Úprava okolí Divalda J. K. Tyla

Nové zásahy v historickém kontextu

Budova Velkého divadla byla postavena v novorenesančním stylu v letech 1897–1902 dle návrhu architekta Antonína Balšánka a je významnou kulturní památkou města. Proto se i při návrhu úprav jejího muselo postupovat velice citlivě.

Hlavním principem návrhu úprav bylo dle projekční kanceláře KB Král s.r.o. obnovení historických, urbanistických a architektonických principů místa, které je nedílnou částí centra města. Snahou autorů bylo zároveň smysluplně reagovat na současný stav místa a jeho okolí, který je odlišný od doby vzniku Divadla a městských sadů. Účelem celé obnovy bylo vnést do místa nové hodnoty, které budou reagovat na současné potřeby divadla a zhodnotí aktuální možnosti daného místa tak, aby se zvýšila kvalita prostředí pro místní obyvatele.

Hlavním předmětem obnovy byla úprava parteru v okolí Divadla J. K.Tyla v částech sadů Pětatřicátníků a Smetanových sadů. Základním smyslem navržených úprav bylo zhodnocení prostoru, který je dnes prostorově i půdorysně rozbitý a nečleněný. Dalším bodem bylo v návaznosti na vnější úpravy parteru zhodnotit suterénní zázemí divadla J. K. Tyla, a sice zvětšením současných suterénních prostor pro umístění předprodeje divadla a vytvoření kavárny na střeše přístavby. (Projekt kavárny byl v rámci projektu zpracován, ale v tuto chvíli odložen na dobu budoucí.)

Nový parter

V rámci obnovy bylo nutné primárně vyčistit prostor sadů od současných zídek, opěrek a vyvýšených keřových záhonů, které místo charakterizují jako „nepřehlednou zarostlou džungli.“ Součástí návrhu bylo i navržení objektu kavárny, která by se měla stát jednou z prostorových dominant a zajistit tak ucelené vnímání místa. Významným novým prvkem prostoru se stal památník generála Pattona. Dalším krokem v úpravě parkových ploch byla záměna současného terénního schodište za svažitou cestu.

Nová tvář přístavby

Původní architektonický výraz spojující jednoduchou přízemní podélnou hmotu s nenápadnou kamennou fasádou plně odrážel funkční náplň, a sice technickou část zázemí divadla. Původní kamenný obklad přístavby divadelního zázemí z 80. let byl nahrazen vláknocementovými fasádními deskami. Nový vzhled fasády ctí původní záměr, jenž má podtrhnout charakter budovy v kontextu s okolním terénem i samotnou budovou divadla. Tato provozní část tak představuje v podstatě „sokl“ a její vzhled má tento dojem umocňovat a také kompozičně jasně oddělit budovu zázemí od historického divadla. Autoři proto zvolili kombinaci dvou odstínů šedé barvy a rovněž horizontální rastr obkladových desek Cembrit Zenit, který podporuje přízemní podélný charakter budovy. Specifickou vlastností těchto fasádních desek je kombinace probarveného jádra neprůhledné barvy na povrchu, čímž je dosaženo dlouhodobé stálosti odstínů.Celkovému zlepšení vzhledu budovy rovněž výrazně napomohlo nové rastrování okenních výplní.

Divákům vstříc

Díky vyčištění okolí divadla a novým parkovým úpravám s jasně vymezenými plochami trávníků a komunikací získala budova divadla včetně přístavby okolí odpovídající své náplni. Architektonicky zpracovaný přehledný parter zve návštěvníky k posezení. Přístavba v moderním duchu s pokladnou umístěnou na svém nároží rovněž napomáhá přístupu potenciálních návštěvníků divadla. V době, kdy se tradiční divadla snaží najít alternativní cesty k získání diváků napříč generacemi, jsou i tyto kroky jednou z cest, jak být lidem blíž.

Generální partner
Hlavní partneři