Letokruhy života

Pondělí, 20. Květen 2013 - 0:00
| Napsal:

Architektura z rukou výtvarníka, či výtvarné uchopení prostoru architektem? Barevné a plné emocionality, takové je pojetí tvorby Ing. arch. Jana Špačka. Přestože se jeho portfolio pohybuje od projektování budov až po návrhy jejich vybavení, doma je především v interiérovém designu.

Fotoalbum: 

Že se osud často odvíjí v kruzích, někdy uzavřených a někdy dokončených jen pomyslně, dokazují některá životní témata architekta a malíře Jana Špačka. Jeho expresivní tvorba zaměřená nejvíce na jihočeskou krajinu v 70. letech pozvolna vyústila v návrat k architektuře, které se po dalších téměř dvacet let přednostně věnoval. Dnes si výtvarná činnost znovu hledá cestu mezi aktivitami architekta. Proměněná v čase směrem ke konceptuálnímu výrazu, přesto však z jeho rukopisu nikdy nezmizela úplně.

Kavárna Slavie

Návrat Jana Špačka k architektuře byl nenápadný, spojený s návrhy interiérů. Výrazným mezníkem se však stala Kavárna Slavie, na jejíž obnovu vyhrál v roce 1995 konkurz společně se svým bratrem, architektem Jiřím Špačkem. Otevření nových prostor bylo směrované k výročnímu datu Sametové revoluce: „Krásná práce, ale pod velkým tlakem. Tehdejší prezident Václav Havel si vzal rekonstrukci pod patronát, chodil se na stavbu dívat osobně. Bohužel napjatý termín si vyžádal i dramatické okolnosti, které se odrazily na zdraví některých zúčastněných,“ vypráví Jan Špaček. Plány s dispozicemi po posledních velkých úpravách z 30. let (včetně zakreslených míst známých štamgastů) posloužily jako vodítko pro obnovení vnitřních prostor. Ty byly před nedávnem znovu upraveny, aby dopřály návštěvníkům uvolněnější posezení s dostatkem osobního prostoru. 17. listopadu 1997 se nakonec podařilo otevřít reprezentativní prostory ikonické kavárny s obnoveným mobiliářem, replikami mosazného osvětlení i originálem obrazu Piják absintu od malíře Viktora Olivy, který ladí s původním zelenkavým odstínem stěn.

Cukrárna u Myšáka

I k rekonstrukci známé cukrárny Myšák v pražské Vodičkově ulici se vážou drobné lidské příběhy. Konzultace s bývalou cukrářkou, osvojenou schovankou cukráře Myšáka, pomohly také díky poskytnutým dobovým fotografiím nalézt původní podobu mondénních interiérů. „Chtěl jsem cukrárně vrátit inspiraci vídeňským art deco, až rokokem. Zachovali jsme téměř dortové zdobení. Důkladnou revitalizací prošla piškotová podlaha v přízemí, obnovily se malby na stropě, mramorové schodiště i dřevěné niky a štuky, které nemají v Praze obdoby. V pilastrech se střídají rostlinné a živočišné motivy, pod nánosy času dříve téměř nečitelné. Ve štukovém rámu byl obraz kuřačky hašiše, který vyjadřoval tehdejší okouzlení Orientem. Dnes na jeho místě visí replika,“ říká Jan Špaček a dodává: „Bylo těžké vytvořit dialog mezi přízemím a prvním patrem, protože nahoře se takřka nic nedochovalo." Tradiční mramor a dřevo nahradily především právě ve druhém podlaží moderní materiály Hi-Macs a neo-barokní tapety se svítidly od firmy Moooi. I první patro cukrárny tak získalo svůj novodobý charakter, aniž by architekt vytvořil kopii interiéru podle zachovaných fotografií.

Od hlavy k patě

„Líbí se mi dělat věci komplexně od základů až po detaily. Je v tom síla,“ vyznává se architekt Špaček. A soukromé krédo? „Vše by mělo mít kvalitní výtvarné a architektonické parametry, zajímá mě barevnost, výtvarná stránka je pro mě hodně důležitá.“ I přes šťastný osud, který dopřál Janu Špačkovi realizace výjimečných interiérů, stále zůstávají některé resty s otevřeným koncem. Realizace rozpracovaných neuskutečněných návrhů je jeho tajným přáním. K důležitým projektům patří například chata na pláních v Krkonošském národním parku evokující svým tvarem balvany, které odolávají počasí. Další srdeční záležitostí je nová expozice a dostavba koncertního sálu Antonína Dvořáka v Nelahozevsi. „Věnuji se Dvořákovi celý život, dělal jsem jeho památník ve Vysoké, připravoval jsem dvořákovské výstavy. Letos se po letech ozval tajemník pana Lobkowitze, možná ještě na projekt v Nelahozevsi dojde,“ přeje si architekt Špaček. Uzavřel by se tím další z jeho životních kruhů.

Ing. arch. Jan Špaček, *1947 v Praze

Jan Špaček se pohybuje od projektů výstav a interiérů až po stavby soukromého i veřejného charakteru. V roce 1972 absolvoval architekturu na stavební fakultě ČVUT. Dalších 5 let pracoval v Krajském projektovém ústavu, v ateliéru prof. Cubra a arch. France. Od roku 1978 se věnoval svobodnému povolání. V letech 1994-95 byl předsedou dozorčí rady Design centra ČR. Dnes vlastní architektonický ateliér – Studio Špaček, kde pracuje společně se svou ženou architektkou Ladislavou Špačkovou. K výrazným interiérovým realizacím patří Kavárna Slavia v Praze (spoluautor Ing. arch. Jiří Špaček), Restaurace Pražské selátko na Pražském hradě, interiéry Kolowratského a Malého Fürstenberského paláce v Praze pro Senát ČR, Restaurace Zlatá ulička na Pražském hradě, Cukrárna Myšák v Praze.