REKONSTRUKCE DIVADLA REDUTA V BRNĚ

Toto spolupůsobení a hra starého a současného vytváří specifickou atmosféru, která působí součinně a kompaktně a podněcuje ke zkoumání nově vzniklých vztahů jednotlivých formálních prvků budovy.„Stavbu nevnímat jako prostý součet všech starých dochovaných a nově navržených prvků, ale zejména jako harmonický celek, pro který je nutno najít přesnou vyváženost proporční, prostorovou, barevnou, i světelnou a tím poodhalit nás všechny přesahující duchovní rozměr našeho konání. Nedochovanou historickou výzdobu nalézt transformovanou v současném výtvarném umění a takto se vrátit k historicky prověřenému spolupůsobení umění a architektury za účelem vytvoření slavnostní atmosféry.“ (Z autorské zprávy atelieru D.R.N.H.) HISTORIEObjekt divadla Reduta na Zelném trhu je považován za nejstarší divadelní budovu ve střední Evropě. Na místě dnešní stavby stála ve 14. století středověká taverna, která svou funkci plnila i přes četné přestavby až do konce 18. století. Stavební počátky dnešního domu, čitelné v jeho architektonickém organismu, se kladou do 16. století, kdy zde na půdorysu několika gotických měšťanských domů vznikl renesanční Lichtenštejnský dům s palácovými rysy. Podle zápisu v berních knihách se Reduta objevuje již v roce 1432 jako dům pánů z Lichštejna. Po roce 1560 přešla Reduta do majetku města a jejích reprezentačních místností se užívalo k vítání vzácných hostů, kteří sem zajížděli. Přestavba na městskou tavernu 1602-1605 proběhla ve vlivu pozdní renesance. Další stavební akce následovala koncem 70. let 17. století, tentokrát v duchu raného baroka. Vrcholně barokní přestavba městské taverny spojená s novostavbou divadla ve východním křídle proběhla v letech 1735 - 1736. Po požáru v roce 1785 došlo ke klasicistní obnově divadla, kterou provázela přeměna taverny na Redutu v pravém slova smyslu – vznikl nynější reprezentační sál, který v roce 1814 vymalovali italští umělci Vavřinec a Vincent Sacchetti. Jejich výmalba se však bohužel nedochovala. Nové hlavní schodiště bylo dostavěno po roce 1854 společně s dalšími drobnými úpravami. Poslední požár postihl divadlo 23. června 1870, divadlo zůstalo v troskách až do roku 1891, kdy byla postavena na místě východního křídla trojlodní tržní hala a došlo ke sjednocení průčelí do Zelného trhu. Divadelní provoz byl v budově zaveden znovu až v roce 1919 na základě projektu K. Reinhardta, který jako divadelní sál upravil někdejší redutní sál. V této podobě zůstal objekt zachován i po interiérových úpravách Bohuslava a Kamila Fuchse z let 1955 - 1957. Budova byla na počátku 90. let definitivně uzavřena z důvodů havarijního stavu. Zprávy o prvních divadelních představeních pocházejí z druhé poloviny 17. století, ještě v souvislosti s provozem městské taverny. Přestože v obecném povědomí zůstává zejména účinkování jedenáctiletého W. A. Mozarta v roce 1767, vrcholná doba rozkvětu je ohraničena letopočty 1787 a 1870. Na prknech brněnské Reduty se pak odehrálo především v první polovině 19. století vše podstatné z tehdejšího repertoáru, premiéry následovaly krátce po vídeňském uvedení, nezřídka bývaly před pražským uvedením.REKONSTRUKCERekonstrukce Reduty se uskutečnila ve složení autoského týmu, který vytvářel současné architektonické řešení - Ateliér D.R.N.H. - Antonín Novák, Petr Valenta, Radovan Smejkal a Eduard Štěrbák, ve spolupráci s Miroslavem Melenou za divadelní část a výtvarníkem Petrem Kvíčalou, který výtvarně pojal koncertní sál, kavárnu a podlahu proskleného atria.Zadáním nebylo využít celý objekt jako divadlo, ale v souvislosti s jeho historií mu navrátit i dřívější společenskou a reprezentativní funkci s možností nabídky pronajímatelných prostor v objektu.Zrekonstruovaný objekt má tedy tyto základní funkce:- Divadelní funkce (komorní scéna Národního divadla v Brně)- Společenská funkce (Redutní sál a přilehlé prostory )- Komerční funkce (prodejní pronajímatelné prostory)- Prezentační funkce (pronajímatelný salonek)- Výstavní funkce (prostor atria, přilehlé prostory)- Stravovací funkce (divadelní kavárna) Autorský tým se detailně obeznámil s historickými proměnami a funkcemi budovy a původní dispozicí jednotlivých prostor, přestože časté požáry a přestavby znesnadnili jednotnou představu o původní podobě, a maximálně využil těchto vědomostí při rekonstrukci. Redutnímu sálu navrátil jeho původní reprezentační a koncertní charakter a v návaznosti na nedochovanou pozdně barokní výmalbu jej nechal pojmout výtvarně. Divadelní scénu včetně technického a provozního zázemí umístil do východního křídla bývalé tržnice. Pro diváka zůstaly viditelné historické ocelovolitinové vazníky a prosklený světlík, které se tak staly součástí interiéru divadelního sálu a díky zatemňovacímu sytému zde bude možné provozovat například odpolední zkoušky za denního světla.Ve vítězném architektonickém návrhu tedy došlo k vytýčení nového konceptu, který byl postaven na jedné straně na obnově původních půdorysů dle dochovaných archiválií a na straně druhé řešil současné potřeby soudobou, čitelně vloženou, prostorově a materiálově přesně stanovenou formou. Navržené řešení tak respektuje památkově chráněné konstrukce a prvky. Celý proces navrhování a výstavby pak probíhal pod dohledem orgánů památkové péče.Uvnitř objektu se pozornost soustředila zejména na obnovení původního schématu fungování dispozice okolo arkádového dvora. Cesta k naplnění tohoto cíle vedla přes vybourání všech novodobých vestaveb jak ve vnitřní dispozici, tak ve dvorní části. Tím se v plné síle vyjevila logika původního řešení a vznešená monumentalita vnitřních barokních prostor. V souladu se stanovenou koncepcí se nezbytná zázemí situovala do čitelně vložených, vestavěných, opaktním sklem opláštěných kontejnerů. Světlé atrium, které je zastřešeno skleněnou střechou se stalo centrálním vstupním prostorem, společenským místem, které připravuje na vstup do dalších prostor. Z atria se vchází do kavárny, která stojí na místě původní renesanční taverny a do proskleného prostoru galerie, ve které Moravská galerie v Brně v souvislosti se zahájením provozu uspořádala výstavu objektů Mileny Dopitové.Absence očekávané dochované historické výzdoby v interiérech, pociťovaná obzvlášt silně u takto významného historického objektu, vedla (vzhledem k minimálním historickým zdrojům o její původní podobě) k úvahám o její transformaci do jiné podoby. Architekti ateliéru D.R.N.H. hledali soudobé výtvarné dílo, které by mělo určitou vazbu na barokní období. Rozhodli se pro výtvarníka Petra Kvíčalu, v jehož abstraktní liniové velkoplošné malby vidí odkaz na kdysi úzké vazby výtvarného umění a architektury. Velkoplošné malby přímo na stěnu jsou ve slavnostním Redutním sále a v kavárně. Součástí atria je ornament vepsaný přímo do teracové podlahy, a to jako organické linie z třešňového dřeva lemovaného bílou mosazí.Zrekonstruovaná Reduta má jedno podzemní podlaží, tři podlaží nadzemní a vestavbu do krovu. V prostoru pod divadelním sálem a po dvoranou jsou vložena mezipatra technického zázemí. Vertikálně je objekt propojen dvěma schodišti, dvěma výtahy a doplňkovou chráněnou únikovou cestou z prostoru hlediště do Květinářské ulice. Zadáním bylo stanoveno neřešit sklepní prostory objektu a nechat je přístupné pro případné budoucí využití. D.R.N.HAtelier byl založen roku 1990 architekty Antonínem Novákem a Petrem Valentou. Od počátku své činnosti se atelier zaměřuje na rekonstrukce a novostavby v historickém prostředí města s důrazem na kontext a genius loci daného místa. Atelier kompletně projektoval například Rekonstrukci barokního Schrattenbachova paláce na knihovnu Jiřího Mahena v Brně na Kobližné ulici, Rekonstrukci a dostavbu sportovního areálu na Kraví hoře v Brně, Rekonstrukci kaple sv. Kunhuty na lékárnu v areálu Vojenské nemocnice v Brně, budovu Dopravního podniku města Brna na ulici Novobranské (společně s atelierem RAW) nebo Rekonstrukci objektů Strojírny a Administrativy v areálu Vaňkovka. Atelier se pravidelně účastní architektonických výstav a soutěží a získal řadu ocenění. Budova Dopravního podniku města Brna byla nominována na cenu Novostavba do historického prostředí za období z let 1989-1999, tentýž objekt byl vybrán francouzsko-českou odbornou porotou k účasti na výstavě architektury v Paříži ke dnům české kultury ve Francii, stavba bazénů na Kraví hoře získala nejvyšší ocenění Grand Prix Obce architektů 2005, tituly Stavba Jihomoravského Kraje a Bazén roku a byla za Českou republiku nominována na evropskou cenu Miese van der Rohe. ZÁKLADNÍ ÚDAJE O STAVBĚ Název stavby: REKONSTRUKCE DIVADLA REDUTAMísto, adresa stavby: Brno, Zelný Trh 4Autorský tým: ing.arch.Petr Valenta, ing.arch.Antonín Novák, ing.arch.Eduard Štěrbák, ing.arch.Radovan Smejkal spolupráce: ing.arch.Klára Michálková, ing.arch.Karel SpáčilKoncepce divadelní části: Doc. Miroslav MelenaVýtvarná díla: Doc. MA. Petr Kvíčala ve spolupráci s Atelierem DRNHGenerální projektant: Atelier DRNH, v.o.s.Investor: Statutární město Brno, zastoupené primátoremUživatel: Národní divadlo BrnoNáklady: stavba - 270 mil. Kč , interiér - 16 mil. Kč, ceny bez DPHZastavěná plocha: 1.620 m2Obestavěný prostor: 26.880 m3Hlavní dodavatelé : Imos Brno a.s. - generální dodavatelA.M.O.S. Design, s.r.o. - generální dodávka interiéru Hlavní subdodavatelé: Mirror Holubice - truhlářské výrobkyZámečnictví Jiří Čípek - zámečnické výrobkyReming - zámečnické a výrobky, hliníková oknaSipral - zasklení atriaGradior group a.s.- divadelní technologieRok zpracování projektu: soutěž 2000, projekt 2000-2002Rok realizace stavby (zahájení – dokončení) : 03/2002- 09/2005V textu byly použity některé části technické zprávy ateliéru D.R.N.H.