Smuteční síň z osmdesátých let znovu ve formě
Smuteční síň z osmdesátých let minulého století ve Starém Bohumíně prošla citlivou rekonstrukcí. Dokonce dvakrát - krátce po dokončení ji zaplavila velká voda. Teď však slouží pro smuteční obřady, jimž dodává důstojnost a klid.
Kateřina Hrachová , 20. 1. 2026
Původní interiér obřadní síně byl založen na paradoxu. Vstup, katafalk, rozmístění lavic i grafika mramorové podlahy pracovaly s principem přísné osové symetrie. Oproti tomu částečně přiznaný ocelový krov byl vůči půdorysu výrazně vyosený a osvětlení bazilikálního typu přicházelo pouze z jedné strany sálu. Prostor tak působil nejednotně, dojmem, jako by se v něm střetávaly dva odlišné principy. Architekti se proto rozhodli pro novou symetrii, která je dána osou dvěma neměnnými body a to vstupem a katafalkem, ze kterého učinili hlavní kompoziční osu celého návrhu.
Vedle symetrie se druhým klíčovým tématem rekonstrukce stala lehkost. Snaha ztvárnit prostor tak, aby působil klidně, odlehčeně a oproštěně od tíhy, jak fyzické tak i symbolické. Prostor, který nepůsobí stísněně, ale naopak umožňuje soustředění, ticho a vnitřní zastavení.
Interiér byl zbaven všech nánosů minulé doby, byly odstraněny zašlé dřevotřískové obklady, hliníkové prosklené stěny i původní mobiliář, který byl nahrazen novým moderním, jenž dává prostoru pocit klidu. Naopak zachovány zůstaly hodnotné prvky jako je mramorová podlaha, katafalk a ornamentální stěna z keramických plotovek za ním.
Vyosení ocelového krovu architekti podpořili vestavbou trojice komolých jehlanů se zdrojem světla, pomocí kterého ho narovnávají. Tyto prvky nejen že prostor rytmizují, ale také jej opticky zklidňují a sjednocují. Mezi tmavou spodní částí a světlými jehlany je po bocích vložen pás svítícího mléčného prosklení, jež je z exteriéru stíněný těžkými textilními závěsy, což zamezuje přívodu přirozeného světla a síň posouvá do meziprostoru, kde se čas zastavil.
Více k tématu
Zásadní roli v interiéru hraje scénické osvětlení. Celoplošně svítící vrchlíky komolých jehlanů nahrazují tradiční světlíky a působí jako velmi jemné a rozptýlené osvětlení. Boční pásy mléčného prosklení jsou prosvětleny podsvícením shora i zdola a stejný princip byl použit i u katafalku. Světlo zde tak neoslňuje ani nedominuje, ale jen doprovází a podtrhuje atmosféru prostoru. Dominantní keramická stěna z plotovek za katafalkem byla bílým nátěrem sjednocena. Motiv tvarovek si architekti propůjčili a objevuje se tak i na kovovém zábradlí protilehlé empory, prostor díky tomu působí sjednoceně. Dalším sjednocujícím prvkem interiéru se staly obklady stěn, barevně sjednocené s novými lavicemi mobiliáře.
Obřadní síň dostala také neviditelné impulzy moderních technologií. O vytápění se starají infrazářiče umístěné ze spodní strany lavic a přívod elektřiny je veden v podlaze, to zamezilo rušení prostoru topnými tělesy. Dále je zde nová audio a vizuální technika, která zůstává velmi nenápadná.
Rekonstrukce smuteční síně ve Starém Bohumíně ukazuje, že architektura s výrazným emocionálním nábojem může projít soudobou proměnou, a to aniž by ztratila jakoukoliv důstojnost, spíše naopak. Nový interiér stojí na velmi jednoduchých, ale přitom silných principech, na symetrii, světle a materiálové střídmosti.
- Autoři: Ing. arch. Tomáš Bindr, Ing. arch. Mirka Baklíková
- Ateliér: Atelier 38
- Spolupráce: Tomáš Šenovský, Kamil Krátký, Karel Motl
- Země: Česká republika
- Realizace: 2020-2024
- Město: Bohumín
- Realizace: 2020-2024
- Užitná plocha: 237 m2 / hlavní sál, přísálí, výstav rakve
- Obestavěný prostor: 1510 m3 / hlavní sál, přísálí, výstav rakve
- Fotograf: Roman Polášek
