Galerie Jaroslava Fragnera vystavuje desítky kaplí. Nabízejí ztišení v hektickém adventním období

Datum konání: 18.12.2015, 11:00 - 07.02.2016, 19:00

Čtvrtek, 17. Prosinec 2015 - 16:14
| Napsal: | Zdroj: Tisková zpráva

Na tři desítky kaplí, kostelů a drobných staveb až do 7. února představuje pražská Galerie Jaroslava Fragnera na výstavě s názvem Sakrální prostor. Podobně jako známé chrámy z období gotiky nebo barokní kostely dokážou i současné realizace zpomalit a ztišit návštěvníky-pozorovatele. Tvůrcům však často stačí jen minimalistické prostředky a – světlo. Současná sakrální architektura nepotřebuje být okázalá navenek. To podstatné se odehrává uvnitř.

Sanaksenaho Architects, Kaple ekumenického umění sv. Jindřicha - foto © Jussi Tiainen
Fotoalbum: 

Nekonečnost ztvárněná kompozicí obkladového kamene. Zúžený průhled k nebesům. Kontemplace propojením vnitřního prostoru a okolní přírody. Světlo pronikající do očí a mysli účastníků mše... Pod působivými realizacemi jsou podepsáni známí evropští architekti jako Mario Botta, Peter Zumthor, Fernando Menis anebo studio Marte.Marte. Českou republiku reprezentují (často cenami ověnčené) objekty ateliérů Kuba & Pilař architekti či Kamil Mrva Architects. Trojice kurátorů Dan Merta, Filip Šenk a Jakub Fišer vybrala kaple a kostely postavené za poslední čtvrstoletí po celé Evropě. A přibližuje je prostřednictvím modelů, fotografií a videoprojekcí.

„Chtěli jsme v období kolem Vánoc nabídnout protiváhu všudypřítomné komerci, která rozostřuje a bagatelizuje původní duchovní rozměr těchto svátků. Věříme, že prostřednictvím námi vybraných sakrálních objektů se návštěvníci dotknou podstaty Vánoc mnohem intenzivněji. Navíc je velmi zajímavé zjištění, že i když se za uplynulá staletí měnily styly i materiály, pro řadu architektů zůstává hlavní matérií u tohoto typu staveb světlo,“ říká Dan Merta, kurátor a ředitel Galerie Jaroslava Fragnera.

Známý kritik a teoretik architektury Kenneth Frampton se kdysi ostře vymezil vůči přílišné spektakularitě části současné architektury. Poukázal na přebujelou plastičnost, která se nepropisovala do vnitřního prostoru. A pro běžného uživatele byla nepřehledná, matoucí. V rámci debaty o soudobé architektuře podrobil kritice ty stavby, jejichž tvůrce více zajímá mediální prezentace a nikoliv artikulace prostoru a jeho funkčnost.

Realizace kaplí a dalších staveb s duchovním nábojem, které soustředí výstava Sakrální prostor, si na nezájem médií povětšinou nemohou stěžovat. A přesto se jejich tvůrci vydali opačným směrem než Framptonem odmítaný tzv. Bilbao efekt (dle muzea v Bilbau od Franka Gehryho). Je to právě interiér, který promlouvá k pravidelným či nahodilým návštěvníkům nejsilněji.

Na výstavě Sakrální prostor se potkávají skutečné hvězdy evropské architektury s autory, jejichž jména mnozí návštěvníci uslyší možná poprvé. Spojuje je až scénografická práce se světlem, obvykle přirozeným, přímým nebo nahlíženým prostřednictvím krajiny. A dopad světla na zvolený materiál a jeho kompozici tak, aby byl uživatel vybídnut k emočnímu prožitku navštíveného prostoru.

„Přítomná nedosažitelnost světla je základní zkušeností něčeho, co překračuje rozměr lidské existence. I proto většina představených kaplí v nás vyvolává záchvěv nekonečna či závrať ze síly prostoru. Skýtají moment jedinečnosti bez ohledu na to, zda architekti byli inovativní ve formě stavby nebo v užitém materiálu,“ vysvětluje kurátorský záměr jeden ze spolutvůrců výstavy Sakrální prostor Filip Šenk.

Na návštěvníky Galerie Jaroslava Fragnera čeká na třicet kaplí, třicítka rukopisů a platforem k rozjímání. Cukrowicz Nachbaur architekten v horské kapli v rakouském Andelsbuchu nebo Localarchitecture & Danilo Mondada v provizorní kapli pro diakonii v St. Loup ve Švýcarsku obložili cestu k duchovní zkušenosti dřevem v téměř plastických kompozicích. Až gotické principy se zřetelným vyústěním v nekonečnosti je možné seznat v Kapli ekumenického umění sv. Jindřicha ve finském Turku od Sanaksenaho Architects.

Naopak Fernando Menis v kostele sv. Vykupitele na Tenerife či Ao-architekten v Horské kapli na rakouském Stubaier Gletscher upřednostnili strohý, materializovaný beton. Ostře vymezuje duchovní prostor a nabízí plochu pro světelnou hru. K symbolické dokonalosti je spojení syrového, hrubého materiálu a slunečních paprsků dovedeno v Pohřební kapli realizované dle návrhu Marte.Marte v rakouském Batschuns. Světelný pruh zde tvoří neoblomnou hranici mezi životem a smrtí.

„Nezastíráme, že někteří architekti vytvořili světelný spektákl, divadlo pro oči. Jiní pojali práci s duchovním prostorem metafyzicky, maximálně úsporně až minimalisticky. Spojnicí je fakt, že uživatel nemůže zůstat netečný. A výsledek jej přímo vybízí k dialogu, v ideálním případě i tomu vnitřnímu, uvnitř jej samotného,“ dodává Dan Merta.

Více na www.gjf.cz.