Dát zanedbaným budovám smysl

Pátek, 12. Květen 2017 - 0:00
| Napsal:

Kavárna co hledá jméno, Vnitroblock nebo taneční studio Alta. Tyto tři a mnohé další projekty spojuje jedna věc: konverze bývalých industriálních prostor na centra setkávání, kavárenství a kultury. Kdysi opuštěné industriální objekty a haly, které vznikaly  na území Česka převážně v 19. a počátkem 20. století, dnes zažívají velký boom. Zajímají se o ně divadelní a taneční soubory, podnikatelé, ale i nezávislé inciativy, kteří se prostě nechtějí dívat na to, jak velký odkaz z dob průmyslové revoluce bez pozornosti chátrá.

Duo Lukáš Žďárský, Jakub Zajíc, křižovatka Vnitroblocku © Vnitroblock
Fotoalbum: 
Katalogový list: 
Země Česká republika
Město Prague

Renovace a rekonstrukce někdejších hal a továren se stává čím dál oblíbenější. „Proč jsou industriální stavby oblíbené, je logické – jsou velmi otevřené, hodně se tam toho vejde a díky tomu tam může člověk umístit cokoliv. Divadlo, taneční sál nebo kavárnu,“ vysvětluje architekt Petr Kučera. Existuje dokonce iniciativa, která přesně takovéto objekty a další prázdné domy mapuje po celé republice. Sbírá o nich data a informuje o tom, kdo je vlastní nebo jak to v nich vypadá.

Zástupce iniciativy s jasným názvem Prázdné domy Petr Zeman upozorňuje i na nevratný osud některých z nich. „Například opravny v Bubnech byly zbořeny zbytečně. Prý se tam mělo stavět, ale to se stane až za několik let,“ říká. Právě podobné objekty, které jsou k dispozici jen na omezenou dobu, se snaží využít duo Lukáš Ždárský a Jakub Zajíc. Ti stojí za projekty Radlická kulturní sportovna nebo Kavárna co hledá jméno na Smíchově. Na starých budovách je baví autentičnost, kterou se snaží i přes úpravy daných prostor zachovávat. „Když majitel nemá s budovou žádné plány, není těžké ho přemluvit, aby nám objekt svěřil," vysvětl Žďárský na přednášce o kulturních prostorech v industriálních budovách při pražském Aprílesu, který se konal koncem dubna. Zároveň dodal, že třeba zanedbanou Radlickou vyklízeli a upravovali tři čtvrtě roku z vlastních peněz a ve volném čase.

Od reprezentačního objektu k barabizně

Architekt Petr Kučera také připomíná minulost dnes už zašlých staveb. „Továrny dříve platily za reprezentační budovy, dávaly se na pohlednice,“ říká a dodává, že proto jim často nechyběly zdobené brány. Takové objekty vznikaly především na území dnešního Karlína a Smíchova, tehdy platící za periferie hlavního města. Ze spousty z nich se staly komerční objekty. Takový byl třeba osud bývalé Tatry Smíchov – dnes obchodního centra Nový Smíchov. Dnes si můžeme všimnout jen ponechané průčelní zdi.

Podobný osud potkal spoustu českých pivovarů. Z toho v Holešovicích se staly administrativní prostory vydavatelství CNC media, využití tedy našel. Holešovice jsou koneckonců dalším z míst plných prázdných industriálních prostor, kam se často iniciativy podobné Žďárskému se Zajícem uchylují. Svědčí o tom třeba Pražská (Holešovická) tržnice, kde lze nalézt taneční studio Alta, nebo Jatka 78, ve kterých sídlí oblíbený Cirk La Putyka. Dříve v nich přitom sídlila Ústřední jatka královského města Prahy.

Český majitel, zahraniční podnikatel nebo město Praha

Majiteli objektů, ve kterých dočasná kulturní centra sídlí, ale nejsou jen soukromé osoby. V případě většiny technických budov v Holešovicích nebo právě v případě Kavárny co hledá jméno je vlastníkem město Praha. „Město je ochotné, ale pomalé. Veškeré vyřizování trvá dlouho. Zároveň se všichni zastupitelé bojí, že je politická opozice nařkne z toho, že si z pronájmu prostor na kulturní účely sami vydělávají peníze,“ vysvětluje přístup Prahy Žďárský. Přes všechny nesnáze ale počet kulturních center v industriálních budovách stoupá. Zejména v Holešovicích, kde je nevyužitých technických budov mnoho.

„Většinu lidí, kteří by se do spuštění takového projektu chtěli pustit, ale odradí to, jak dlouho celý proces trvá. Nebo že smlouvu nedostanou na dýl než dva tři roky. Na kulturu ale lidé slyší, nám to zatím pokaždé vyšlo,“ vysvětluje Žďárský. Přesto je Radlická kulturní sportovna v současné době zavřená, Kavárnu co hledá jméno čeká na podzim pravděpodobně podobný osud. Tedy pokud město nerozhodne jinak. Vnitroblock, který duo spustilo na jaře letošního roku, nabízí krom kavárny a designového obchůdku s českými a slovenskými výroky i promítací nebo taneční sál. To vše se ale teprve připravuje. Samotný projekt Vnitroblock potom vznikl znovuoživením prostor mezi dvěma ulicemi – Tusarskou a Dělnickou.

A přitom chtějí Ždárský se Zajícem zachovat původní rysy zapomenuté stavby i s jejím industriálním nádechem: místo okna zůstala ve zdi díra, ponechány byly i železné trámy, původní atmosféra se prostě zachovává se vším všudy – a zároveň s přidanou hodnotou. I z bývalých industriálních prostor, které byly léta zanedbávané, se totiž dá vytvořit místo, kde lidé chtějí trávit svůj volný čas.