Sborník Autorská práva v architektuře
Česká komora architektů (ČKA) vydala v září letošního roku sborník Autorská práva v architektuře. Autorsko-právní problematika se v současné době stává stále aktuálnější a nejen architekti jsou nuceni řešit přibývající právní spory. Vzhledem k tomu, že ani v České republice, ani v ostatních evropských státech dosud neexistuje dostatečný výklad sporných událostí, rozhodla se ČKA tuto mezeru zaplnit.
Česká komora architektů , 9. 10. 2009
Sborník obsahuje texty všech osmi přednášejících, kteří vystoupili na konferenci pořádané ČKA dne 3. dubna 2009 v Brně. Přední odborníci na autorskoprávní problematiku u nás i v zahraničí Jan Kříž, Jiří Plos, Jan Sapák, Ivo Telec, Winfried Bullinger (Německo), Regina Gonthier (Švýcarsko), Thomas Höhne (Rakousko), Anne-Marie Bellenger-Beaud (Francie) shrnují legislativu této oblasti v dané zemi a zároveň představují konkrétní kauzy, které se staly předměty právních sporů. Připomenuty jsou mimo jiné otázky převzetí díla v jeho jednotlivých fázích, pozměnění díla, zobrazování architektury, práva majitele a architekta, dědictví autorských práv.
Sborník je doplněn krátkým záznamem z diskuse a také vybranými ustanoveními českého autorského zákona a dalších souvisejících předpisů.
Publikace je k dispozici pro všechny autorizované architekty zdarma (v září byla všem členům rozeslána poštou), ostatní zájemci si ji mohou zakoupit v kanceláři ČKA v Praze (Josefská 34/4) i Brně (Starobrněnská 16/18) za 100 Kč (včetně DPH).
Objednávky zaslání na dobírku (100 Kč + poštovné): cka@cka.cc, tel.: 257 532 287
Ukázka z publikace
Oblast rozporů mezi autorským právem architekta a vlastnickým právem investora
Winfried Bullinger
Autorskoprávní ochrana stavitelstých děl Budova podléhá autorskoprávní ochraně, pokud je návrh výrazem individuálního tvůrčího výkonu a znatelně se odlišuje od průměrné tvorby architektů, § 2 odst. 1 č. 4, odst. 2 autorského zákona. Požadavek na stupeň individuality se u tzv. „děl stavitelství“ nestanovuje ve zvýšené míře. Účel použití a funkční určení budovy nejsou pro autorskoprávní ochranu závažné, pokud dochází k výrazu uměleckého ztvárnění. Běžné budovy, které pouze opakují repertoár známých architektonických forem a nevybočují z řady všední architektonické tvorby, naproti tomu nespadají pod ochranu.
Autorské právo osobnosti architekta a jeho meze
Ochrana proti zdeformování
§ 14 autorského zákona chrání architekta před zkreslujícími nebo deformujícími zásahy do jeho díla: „Autor má právo zakázat zdeformování nebo jiné narušení svého díla, které může ohrozit jeho oprávněné duševní nebo osobnostní zájmy u díla.“
Ochrana proti deformaci chrání architekta zejména před tím, že by investor požadoval nebo nechal provést změny, které by stavební dílo zkreslily oproti formě zamýšlené architektem. Architekt může zakázat degradující realizaci svých plánů. Předpokladem je, aby investor návrh nejprve výslovně nebo konkludentně schválil – třeba realizací stavebního projektu. V opačném případě nemá architekt nárok na to, aby bylo stavební dílo zřízeno podle jeho představ.
Změna návrhu musí mít za následek obzvláště závažný zásah do duševně-estetického celkového dojmu díla. Míra, do jaké může architekt zakázat zkreslující zásahy do stavebního díla, závisí na tom, na jaké části budovy se vztahuje autorskoprávní ochrana. Zpravidla jsou to struktury tělesa stavby a fasáda. Uvnitř budovy spadá pod autorskoprávní ochranu často pouze vstupní oblast nebo schodiště. Jednotlivé místnosti budovy většinou nejsou samostatně chráněny. Architekt proto sice zpravidla může zabránit zásahům ve vstupní oblasti, avšak nemůže ovlivnit zařízení jednotlivých místností. Pokud jsou ve veřejné plovárně v prostorách nechráněných autorským právem zřízeny zábavní bazény od jiného architekta, nemůže to architekt budovy nijak ovlivnit, i když tato zařízení podle jeho mínění celkově ruší architekturu budovy. Zřídí-li naproti tomu majitel budovy ve vstupní hale točité schodiště, může tato změna představovat narušení stavebního díla ve smyslu § 14 autorského zákona.
Pro posouzení, zda jde o zkreslující zásah, není rozhodující, zda je změna esteticky zdařilá. Je třeba přihlížet k integritě budovy z pohledu autora. Zájem integrity může být narušen zejména změnami struktury budovy, je-li porušena architektonická skladba původního návrhu a jeho estetický účinek. Také změny barevnosti, povrchové struktury a materiálů mohou mít za následek zkreslení stavebního díla. Investor nesmí např. plánovanou fasádu z přírodního kamene nahradit umělým kamenem, plánovanou plochu z pohledového betonu zatmelit a nechat barevně upravit nebo změnit barevnou skladbu plánovanou architektem, jestliže se výrazně změní estetický účinek budovy při celkovém posouzení. Dodatečné zakrytí střechy mědí nebo dodatečná změna střešních vikýřů naproti tomu nepředstavuje žádné narušení. K deformujícímu zkreslení může dojít také dodatečným umístěním velké ocelové plastiky do autorskoprávně chráněného uspořádání zahrady. Narozdíl od děl výtvarného umění jsou autorská práva osobnosti architekta silněji ve střetu se zájmy třetích stran. Je-li například během zřizování budovy zřejmé, že bude překročen plánovaný nákladový rámec, má investor nebo majitel zájem hodný zřetele, aby byly provedeny změny návrhu budovy, které ušetří náklady. Architekt však nemusí přijmout jakékoli změny ke snížení stavebních nákladů. Architekt nemusí přistoupit na hluboké změny návrhu, v jejichž důsledku by byla trvale ztracena autentičnost budovy a trvale narušena uměleckoarchitektonická koncepce.
V rámci zjišťování, zda jde o deformaci nebo zkreslení stavebního díla, které architekt není povinen strpět, je proto vždy třeba zvažovat dva protichůdné nároky. Vedle zájmů vlastníka hodných zřetele je třeba zohlednit zejména také druh a rozsah zásahu a druh a funkci stavebního díla: Zájmy vlastníka hodné zřetele spočívají třeba v takových zásazích, které jsou nutné kvůli stavebním nedostatkům, z bezpečnostních důvodů, kvůli příkazům stavebního dozoru nebo oborovým předpisům. Je však třeba zohlednit, zda se v konkrétním případě nabízejí méně pronikavá stavebně-technická řešení. Je třeba, aby architekt přistoupil na drobné odchylky, pokud jsou změny nutné kvůli účelu užívání budovy. Bude-li např. v rámci rozšiřování školy zmenšeno atriové nádvoří, takže se nepatrně sníží intenzita dopadání světla do budovy, musí na to architekt přistoupit. Stejně tak pokud investor místo plánované ploché střechy zřídí na budově stanovou střechu s velmi malým úhlem sklonu, který bude pozorovatel sotva vnímat. Estetická vylepšení z hlediska investora zpravidla nejsou hodna zřetele. Autorské právo osobnosti architekta na ochranu jeho díla před odcizujícími zákroky může být o to závažnější, jestliže stavební dílo zaujímá zvláštní umělecké postavení nebo vykazuje vysokou míru individuality. Na rozšíření rozsahu ochrany může působit i prominentní poloha stavby nebo zvláštní funkce budovy, pokud je tím dosaženo zvýšené míry pozornosti u veřejnosti. Rozestavěné Polabské filharmonii v Hamburku dvojice architektů Herzog & de Meuron bude muset být poskytnuta nepoměrně vyšší ochrana proti deformaci, než jakou může nárokovat architekt pro návrh nějaké méně originální zotavovny. Hrozí-li při realizaci stavebního projektu, že bude překročen rámec stavebních nákladů a jsou-li nutné změny návrhu, které by ušetřily náklady, platí pro fázi změny plánu příkaz vzájemného braní ohledů („Fair Play“). V rámci zvažování protichůdných nároků, zda je architekt povinen strpět zásahy investora do svého díla, proto může být přihlédnuto i k ochotě stran ke spolupráci. Ochrana proti změnám. I když v konkrétním případě není dosaženo stupně deformačního zkreslení ve smyslu § 14 autorského zákona, podléhá dodatečná změna nebo odchylné provedení autorskoprávně chráněného návrhu budovy zásadně výhradě souhlasu architekta, § 39 odst. 1 autorského zákona: „Držitel práva užívání nesmí dílo … měnit, není-li sjednáno něco jiného“. Autorské právo osobnosti architekta na ochranu jeho díla před změnami má však přece své meze v zájmech vlastníka, zejména v zájmech investora, § 39 odst. 2 autorského zákona: „Změny díla … k nimž autor nemůže v dobré víře odepřít svůj souhlas, jsou přípustné“. V konkrétním případě je opět třeba zvažovat zájmy. Změny, které se jen drobně odlišují od originálu, je zpravidla třeba přijmout. Pokud není v důsledku změn znatelně zdeformován celkový dojem stavebního díla, prosazuje se v případě pochybnosti zájem vlastníka.
