Architektura / občanské stavby

Švýcarští architekti Christ & Gantenbein propojili nové muzeum umění v Basileji s historickou budovou

Rušná křižovatka v centru švýcarské Basileje je již třetím rokem svědkem zajímavého dialogu. Do její blízkosti totiž architekti z místního ateliéru Christ & Gantenbein umístili novou budovu Muzea umění, která rozšířila stávající výstavní plochy 80 let starého objektu stojícího na druhé straně ulice. Historická budova se architektům stala inspirací, jíž však transformovali do řeči současné architektury a navrhli tak impozantní minimalistickou stavbu zahalenou do pláště z drobného lícového zdiva.

Tereza Hůrská , 18. 11. 2019

Většinu severní hranice Švýcarska tvoří Rýn – jedna z nejdelších řek starého kontinentu. Než opustí tento západoevropský stát, proteče ještě jedním z jeho významných center, městem Basilej, nacházejícím se v nejsevernějším cípu země v těsné blízkosti Francie i Německa. Stejně jako u spousty jiných měst ležících při vodních tocích, i zde v Basileji sehrála řeka zásadní roli při vývoji města a právě na březích Rýna byste tak našli historické centrum s množstvím významných institucí a památek.  

Mezi ně se řadí například také zdejší Muzeum umění umístěné na levém břehu řeky nedaleko rušného mostu Wettsteinbrücke. Historie basilejského Kunstmusea se začala psát v polovině třicátých let minulého století, kdy vznikla jeho hlavní budova postavená podle návrhů tehdejšího místního architekta Rudolfa Christa a jeho stuttgartského kolegy Paula Bonatzy. Ti v duchu konzervativního modernismu postavili půdorysně rozsáhlou budovu, kterou směrem k třídě St. Alban – Graben otevřeli historizujícím arkádovým podloubím. Bezmála 50 let poté se muzeum rozšířilo o další objekt, který však své místo našel o několik ulic blíže k Rýnu a se starou budovou tak netvoří jasně ucelený komplex.  

S postupem času ale začala tato basilejská instituce pociťovat absenci adekvátního prostoru, který by mohla věnovat expozicím současného umění. Proto v roce 2016, tedy přesně 80 let od dokončení prvního z objektů, vyrostla v jeho přímém sousedství nová, a zatím poslední, muzejní budova, za jejímž designem stojí opět místní architekti. Pro studio Christ & Gantenbein, které v té době mělo za sebou již několik zásahů do prostředí Basileje (lávka Birkopfsteg či kavárna Elisabethen Park Café), to byla bezpochyby velká výzva, neboť ve stejné době pracovalo na podobné zakázce v Curychu. A právě tyto dva projekty – tedy basilejské umělecké museum a Švýcarské národní muzeum v Curychu – jasně upevnily postavení a odbornost studia v oblasti tvorby výstavních prostor.  

Muzeum umění v Basileji, Christ & Gantenbein © Stefano Graziani

 

INSPIRACE HISTORIÍ V SOUČASNÉM PŘEKLADU 

Nová budova Kunstmusea na první pohled představuje typický příklad současných chrámů umění. Tvarově, barevně i materiálově minimalistický objekt s okenními otvory, které nic neprozrazují o vnitřním dění, tak trochu zdrženlivý a tajemný, ale přece (nebo snad právě proto) lákající k prozkoumání. I tak by se dal charakterizovat robustní, monoliticky působící objekt, který Christ & Gantenbein umístili do prostředí rušné městské křižovatky. Již ne tak evidentní je ale přidaná hodnota, s níž architekti k tvorbě muzea přistupovali. Svou inspiraci našli v přes ulici stojící hlavní budově a v návrhu novostavby tak uplatnili několik klasických architektonických principů. 

Jedním z nich je například „trojdělení“ fasády, kterého je však v případě nové budovy dosaženo ne plastickým členěním, ale pouhým kolorováním samonosného fasádního obkladu. Ten je tvořen z pouze několik centimetrů vysokých lícových cihel různých odstínů, řazených do výrazně horizontálních pásů. Šedých tónů cihel bylo dosaženo chemickým procesem, přesněji řečeno pak extrahováním původních žlutých a červených pigmentů za pomoci dusíku. Fasáda pak zahrnuje další z tradičních archaických prvků, a to vlys, který je v případě tohoto projektu opět náležitě převeden do jazyka současné architektury. Tvoří jej totiž kombinace drážek v lícovém zdivu společně s LED pásky instalovanými pod něj, které na fasádě umožňují vznik svítících nápisů informujících o právě probíhajících výstavách. 

Odstíny šedi uplatněné na fasádě muzea se propisují i do řešení interiéru. Nositelem neutrálního odstínu zde již nejsou cihly, ale žilkovaný mramor a drsná škrábaná omítka uplatněné v komunikačních prostorách, které opět odkazují k řešení vnitřního prostředí historického objektu. Tmavě šedý mramor zde však navíc doplňuje pozinkovaný obklad, který, ač ve vztahu k použitému kamenu kontrastní, přispívá k dotvoření harmonického a nadčasového charakteru prostoru. 

NEVIDITELNÉ PROPOJENÍ 

Vedle uplatnění podobných architektonických principů a sdílení faktu, že obě budovy pocházejí z dílen místních studií, spojuje starou a novou budovu i pouto fyzické. Pouhým kolemjdoucím však propojení objektů zůstává ukryto, neboť se nachází pod zemí. Nové muzeum komunikuje s jeho o osmdesát let starším „sourozencem“ skrze prostorný otevřený podchod, který v místě nové budovy přechází do multifunkčního prostoru foyer, jež funguje jako komunikační hala, galerie či příležitostné auditorium. V tomto místě také začíná monumentální, minimalistické schodiště prostupující napříč celým muzeem, do jehož prostoru dopadá sluneční světlo přiváděné kruhovým střešním světlíkem. 

Jak sami architekti tvrdí, jejich záměrem nebylo navrhnout kopii staré budovy či pouze opakovat osvědčené architektonické a typologické principy, což také potvrdili jasně soudobým přístupem k tvorbě. Decentním nakládáním s inspirací dokázali mezi hmotami vytvořit vyvážený dialog, který zřetelně informuje o poslání jednotlivých budov. Historické sbírky v budově staré, současné muzeum pro umění současné.

 

Muzeum umění v Basileji, Christ & Gantenbein © Stefano Graziani

 

Tento projekt byl vybrán mezi nominované projekty mezinárodní soutěžní přehlídky Winerberger Brick Award 2018, kterou pořádá největší výrobce cihel na světě, společnost Wienerberger. Soutěžní přehlídka s více než desetiletou tradicí se koná každé dva roky a oceňuje nejlepší příklady používání cihel v architektuře. Díky svému nezávislému charakteru se do soutěže mohou přihlašovat také projekty, které nevyužívají produkty společnosti Wienerberger. Další ročník soutěže proběhne v roce 2020.

Klíčová slova:

Švýcarsko Brick Award zdivo muzeum

Mohlo by vás zajímat

Generální partner
Hlavní partneři