Muzeum Mercedes-Benz

Pátek, 2. Listopad 2007 - 0:40
| Napsal:
Dnešní svět se vyznačuje nestálostí, vše podléhá neustálé změně a někteří sociologové charakterizují dobu jako tekutou. Lidé se přesouvají z místa na místo, zboží je denně transportováno ze všech a do všech koutů světa, data jsou neustále v pohybu a stálé a dříve „solidní“ se stává těkavé a pohyblivé. Pod vlivem těchto skutečností byla realizována na kraji Stuttgartu budova, která měla zhmotňovat pohyb. Dle soutěže konané v roce 2001 realizovala kancelář UN Studio muzeum automobilů Mercedes-Benz.

KonceptBen van Berkel v tomto objektu, který se nedá klasifikovat podle tradičních pojmů architektury jako je symetrie, hierarchizace nebo archetypy, zhmotnil myšlenky, které sahají do doby, kdy vedl Diploma Unit 4 na Architectural Association a které později zdokumentoval v knize Move. Muzeum obsahuje legendu automobilů a ukazuje ji v hmotných i nehmotných souvislostech, vstřebává charakter místa, který je vlastně mezi dálnicí přivádějící denně do centra města a zase zpět stovky rychle se pohybujících aut, fotbalového stadionu VFB Stuttgart s 54000 místy a zkušební dráhou pro automobily. Prostory a funkce se prolínají v několika úrovních již v dané lokalitě a to se také odehrává v muzeu samotném. Spíše vtipné se jeví přirovnání nového objektu k obrovským válcovým kontejnerům na tekutý plyn, které stávaly na dnes rekultivovaném místě a bývaly tak místními dominantami. Snaha o navržení fluidního prostoru spíše odpovídá Berkelově oblíbenému tématu hybridizace.
Jestliže připustíme termín „hybridní forma“, která byla inspirována pohybem, rozhodně můžeme uvést, že se jedná o spojení stroje, nádoby na nehmotné dědictví a místa pro zábavu a volný čas. Dle autorů si koncept bere za příklad stavby Guggenheim New York (F.L. Wright, 1959), Národní galerie Berlín (M. van der Rohe, 1968), Centre Pompidou Paříž (R. Piano, R. Rogers, 1977). Výsledkem je komplexní geometrie, která umožňuje návštěvníkovi vnímat exponáty ze všech možných úhlů a výšek a přirozeně ho vede všemi částmi muzea a tím historií značky.

Ze zvýšeného prostranství je návštěvník uveden do atria, kde jsou po překonání kontrolního bodu skupinky lidí vyvezeny do poslední galerie, kde začíná prohlídka ve spádu kontinuální nestejně široké spirály. Všechny exponáty se odehrávají vlastně přímo na rampě, která sestupuje zpět do vstupního podlaží. Rampa není tedy hladká a kontinuální jako v případě newyorského „Guggenheima“, ale zalamováním sleduje potřeby výstavních prostor a zároveň tak tvoří tektoniku objektu. Jelikož vystavená auta nejsou jediným účelem muzea, je vytvořen prostor pro ostatní aspekty expozice tím, že se rampa obrací dovnitř, skládá se přes sebe a umožňuje tak vizuální kontakt s exteriérem i interiérem a v dalších úrovních propojuje události dané doby. Vznikají tak průhledy na elegantní křivky fotbalového stadionu, kopce porostlé vinnou révou i na pohybující se auta na dálnici. Ve zdánlivě nekonečném prostoru je usnadněna orientace kontrolováním pozice ve vztahu ke vstupnímu podlaží v atriu. Fluidní prostor měnící se svou výškou, šířkou i materiály začíná prvními technickými pokusy vynálezců Daimlera a Benze a končí na jedné úrovni níže než vstup do budovy náhledem do vývojové dílny automobilů koncernu Daimler. Muzeum je přímo napojeno na výstavní a prodejní prostory Mercedes.

Komplexní počítačový modelPrvotní myšlenky směřující k tektonickému vyjádření vedly přes experimenty se zakřivenými plochami přecházející plynule v rub i líc. Podobný princip byl již sledován v konceptu na Mobius House od téhož ateliéru na principu Mobiového proužku. V procesu návrhu se v ateliéru testovaly výseky muzea fyzickými pracovními modely, které umožňovali kontrolu nad zamýšlenou hmotou, ale pro projekt již bylo třeba vytvořit model digitální, který by obsahoval všechna potřebná data pro projekt i k následné koordinaci během výstavby. Proto bylo třeba sestavit počítačový model, který bude natolik robustní, že snese zásahy ze strany klienta, přizvaných odborníků i architekta. Tento způsob projektování je nyní sledován více ateliéry za pomocí moderních programů a zásuvných plug-inů a skriptů. Pro tento projekt se spojilo UN Studio s odborníkem na geometrii Arnoldem Walzem a byl vyroben parametrický 3d „mateřský model“.


  • 3d "mateřský model"
  • Výsek z digitálního modelu – plášť budovy
  • Půdorys muzea
  • Křivky kontrolující hmotuTento model kontrolovaný cca 100 parametry umožňoval návrh a změnu nejen tvaru, ale i vnitřního uspořádání prostor muzea a technických jader. Přesný digitální model umožňoval přesné umístění a rozvržení 6500 nestejných kusů skleněných fasádních výplní, lokalizaci světel a sprinklerů a jiného technického vedení na dvojitě zakřivených plochách a ve vnitřních prostorech konstrukce. Kontrola geometrie parametry umožnila měnit rozměry budovy a najít optimální „střih“ pro kovový obklad exteriéru a desky bednění konstrukce. Změna hodnot ve skriptu umožnila například zvětšení objemu budovy z důvodu jiného průměru odtokového kanálku pod fasádními panely, které už měly rozmyšlený průběh švů po fasádě. Exteriér muzea je řešen ze dvou materiálů: skla a kovu. Rovinné tabule skla byly nařezány do nepravidelných tvarů, aby co nejvíce respektovaly dynamické nepravidelné tvary budovy. Kovový obklad i sklo jsou dále ornamentálně pojednány dle dalšího principu, což dodává další stupeň komplexnosti do návrhu a realizace. Plech je perforován na místech, kde byl potřeba výdech a nasávání ventilace. Potisk skla reflektoval natočení ke světovým stranám a byl navržen dle analýz zohledňujících vztah k okolnímu prostředí.

    KonstrukceI když hlavním tématem je expozice, každý návštěvník je vystaven expresívnímu vyjádření hmoty, ve které se nachází a která ho přirozeně navádí expozicí. Možná málokdo si uvědomí, že prostor je vlastně bez viditelných podpor a že strop přecházející ve stěny jader je s ocelovými nosníky na fasádě jediným konstrukčním principem od suterénu po střechu domu. Stropy odpovídají svými rozměry polím dálničního viaduktu a jsou také podobně staticky řešeny. Rozpony do délkách kolem 30 metrů jsou řešeny tím, že 3 vertikální jádra stabilizují konstrukce a rampy slouží jako mohutné nosníky o obdélníkovém průřezu spojující patra a rozkládají zatížení do jader a nosné fasády. Statické schéma vzniklo ve spolupráci UN Studia s týmem Prof. Sobka a jeho firmy 3e.


  • Zakřivená hmota monolitického železobetonu
  • Bednění
  • Detail kovového obkladuRovinná železobetonová výplň mezi rampami a nosnými jádry je uprostřed odlehčena ocelovou konstrukcí. Transparentní fasáda je přímo zapojena do statického schématu tím, že její neidentické „trojcípé“ ocelové sloupy přenášejí zatížení a ohybové momenty z okraje cirkulační rampy, která sleduje program expozice. Zajímavé momenty, které byly testovány modelem 1:1 jsou přechody stropní konstrukce do stěn objektu. Vizuálně velice atraktivní prvek interiéru ponechaný v surové formě pohledového betonu je prostorově řešen velice elegantně tak, že nikde nedochází k mrtvým nevyužitelným místům o malých úhlech. Přesto není nikde násilně přerušena kontinuita a fluidnost prostoru. Geometrie těchto výkrutů je také produkt komplexního počítačového modelu a jeho následné racionalizace do výkresů bednění. Betonová konstrukce je založena na železobetonové desce.

    IkonaJe jasné, že se firma Daimler připojila k investorům, kteří financují bombastický architektonický počin, ale nejedná se zde úplně o odtržení hmoty od funkce. Nedošlo zde k samostatné hmotě skořápky a k náplni, která může být jakákoliv. Naopak, návštěvník je v roli diváka, kterému se dostává různých zážitků z vystavených exponátů a smysl expozice je koncipován jednoznačně a přehledně bez množství místností a nepřehledných zákoutí. Snaha ukázat automobily a techniku ze všech možných úhlů byla dokonale zvládnuta právě tím, že hmota domu již v sobě tyto aspekty obsahuje.

    Nesporný vklad je také v použití počítačových technik známých z leteckého a lodního průmyslu pro hladké modelování ploch a v přesném modelu s jasným počtem prvků o určitých rozměrech. Architekt tedy pracoval s jasnými počty, objemy a plochami materiálů a mohl tedy kontrolovat cenu i náročnost provedení. Vznikl tak nový pojem digitální udržitelnost. Je ale s podivem, že UNStudio začalo s tímto přístupem k navrhování až s příchodem „neřešitelnýh“ komplexních tvarů, když je „mateřský model“ prezentován jako začátek veškerého projektování.

    Muzeum automobilů ve Stuttgartu se nejen svými tvary, ale i použitými technikami a technologiemi stalo symbolem současnosti.

    vice: www.unstudio.com

    Článek je součástí projektu,
    který byl podpořen grantem GAČR 103/06/1802
    "Experimentální metody projektování"

    foto autor
  • Klíčová slova: