Funky neučesaná architektura. Mladí architekti rekonstruovali svůj první byt
Ještě během studia rekonstruovali Vlastislav Srbek a Iva Kopecká byt 3+1 na pražském Zličíně. Vedle navrhování se učili také jednat s řemeslníky, improvizovat na stavbě a držet rozpočet pod kontrolou. Přišli také na to, že na kuchyni, podlahách a koupelnách se nevyplatí šetřit.
Adéla Vaculíková , 26. 5. 2026
Poprvé stojíte na stavbě, kde se vaše výkresy přetavují do reality. Řemeslníci čekají na rozhodnutí a vy musíte potvrdit, že ano – opravdu chcete dát oranžovou spárovku mezi tmavě modré obkladačky, ačkoliv jim to připadá zvláštní. Nebo někoho upozornit, že práce neodpovídá kvalitě, kterou jste si představovali. „Ve škole nás na tyto situace a jednání s řemeslníky ale nikdo nepřipravuje,“ říká mladý architekt Vlastislav Srbek.
Byt 3+1 na pražském Zličíně rekonstruoval společně s Ivou Kopeckou ještě během studia architektury. Dvojici to dovolovalo experimentovat, zkoušet věci metodou pokus–omyl a učit se za pochodu. Z interiéru s akcenty pomerančově oranžové a tmavě modré srší mladistvá odvaha, ale také radost z navrhování. „Líbí se nám trochu neučesaný funky styl,“ říkají architekti. Je to patrné jak z výrazné barevnosti, tak z vlastnoručně vyráběného DIY vybavení.
Třeba botník je seskládaný z betonových tvarovek. Příčka oddělující chodbu od skladovací místnosti je z polyuretanu a zasazená v hliníkových rámech. „Nechtěli jsme nějakou klasickou systémovou příčku a zároveň jsme šetřili peníze, tak jsme si ji vyrobili sami,“ říká Vlastislav Srbek.
Rekonstrukce pod milion
Rozpočet byl obecně zásadním tématem celé rekonstrukce. Stejně jako většina mladých lidí a studujících by si vlastní bydlení bez pomoci příbuzných dovolit nemohli. Byt už v majetku rodiny byl, rekonstrukce se ale i tak musela držet při zemi. Nakonec se celý projekt podařilo dostat pod jeden milion korun, což je na kompletní rekonstrukci třípokojového bytu cena více než příznivá.
Udělat hodně změn za málo peněz se podařilo pouze proto, že Vlastislav Srbek a Iva Kopecká hodně práce zvládli svépomocí. „Bourali jsme, vyklízeli, odváželi a likvidovali suť, dělali drážky na elektřinu, nové omítky,“ vyjmenovávají.
Největší proměnou prošla dispozice. Původně se v bytě nacházely tři samostatné pokoje a malá kuchyně. „Byl to ideální byt na spolubydlení. Při plánování rekonstrukce jsme ale mysleli na to, aby v bytě mohla jednou bydlet rodina,“ říká Iva Kopecká.
Do té doby v bytě chyběl prostor pro společné trávení času. Rekonstrukce mu proto dala nový obývací pokoj propojený přímo s kuchyní. Byt díky tomu působí otevřeněji, uvolněněji a je také prosvětlenější. Kuchyně je vizuální dominantou prostoru. Má výraznou oranžovou epoxidovou podlahu, s níž kontrastuje chlad nerezové linky.
Dispozice se měnila ještě u koupelny, ta je celkově větší, místo vany je v ní sprcha, a tak se sem vešla i pračka, která před rekonstrukcí překážela v kuchyni. Do dvou samostatných ložnic se naopak zasahovalo minimálně. V jedné se zrestaurovala původní dřevěná podlaha, ve druhé došlo na podlahu novou a všude jsou také nové omítky. Vlastnoručně je provedli sami architekti.
Mladí architekti vs. dlouholetí řemeslníci
Zrekonstruovat si byt částečně vlastními silami mělo ještě jeden zásadní efekt. Mladí architekti si díky tomu postupně vybudovali respekt u řemeslníků. „Že nás vnímají jako mladé a nezkušené nám dávali najevo dost. Když ale viděli, že se nebojíme vzít kladivo do rukou a manuálně pracovat, proměnilo se to,“ říká Vlastislav Srbek. Iva Kopecká souhlasí: „Když třeba pokládali obkladačky v koupelně a já dělala omítky ve vedlejším pokoji, přišli mi poradit jak, to dělat lépe, to bylo bezva. Nejde proto říct, že to s nimi bylo jenom negativní, ale určitě to bylo těžké.“
Umět vycházet s řemeslníky je přitom podstatnou součástí práce architektů, na škole ale tyto schopnosti získávají jen omezeně. První realizace tak často funguje jako střet představ s realitou stavby. Vlastislav Srbek i Iva Kopecká souhlasí s tím, že je rekonstrukce vlastního bytu profesně výrazně posunula. „Zažili jsme si, jaké problémy mohou nastat, a vyzkoušeli si, jak je řešit,“ říká Iva Kopecká.
Více k tématu
Zkušenost se dnes promítá i do jejich další práce. Kromě samotného navrhování už vědí také, kde má smysl šetřit a kde naopak ne. Ani v bytě na Zličíně totiž nešlo všechno udělat levně. „Chtěli jsme investovat do kuchyně, podlah a koupelen, aby byly kvalitní, dlouho vydržely a zároveň splňovaly naše estetické představy. Na těchto věcech se podle nás šetřit nevyplatí,“ dodávají architekti.
- Autoři: Vlastislav Srbek, Iva Kopecká
- Země: Česká republika
- Město: Vsetínská, Zličín, Praha
- Fotograf: Simona Horáková
- Realizace: červen 2024–únor 2026
