nebo maximálně s potiskem skla. Přitom spolupráce architekta s výtvarníkem byla vždy normální, pomáhá jak umělcům, tak domům. Lidé jsou odtrženi od současného umění a těžko můžeme chtít, aby chápali dnešní architekturu. Za uměním do galerie nejdou a je povinností architekta umožnit výtvarným umělcům se projevit na architektuře, kde přijdou lidé do kontaktu s uměním přímo. Proto jsme rádi, že i město tuto myšlenku podpořilo a peníze, především na obraz, našlo, i když rozpočet byl napnutý.Vy mě k některým otázkám přímo navádíte. Zeptám se Vás na některé body, které porota na stavbě hodnotila kriticky. Byl celkový výsledek zásadně ovlivněn omezeným rozpočtem stavby? Jak jsem říkal na začátku, šlo o zanedbané území a šlo o velké území, které bylo potřeba parkově upravit. Tím, jak byl rozpočet omezený, velice těžko jsme hledali hranici kde skončit úpravy krajiny. To jsme silně pociťovali především při dokončování stavby, kdy jsme hranici posouvali dál a dál. I město to cítilo a cítí podobně. Například spodní část hřbitova byla silně zanedbaná a teprve v současné době se chystá architektonická studie úprav v této lokalitě.To co je zmiňováno jako kopečky ve zprávě poroty, to je místo, kde byla skládka. Proběhl tu i poměrně rozsáhlý průzkum před začátkem stavby. Díky pamětníkům, kteří reagovali na zmínky o stavbě v místním tisku, bylo zjištěno, že v tomto místě by měli být ostatky několika německých vojáků z druhé světové války. To znamená, že se celou záležitostí začal zabývat Lidový spolek péče o německé válečné hroby a na tomto místě exhumoval ostatky více než šedesáti osob.Finanční omezení vyplynulo paradoxně z toho, že původně jedním z investorů měla být nadace B.J. Horáčka. To byl Turnovský rodák, emigrant, podnikatel v cestovním ruchu a majitel řady hotelů po celém světě. Po revoluci se rozhodl větší část hotelů prodat a část zisku pak věnoval svému rodnému městu. Mimo jiné také založil nadaci na podporu českých studentů. Bohužel, asi týden před tím, než měl být vyznamenán na pražském Hradě a dva měsíce po započetí hrubých terénních úprav na stavbě smuteční síně pan Horáček zemřel. Nastaly nejasnosti mezi městem a nadací ohledně financování a to kompletně přešlo na město, které s tím původně v rozpočtu vůbec nepočítalo. Stavba byla dokonce zastavena. Nakonec bylo naštěstí proinvestováno už tolik peněz a ve srovnání s tím nešlo o zase tak velký objem peněz potřebných k dokončení stavby, že město po řádově čtvrt, půl roce rozhodlo, že stavbu dokončí. Ale přesto se v průběhu prováděčky zmenšovalo a zlevňovalo.Je počítáno ještě s některými drobnými úpravami stavby? Jak jsem říkal, uvažuje se o kultivaci dolní části hřbitova, to znamená pozemku, který ke stavbě bezprostředně přiléhá. Také se uvažuje o umístění dvou kamenných obelisků, první by měl být u příchodu do areálu a druhý by měl tvořit vyústění osy schodiště na hřbitov. Další věc, se kterou se počítá je rekultivace podél toku Stebénky. Projekt shodou okolností také zpracovával náš atelier a jedná se o rekreačně-odpočinkovou zónu: dětská hřiště a sportovní areál v lesoparku, která končí až příměstským lyžařským svahem na okraji města.Porota hodnotila mnohem výše stavbu jako takovou, než způsob jakým byla prezentována, jistě je důležitější sama stavba. Chcete to nějak komentovat? Nízko hodnocen byl náš panel v kategorii novostavba a ve zprávě poroty se píše že ostatní panely, jako například v kategorii interiér, zaujaly. Dnes je to v GP tak, že je možné stavbu přihlásit ve více kategoriích a my jsme na panelu novostavba chtěli dům zachytit tak, jak vypadá zvenku i proto, že jsme věděli, že jej budeme mít i v dalších kategoriích a chtě nechtě se s tím porota bude muset konfrontovat. Mám pocit, že výtka k prezentaci souvisí s tím, že na panelu v kategorii novostavba je nafocená trochu rozřezaná zeď. To při letmém čtení 120 prací asi těžko zaujme.Jak byste zhodnotil Vy hodnocení poroty a Grand prix vůbec? Já nevím, velice těžko se mi k tomu vyjadřuje. Na jednu stranu máme velkou radost, že jsme cenu dostali, na druhou stranu několik skvělých domů oceněno nebylo. Je samozřejmě velmi složité hodnotit architekturu, je to takové krasobruslení a rozhoduje spousta dalších věcí. Například výtka poroty, ohledně pohledu na rakev a další věci v čekárně pozůstalých. V čekárně je velké okno, protože jsme chtěli, aby pozůstalí byli v důstojných prostorách. V době prohlídky stavby porotou, projížděli dva zaměstnanci škodovkou na oběd a předseda poroty je zahlédl z čekárny pozůstalých. Cesta za oknem je provozní, pro zaměstnance, v době obřadu tam samozřejmě nikdo projet nemůže. Na tuto výtku, kterou na místě předseda poroty vznesl, nebyl provozovatel schopný reagovat. Ale to jen v krátkosti, před domem nikdy nestojí architekt, aby kolemjdoucím vysvětloval, co tím vlastně myslel. Na čem pracuje Váš ateliér v současné době, na co se můžeme těšit? V současné době čekáme už poměrně dlouhou dobu na nabytí právní moci stavebního povolení pro tři bytové domy, umístěné za Americkou residencí v Bubenči, kousek od Kulatého náměstí. Jedná se vlastně o jeden bytový dům, ale kvůli měřítku okolní vilové zástavby je rozdělen do tří hmot. Projekt prošel poměrně snadno památkovou komisí i územním řízením, zasekli jsme se na problémech spojených se sousedstvím residence a možným zvýšením bezpečnostního rizika. Nyní tedy čekáme na stavební povolení, ač bylo vydáno již před několika měsíci a s tím na to, že postavíme také něco většího v Praze.Děkuji za rozhovor. ATELIER 6 s.r.o. Ing. arch. Libor Čížek 1962člen České komory architektů Ing. arch. Ondřej Moravec 1967člen České komory architektů Ing. arch. Michal Nekola1967člen České komory architektů Ing. arch. Radek Šíma1968člen České komory architektů spolupracovníci:Ing. arch. David Jansík 1972Ing. arch. Martin Spilka 1977BC. arch. Zbyněk Musil *1978 ZAMĚŘENÍ ATELIERU 6Návrhy a projekty interiérů, obytných, občanských a výrobních staveb, urbanistické studie další informace: www.arch.cz/atelier6www.a6.cz Smuteční síň