Podkroví – Romantika mezi trámy

Česká architektura prodělala v průběhu minulého století mnoho změn, které se vůbec nejvýrazněji projevily u výstavby rodinných domů. Zatímco dříve bylo zcela běžné, že obytnou plochu domu tvořila i půda (ať už jako rezerva pro další generaci či vhodný prostor pro skladování čehokoliv), dnes už jen málokdo stojí o to „živit“ ve svém domě zbytečnou stovku metrů navíc. Půdy se tak změnily v podkroví a podkroví v místo k bydlení. Pro hrdé majitele dřevostaveb navíc toto pojetí rodinného bydlení představuje možnost ještě intenzivnějšího prožitku z dřevěné konstrukce.

Přiznat, či nepřiznat?

Vůbec první indicií, která by nám měla napovědět, v jakém duchu se interiér podkroví ponese, je provedení stropu, respektive míra obnažení konstrukce krovu. Kombinace celodřevěného stropu s ultramoderním nábytkem by pravděpodobně nepatřila k nejšťastnějším, na druhou stranu po aplikaci sádrokartonu se může podkroví tvářit velmi nenápadně a lze jej vybavit takřka čímkoliv. Byl by ovšem hřích alespoň částečně dřevěných prvků nevyužít.

Vnitřní podobu stropu přímo ovlivní způsob zateplení střechy. Izolace může být kladena mezi krokve, pod krokve či nad krokve. První z uvedených variant je sice nejsnazší, ale romantický výraz místa zcela zahalí do fádního sádrokartonového kabátu. Snad nejoblíbenějším řešením u tradičních i moderních dřevostaveb je zateplení nad krokvemi. Izolaci může zakrývat sádrokarton či palubky, které působí poněkud rustikálněji a zejména v malých místnostech mohou vyvolávat dojem stísněnosti. Kombinace dřeva a sádrokartonu je v posledních letech obzvlášť „in“ a lze ji považovat z hlediska designu za univerzální řešení – do takto připraveného interiéru se skvěle hodí jak moderní, tak i klasické zařízení.

Záleží samozřejmě také na povrchové úpravě krokví. Zde existuje snad jediná univerzální rada: při zařizování vnímejme strop jako plnohodnotnou součást interiéru, která musí se všemi ostatními prvky bezpodmínečně ladit! Velkému množství solitérních skříněk se tak raději vyhněme, aby si místnosti zachovaly svou architektonickou čistotu.

Díky izolaci pod krokvemi se výška stropu mírně sníží a do interiéru vystoupí pouze případné svislé sloupky u plného krovu či vodorovné trámy u hambálkových soustav. Pokud to sklon střechy dovoluje, můžeme trámy částečně nebo i zcela „zaklopit“ a vytvořit tak prostor pro ukládání sezónních věcí či otevřenou galerii.

Méně je někdy více

Ať už zvolíme jakoukoliv podobu stropu, jedno budou mít všechna podkroví společné – šikmé stěny. Ty nejenže komplikují vybavení prostoru nábytkem, ale také výrazně zmenšují jeho užitnou plochu. Za plnohodnotný prostor lze považovat pouze tu část podkroví, která má světlou výšku minimálně 260 centimetrů. Ostatní metry podlahové plochy s nejnižší výškou 110 centimetrů můžeme využít například k umístění lůžka, pracovního stolu či sedacího nábytku. Své využití si však najdou i zbylé metry s nejnižší výškou, a to jako rafinované úložné prostory. Neobejdeme se sice bez úložného nábytku na míru, ale skvěle se sem ukryjí třeba peřiny nebo nejrůznější sezónní vybavení. Pokud jsou pokoje menší, nebude je tak nutné zbytečně zaplňovat skříněmi a prostor využít efektivněji.

Při zařizování podkroví obecně platí, že méně znamená více. Aby působilo útulně, ale zároveň přehledně a čistě, nesmí být předimenzované. To platí i u výklenků a nik, k jejichž realizaci atypický prostor přímo svádí. Zkrátka, všeho s mírou. Pokud dispozice podkroví teprve dotváříme, dbejme také na to, aby v jednotlivých místnostech tvořila prosklená plocha nejméně deset procent podlahové velikosti místnosti.

Prostor pro vlastní fantazii

Půdy a podkroví odjakživa inspirovaly umělce všeho druhu, ať už malíře, spisovatele či nekonvenční architekty. Komplikované dispozice totiž přímo vybízejí k tvorbě originálních knihoven, relaxačních koutů i atypických příček. Svislé trámy je sice v některých případech nutné přeložit jinam, někdy se však mohou stát dominantní ozdobou místnosti. Sloupky výborně poslouží také jako optické rozdělení jednotlivých funkčních zón v rámci pokoje. Například v ložnici mohou přirozeně oddělit klidovou část od pracovní. Propojíme-li navíc oba trámy policemi, bariéra se může rázem proměnit třeba v praktickou vitrínu. Pokud dáváme přednost volnému a ničím nerušenému prostoru, nezatracujme trámy ani jako ozdobnou součást zdí.

Většina podkroví v současných domech slouží k umístění ložnice a dětských pokojů. A právě v dětských pokojích můžeme všech nevýhod podkrovních místností využít k našemu prospěchu. Na trámy lze bez obav zavěsit i houpačku nebo houpací síť. Také úkryty pro hračky mohou získat naprosto originální podobu. Psací stůl je vhodné umístit přímo pod střešní okno. Světlo sem bude dopadat pod ideálním úhlem.

Moderní rodinné domy již disponují minimálně dvěma koupelnami. Z praktických důvodů je vhodné sprchový kout umístit do přízemí, v podkroví by to mohlo být komplikované. Na druhou stranu, útulná podkrovní koupelna je jako stvořená pro relaxaci ve vaně. Pokud to prostor dovoluje, nasměrujme vanu pod střešní okno. Pohled na večerní oblohu bude po náročném dni skutečným požitkem. Ve větších koupelnách skvěle vynikne volně stojící sanita.

Tereza Doležalová

Boxy: Střešní vikýř jako prefabrikát

Obytný prostor pod střechou je novou perspektivou každého domu: může být klidovou zónou, nebo naopak samostatnou dětskou říší, může se proměnit v domácí kancelář nebo třeba samostatnou bytovou jednotku určenou k pronájmu. Střešní vikýře umožňují lepší využití prostoru pod střechami nejrůznějšího sklonu, protože na rozdíl od střešního okna pod nimi můžeme vzpřímeně stát. Vikýř je však zároveň potenciálně rizikovým prvkem střechy, protože narušuje kompaktnost střešního pláště. Optimálním řešením je izolace na krokvích a použití systémového prvku zhotoveného pro konkrétní stavbu. Vikýře ve vysokém stupni prefabrikace nabízí německá společnost Linzmeier pod produktovým názvem Litec, zatím však pouze na německém trhu (u nás jsou od této společnosti k mání střešní izolační systémy). Prefabrikované vikýře se zhotovují vždy individuálně v sendvičové skladbě za použití deskových materiálů a izolace PUR/PIR s extrémně nízkou tepelnou vodivostí a zároveň malou tloušťkou. Díky certifikovanému systému výroby jsou tyto prefabrikované vikýře vhodné i pro pasivní domy.

Moje zkušenost: Příště raději pultovou střechu

Patříme spíše ke konzervativním rodinám a bydlet v rodinném domě s jinou než šikmou (přesněji řečeno sedlovou) střechou jsme odmítali. Kvůli malé parcele jsme museli zvolit patrový domek s malou zastavěnou plochou – obytné přízemí včetně pokoje pro babičku, v patře pracovna, ložnice a dětský pokoj. Po čtyřech letech musím říct, že příště bych si využití místností v podkroví rozmyslela více. Protože pracuji z domova, bydlím pod šikmými stropy vlastně celý den – přes den v pracovně, večer v ložnici a občas i u naší dcery v dětském pokoji. První problém nastal se zařizováním – aby vůbec zůstal v místnostech nějaký volný prostor, museli jsme zvolit jen nízký nábytek a umístit ho pod šikminy, takže se k němu dostáváme, když ne po čtyřech, tak alespoň s ohnutými zády. Do ložnice se naše šatní skříně vůbec nevešly, takže jsme museli objednat nábytek na míru řádově za desítky tisíc korun. Do koupelny se nevešel sprchový kout a údery do hlavy při vstávání z toalety už ani nepočítám. Za naší chybu tak platíme prakticky každý den – přitom stačilo být obezřetnější a předem si parametry podkroví promyslet důkladněji.

Jana Kovářová – ze starého bytového domu se přestěhovala s rodinou a matkou svého muže do rodinného domu – montované dřevostavby. Bydleli sice rychle, ale zcela spokojeni (byť přiznávají, že vlastní vinou) nejsou.

Jak ošetřit pohledovou část krovu

Povrchová úprava dřevěných nosných prvků interiéru je dána především celkovým řešením. Tyto prvky není třeba nutně ošetřovat proti houbám, hmyzu, plísním a podobně. Spíše je potřeba vyřešit jejich odolnost v běžném prostředí koupelen a kuchyní. Na povrchovou úpravu je možné použít jak laky, tak i oleje a vosky, pro zvýraznění celkového estetického dojmu pak používáme různá mořidla. Právě tady se s velkou výhodou používají nejčastěji tzv. pozitivní mořidla ať vosková či vodová, která přirozeně zbarví dřevo a dodají mu velmi zajímavý vzhled. O konečné volbě povrchové úpravy rozhodne také stupeň vysušení použitého dřeva. Pokud máme jistotu, že jsou trámy již suché (většinou se to týká lepených prvků), můžeme bez jakéhokoliv omezení použít i lak. Taková povrchová úprava je poměrně odolná – snadno se ošetřuje a je relativně odolná vůči vodě. Problém nastane v okamžiku, kdy se plocha trvale poškodí a musí se potom opravit.

Tuto situaci velmi dobře řeší oleje a vosky – povrch je jednoduše opravitelný, a pokud se volí vosky z vyrobené ze správných surovin, i dostatečně odolný. Nejlepších výsledků dosáhneme při kombinaci oleje a vosku – takový materiál proniká do vrchních vrstev materiálu a schne za vzniku tzv. krystalů. Natřené plochy jsou pak odolné vůči jakémukoliv druhu poškození (vlhkost, špína apod.). Tyto materiály jsou zkoušeny podle normy DIN 53160 na dětské hračky, takže nesmějí obsahovat žádné jedy. Případné praskliny v trámech můžeme, ale nemusíme opravovat. Nejlépe se k tomu hodí správkové tuhé vosky nebo anglické vosky, podle mého názoru jde však o estetickou záležitost, která je natolik originální, že by bylo škoda se jí zbavovat.

Pavel Kašpar, od roku 1995 je jednatelem společnosti Acolor, která se zabývá prodejem materiálů pro povrchové ošetření dřeva

Psáno pro časopis Dřevo&stavby 2/2010

Musí se stále ošetřovat? / Budoucnost patří dřevu / O střechách nejen zelených / Řešení (nejen) pro perfekcionistu / Pojďte dál / Letní romantika / Dekorace z přírody