Návrh výstavy Němci v Čechách

Pondělí, 31. Říjen 2011 - 1:00
| Napsal:

V soutěži na expozici Němců v českých zemích zvítězil v červnu tohoto roku ateliér Projektil architekti. Podívejte se, jaký koncept zvolili a jakým směrem se jejich myšlenky ubírají.

Fotoalbum: 
Katalogový list: 
Autor Roman Brychta, Petr Lešek, Zuzana Brychtová, Jana Delafontaine, Jean-Marie Delafontaine
Ateliér Projektil architekti, KULTIVAR - grafické studio
Světadíl Evropa
Země Česká republika
Město Ústí nad Labem
Datum projektu 2011

 MOTTO: „Ich liebe Dich“

Architektonické řešení

Při návrhu koncepce expozice výstavy jsme vycházeli ze dvou základních faktů: Ústí nad Labem je bývalým významným centrem českých Němců a výstava je situována do objektu zprvu německé, posléze české školy. Již samotný fakt, že se v těchto prostorách učilo jak německy tak česky, v závislosti na tom, na čí straně stála historie , je pro nás velmi důležitý. Němci i Češi seděli ve stejných lavicích, připravovali se ve stejných sborovnách. Padaly zde pochvaly i tresty, intrikařilo se, o přestávkách se po chodbách honili obě národnosti. Samotná stavba je reálným místem dějin Čechů a Němců. Prostory, ve kterých má být instalována výstava Němců v Čechách, jsou tak samostatným exponátem. Stěny místností zažily a uchovaly historii vztahů. Mají uši. Mohly by vyprávět.
Rozhodli jsme se proto nedotýkat se fyzicky těchto stěn. Vlastní expozice bude instalována v prostoru místností v samostatných objektech nebo jako otevřená volná instalace. Stěn se dotýkáme pouze světlem jako pojítkem mezi současností a historií. V jednotlivých kapitolách tak budou na zeď promítány dochované archivní fotografie či filmy. Hlavní úvodní text ke kapitolám místností je jemně natupován na stěny.

Grafické řešení

Grafika expozice a vizuální komunikace muzea a sdružení Collegium Bohemicum jsou velmi úzce provázány. Celkový koncept architektonicko-výtvarného řešení muzea, budova bývalé školy jako exponát, se v grafickém řešení a vizuální komunikaci projevuje v několika rovinách.

1) Písmo - Rukou psané písmo inspirované žákovským čmáráním po lavicích či zdech. V expozici je uplatněno na zdech chodeb, které mají působit odlehčeným dojmem a poskytovat pouze základní informace. Celkové optické vyznění sloupců textů bude vytvářet rytmickou hru, dráždivě lehce odlišnou pro oba jazyky. Stejná hra se uplatňuje ve vizuálním stylu.
2) Název muzea a logotypy - Název muzea je jednoduchý a natolik zajímavý, že se návštěvníkům vryje hluboko do paměti. „ Ich liebe dich“ je jedním z takových možných názvů. Reprezentuje kladný vztah jednoho k druhému. Ať je to Němec, Rakušák, Čech či Ital se sudetskými předky. Napsán neohrabaným rukopisem ztrácí něco ze své politické patetičnosti (obnovovaný vztah k odcizenému národu, lásku k vlasti...) a s příjemnou lehkostí odkazuje i ke studentským láskám.
V druhé variantě představujeme dvě samostatné značky, zvlášť pro muzeum a zvlášť pro sdružení, které spojuje jednotný grafický styl - kresba (název muzea, hranice) a písmo. Hledání tvaru (kresba rukou) hranic Českých zemí zároveň symbolizuje jejich proměny v čase a může se jim více či méně reálně přibližovat. K názvu sdružení "Collegium Bohemicum" je možné doplňovat přípony dle potřeby, například "Knihovna".
3) Dárkové předměty apod... - Pro vizuální komunikaci, reklamu, dárkové předměty atd... navrhujeme využít germanismy, jako symbolu stále živé stopy po našich dřívějších sousedech (edukativní přínos). Některé - ty nespisovné, mohou být uličnicky nevázané a humorné, jiné, jako například taška, či sáček, mohou překvapit.

Zdůvodnění základních specifických částí zvoleného řešení

Jsme přesvědčení, že úvodní místnost nemá být místnost plná exponátů, předmětů, které pohltí přicházejícího návštěvníka. Je důležité hlavně z pohledu cílové skupina expozice (školní mládež), vytvořit kvalitní vizuálně - informativní vstup do expozice. Tento záměr docilujeme vtipnou, propracovanou a nedlouhou projekcí - filmem. Pro skloubení projekce s požadavkem vystavení takového množství exponátu jsme našli vhodnou moderní technologii, kdy v čase dle scénáře měníme vitrínu s předměty na neprůhlednou promítací stěnu. Obé se vtipně doplňuje (předměty umístěné ve vitríně se objevují také ve filmu).

Závěr

Identita místa, do níž byla expozice situována, by neměla být potlačena či zdvojována novou, expandující identitou výstavy. Proto se snažíme informace a dojem z expozice zprostředkovávat v souladu s kontextem bývalé školní budovy jednoduchými a někdy i rafinovanými/interaktivními architektonicko-výtvarnými prostředky. Zatahujeme návštěvníka aktivně do historie. Respektujeme kontext místa a jeho genia loci, který se zde v průběhu 20.století změnil v lieu de mémoire.